Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Tedy, nikdy bych si nepomyslela, že mě film jednoho z mých oblíbených režisérů, Davida Finchera nechá tak chladnou a po emoční stránce téměř nedotknutou. Už samotný námět je bezpochyby zajímavý a nezvyklý, a pod taktovkou takového kalibru, jakým Fincher je, jsem předpokládala, že se promění doslova v "pohyblivé zlato." Jenže film plynul a plynul, uběhly asi dvě hodiny a já zjistila, že to se mnou nic nedělá. Dokonce i Brad Pitt, ze kterého Fincher ve svých filmech dokázal vždy vytěžit maximum a já tak měla pocit, že to není "ten" hezoun Pitt, ale týpek, který fakt dost dobře hraje, mi zde přišel jaksi netečný, obyčejný a nevýrazný. Cate Blanchett je opět neskonale nádherná. Atmosféra i vizuální podoba velmi precizní. Bohužel Benjamin Button pro mě nebyl takovým zážitkem, jak jsem myslela. Byl až příliš cítit tou Hollywoodskou komerční velkolepostí, rádoby schovanou za "extraordinary story", který prostě musí dojmout každého. Vše však příliš hrálo na efekt a emoce. Vyumělkované. To je možná to správné slovo. Fenomenální hudba Alexandra Desplata je asi tak to jediné, co ve mne zanechalo nějakou emoční odezvu. (09.12.2012)

Napodruhé toto dojímavé rozjímání o životě a umírání plně doceněno. Jenom se mi potvrdila známá pravda, že velké filmy se mají vychutnávat v přítmí kinosálu, s kvalitní reprodukcí a že právě kvůli filmům, jako je tento, se ta velká plátna staví :o) Film mi utekl tak, že ty 2 a půl hodiny byly pro mě jako půlhodina, ztratil jsem pojem o čase a vychutnával si tu hypnoticky podmanivou symbiózu obrazu a hudby. Pak i ty emoce přirozeně vyplavaly na povrch, spoustu tam vyřčených myšlenek bych tesal do kamene a asi je pravda, že čím více máte prožito a čím více si uvědomujete pomíjivost času, tím více vás film vnitřně osloví (moje maminka u toho bulela jako želva :o). Filmová magie, díky za ní, Davide…. (09.02.2009)

Žil byl Benjamin Button. Narodil se. Učil se. O panictví přišel. Byl ve válce. Zamiloval se. Přátelil se. Někdy se opil. Zplodil dítě. Jezdil na motorce. Stařecky zdementněl. Umřel. Ale neměl to hoch jednoduché, leccos se mu pokáklo, neboť místo stárnutí jeho tělo mládlo. Divák z toho slzel, poddával se sentimentu, na první pohled rozpoznal Benjaminovu budoucí lásku, sledoval jak se mění doba, účesy, hadry, prostředí, hudba, životní styl. Během celého filmu se na diváka hází "hluboká" a útěšlivá životní moudra. Inu, drahý velkomelodoják. (26.05.2010)

Těšil sem se, těšil a vyplatilo se, Fincher zvládnul po všech těch parádních thrillerech i mysteriózní romantický fantasy v takovým stylu, že to se jen tak nevidí. Ono už samo o sobě ten nápad o mládnutí místo starnutí mi přišel fakt nasmítně zajímavej a poutavej, ale ve Fincherově perfektní nápaditý režii, skvělý vizuální stránce a při Pittově zvládnutí geniálně vymyšlený hlavní postavy to je téměř skvost, kterýmu k absolutní dokonalosti chybí akorát o něco málo kratší stopáž a stejně perfektní druhá půlka jako byla ta první (10.01.2009)

David Fincher mně zase zavařil... Ostatně jako vždy se svými filmy... tenhle týpek mě snad bude překvapovat pořád... Ale v dobré slova smyslu... Nejdřív jsem odolával, zda si tak dlouhou stopáž filmu pustit s vědomím, že se bude jednat o pomalu plynoucí sebpříběh a navíc jsem neočekával nějakou prudkou akci... Nicméně... uplynulo pár minut a já byl ve Finchovo světě potažmo ve světě prezentovaným poctivým výkonem Cate Blanchett a Brada Pitta... ovšem nejen jich naprosto uchvácen... Vyjma některých počítačových triků v souvislosti s pohledy na lodě a moře snad nelze nic vytknout... Jojo tenhle film si zase za krátkou dobu pustím... a víte co? Já už se na to těším... :-) (25.04.2009)