Zodiac

Zatím žádná Fincherova kombinace beznaděje, cynismu a sadismu nebyla ve všech ohledech dotažená tak jako Zodiac, vtahující odhalení toho, proč nedošlo k žádnému odhalení. Scéna sledování taxíku z boží perspektivy by mohla být emblémem režisérova odtažitého přístupu k postavám. Nenechá je žít osobní životy, neustálým střídáním perspektiv (vyprávění se drží toho, kdo měl v dané době přístup k novým informacím) nám neumožní proniknout k nim blíže. Ať se nacházejí v terénu, doma nebo v baru, ať jsou Vánoce nebo všední den, stále řeší Zodiaka. Pokud ve filmu ale paradoxně něco prodělává očividný vývoj, pak ne vyšetřování, ale postavy, které ztrácejí nervy, elán a odstup. Nejen jejich posedlost honbou za odhalením pravdy, ale také styl filmu ze všeho nejvíc připomíná Všechny prezidentovy muže, jiný faktograficky procedurální thriller. Architektura redakce San Francisco Chronicles, mimořádná hloubka mimořádně dlouhých (a myšlenkové procesy v jejich úplnosti zachycujících) záběrů, převážně statická kamera, vysilující sběr a analýza informací – to všechno jsou reminiscence Pakulova filmu (a mnoha dalších dramat a thrillerů z konce 60. a začátku 70. let), který nás navzdory podobnému průběhu ve výsledku utvrzuje v tom, že systém funguje. Zodiac nám sice přesnými údaji o místě a času opakovaně slibuje zásadní odhalení, které zásadně ovlivní průběh pátrání, ale ve skutečnosti jde jen o další slepou uličku a další projev režisérovy obsese detaily (včetně ohlídání si toho, aby v určitý den a čas hrálo v rádiu totéž, co z něj lidé tehdy skutečně mohli slyšet). Jindy prosluněné město květinových dětí se ve Fincherově neo-noirovém pojetí stává temným labyrintem, z něhož nevede cesta ven a v němž namísto systému vládne chaos, čemuž odpovídají i vraždy nezapadající do žádného vzorce. Namísto modrozelených filtrů vizuálně sladěnému filmu dominují odstíny žluté, barvy posedlosti. Právě posedlost je společně se zájmem o přenos informací (viz prolog zachycující cestu dopisu) leitmotivem snímku. Význam mediálního zprostředkování informací a nutnost probírat se zas a znovu neskutečným množstvím dat (Graysmith v závěru de facto přešetřuje to, co bylo vyšetřeno v prvních dvou třetinách filmu) posouvá faktům věrnou rekonstrukci čtyřicet let starého vyšetřování do informačně přesycené a médii ovládané přítomnosti. Nadčasový je Zodiac také díky stylistické odměřenosti. Fincher se tentokrát nesnaží být za každou cenu cool, šetří složitými pohyby kamery i CGI berličkami a veškerou pozornost koncentruje na postavy a to, co si sdělují. Režisérský perfekcionista tím při analýze zodiakovské mytologie prokazuje podobnou oddanost faktům jako jeho hrdinové. Obdivuhodné, náročné a zasluhující vícero zhlédnutí. 90% Zajímavé komentáře: Nathalie, Bluntman, Marius, castor, Othello, Maq, Triple H, Frankie (25.09.2014)

Triumf formy nad obsahom. Filmový fajnšmeker nemôže nedoceniť presnú réžiu a precízne budovanú dobovú atmosféru a ako rekonštrukcii skutočných udalostí Zodiacovi z hľadiska držania sa faktov ťažko niečo vytknúť. Akokoľvek si však atmosféra a herci zaslúžia pochvalu, ako detektívka to proste neobstojí. S pribúdajúcimi minútami je tých slepých uličiek a postáv priveľa, dej skáče z miesta na miesto, roky plynú prirýchlo a vyšetrovanie sa pritom točí v kruhu. Napätie vo vybraných scénach sa síce dá krájať ale kriminálku v ktorej sa v podstate nič nevyrieši, roztiahnutú takmer do 3 hodín ako celok Fincherovi nestrávim. Dokonalý štýl nie je všetko. (23.07.2007)

