Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Forresto Gumpovské schéma je pro spokojenost publika a evidentně i kritiků jasnou definicí pro po výpravné stránce velkolepé romantické příběhy se špetkou absurdity, vskutku neobyčejným hlavním hrdinou a trochou té historie. Narozdíl od Gumpa se ale příběh o historické události jen opírá a hlavní hrdina spolu s divákem jim jen přihlíží (až na jednu událost s německou ponorkou, která paradoxně historii znásilňuje stejně jako celá záležitost s nádražními hodinami a přítomností Roosevelta). Tohle všechno jsem však díky úžasné výpravě, jistým Oskarovým maskám a jednomu z nejlepších výkonů Brada Pitta schopen přejít jen mávnutím ruky. Jen tak lehce z toho však nevyvázne přetažená stopáž, kterou Fincher vyplnil někdy až zbytečně dlouhými scénami (Tilda Swinton, vyhlídková plavba na remorkéru), které v konfrontaci s otcem sledujícím východ slunce, úvodní pasáží v domě důchodců či nejlepší scénou filmu "kdyby řidič taxíku nezastavil na šálek kávy" vypadají jakoby z jiného filmu. Být Benjamin Button o patnáct-dvacet minut kratší a zmíněné scény vypuštěny či zkráceny, uvažoval bych o maximálním hodnocení. Jenže on to není ten Fincher jakého znám, jeho poslední dva filmy ode mne dostaly čtyři hvězdičky a já k nim musím sáhnout i potřetí. (29.01.2009)

Po neskonale dlhej dobe som spatril ďalší filmový rozprávačský zázrak. Vznešený, pôvabný príbeh, ktorý svojou prijateľnou absurditou v príbehu pôsobí neskutočne ohurujúco a kvalitami atakuje najvyššie priečky mojej filmovej topky a už behom prvých pár minút zmazal všetky sklamania z predchádzajúceho Fincherovho filmu. Superlatívom by sa dal okomentovať každý aspekt filmu. Cez hercov, réžiu, dokonale kúzelnou atmosférou až po všetky oscarové vychytávky, na ktoré je film nominovaný. Námet a myšlienka filmu však jednoznačne dominujú nad všetkými statnými superlatívmi, ktoré filmu právom prináležia. Benjamin Button pôsobil na mňa takou silnou aurou filmovej postavy, akú som naposledy cítil z postavy Forresta Gumpa a navyše nepatrné déjà-vu som pocítil aj v spojitosti s fantasy prvkami, podloženými skutočnými udalosťami. To však neuberá na atraktivite, práve naopak. A ešte stále som voči tomu nenásytný. 100%. (09.02.2009)

Soundtrack Alexandre Desplat: 1. Postcards [2:51] ,2. Mr. Gateau [3:02] ,3. Meeting Daisy [1:22] ,4. A New Life [3:39] ,5. Love in Murmansk [3:53] ,6. Meeting Again [2:41] ,7. Mr. Button [2:05] ,8. Little Man Oti [2:02] ,9. Alone at Night [2:33] ,10. It Was Nice To Have Met You [1:43] ,11. Children's Games [4:10] ,12. Submarine Attack [2:40] ,13. The Hummingbird [2:35] ,14. Sunrise on Lake Pontchartrain [3:33] ,15. Daisy's Ballet Career [2:03] ,16. The Accident [2:38] ,17. Stay Out of My Life [1:44] ,18. Nothing Lasts [2:54] ,19. Some Things You Never Forget [1:36] ,20. Growing Younger [2:14] ,21. Dying Away [2:58] ,22. Love Returns [1:44] ,23. Benjamin and Daisy [2:32], (14.06.2011)

Naprosto fantastické a okouzlující (melo)drama, u kterého by člověk i po dvou a třičtvrtě hodinách prosil, ať ještě nekončí a tohle není fráze, nýbrž regulérní fakt... David Fincher ve své bravurní a puntičkářsky dokonalé režii přednesl příběh nádherný i podivuhodný zároveň, který nejen že je zajímavý a originální již svou podstatou, ale dokáže také něžně pohladit a dotknout se srdíčka, aniž by to vyznělo pateticky, či prvoplánovaně. Sledovat tento film je až hypnoticky krásné (k čemuž přispívá i líbezná hudba), divákovi se dostává potěšení jak z děje, který jakoby se vznášel mezi nebem a zemí, tak ze samotného vyprávění, neboť přes to všechno tohle není jen další pohádková Velká ryba či lehce naivní Forrest Gump... Komplexní celek dokonalosti ještě dokreslují vynikající výkony Brada Pitta a Cate Blanchett, jejíž něžné a smyslné pohledy mě dokáží totálně uhranout. 10/10 (31.12.2008)

Tedy, nikdy bych si nepomyslela, že mě film jednoho z mých oblíbených režisérů, Davida Finchera nechá tak chladnou a po emoční stránce téměř nedotknutou. Už samotný námět je bezpochyby zajímavý a nezvyklý, a pod taktovkou takového kalibru, jakým Fincher je, jsem předpokládala, že se promění doslova v "pohyblivé zlato." Jenže film plynul a plynul, uběhly asi dvě hodiny a já zjistila, že to se mnou nic nedělá. Dokonce i Brad Pitt, ze kterého Fincher ve svých filmech dokázal vždy vytěžit maximum a já tak měla pocit, že to není "ten" hezoun Pitt, ale týpek, který fakt dost dobře hraje, mi zde přišel jaksi netečný, obyčejný a nevýrazný. Cate Blanchett je opět neskonale nádherná. Atmosféra i vizuální podoba velmi precizní. Bohužel Benjamin Button pro mě nebyl takovým zážitkem, jak jsem myslela. Byl až příliš cítit tou Hollywoodskou komerční velkolepostí, rádoby schovanou za "extraordinary story", který prostě musí dojmout každého. Vše však příliš hrálo na efekt a emoce. Vyumělkované. To je možná to správné slovo. Fenomenální hudba Alexandra Desplata je asi tak to jediné, co ve mne zanechalo nějakou emoční odezvu. (09.12.2012)