...90%...I am not the Zodiac. And if I were, I wouldn´t certainly tell you....Chcete-li sedět v otáčivém hledišti, netřeba jezdit do Krumlova. Stačí věnovat 160 minut života příběhu, který protéká mezi prsty. Být před návštěvou kina tabula rasa, rozhodně bych poslepu neurčila, že tuhle brilantní výtvarnou oldschoolovku natočil David Fincher. Potlačil své režisérské ego a do centra umístil posedlost. Posedlost zabíjet, posedlost chytit, posedlost zjistit pravdu...........Tohle není hra na kočku-detektiva a na myš-vraha, na jejímž konci se před očima vyjeví, kdo, kde, kdy a proč. Fincherovo nedoslovné poselství spočívá v humovské skepsi, že člověk nemůže dosáhnout všeobsažného celistvého poznání, že je limitován. Že zůstává jen nejnebezpečnějším zvířetem....... Oproti tradičně americkým psychoanalytickým vrtům režisér motivace vraha i jeho pronásledovatelů nerozebírá "na gauči", ale jen je jemně naťukává. Snaha chytit zrnka písku holýma rukama nebyla nikdy tak fascinující, jako když sledujeme skautíka dušínovského typu Graysmithe, kterak se honí za fantomem po celém západním pobřeží a určuje tempo filmu jako dirigent orchestru. Sedí-li na okraji stolku a luští šifry, film plyne poklidně, ale v okamžiku, kdy se Graysmith dostává do hlavního proudu a téma ho začíná požírat, akceleruje a pádí zběsile kupředu, zatímco část otěží třímá druhý hrdina, sanfranciský detektiv Dave Toschi...... Gyllenhaal s Ruffalem prolnuli se svými postavami dokonale a na ilustrované procházce několika érami moderní Ameriky jsou poutavými společníky. Ještě něco zvláštního? Hitchcockovská práce s atmosférou dokázala diváka vypreparovat několika syrovými záběry tak, že ho Zodiac až do samého konce držel pod krkem matně tušenou hrozbou. Bála jsem se. Přemýšlela jsem. Byla jsem uvnitř. Můj nejmilejší Fincher. (16.06.2007)

90%. David Fincher pustil svoje obvyklé režijní finesy na druhou kolej a soustředil se na příběh, který při své stopáží (160 min.) nenudí ani na okamžik a naopak se jedná o jeden z nejnapínavějších filmů, co jsem letos viděl (i když je předem jasné, že se žádného ruzluštění nedočkáme). Trio Gyllenhaal, Downey Jr. a Ruffalo hraje skvěle, příběh je zamotaný, ale skutečný a velice přesný (http://en.wikipedia.org/wiki/Zodiac_Killer ), explotační scéna u jezera je šokující a návštěva sklepení starého promítače ("Moc lidí tady v Kalifornii sklep nemá.") maximálně děsivá. (11.12.2007)

Raz to muselo prísť. Nebyť náročnosti a kvality, ktorú som od tohto snímku čakal, asi by som reagoval inak, no David si sám na seba uplietol bič. Do dva a pol hodinového príbehu vcucnúť udalosti natiahnuté cez tridsať rokov, to chce odvahu. A spočiatku sa zdalo, že päť ročné čakanie prinesie nejaké to ovocie, no čím viac sa film zamotával a hlavne kúskoval po krátkych strihoch scén jednotlivých období, tak tým viac strácal na prehľadnosti ale hlavne na napätí, ktoré bolo hlavným očakávaním. Ďalšou prekvapujúco nezaujímavou stránkou bolo lúštenie rébusov a stôp, ktoré viedli k dopadnutiu Zodiaca, pretože tie nemali podstatnú gradáciu a efekt zaujímavosti a to nehovorím o závere, ktorý skončil ako holá, nerozvitá veta. O dokonalosti technickej a vecnej stránke filmu niet pochýb, no tie (pre mňa zásadné) veci, ktoré som spomenul mi nedovolia dať viac než 65% a neovplyvnila ma ani brútálnosť úvodných vrážd. What a pity. (21.06.2007)