Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Podivuhodný případ Benjamina Buttona je bezesporu nadprůměrný film. Bohužel mi ale přijde, že je určen spíš než divákům filmovým kritikům. Ono se sice vlastně ani nedá moc vytknout (teda kromě přestřelené stopáže a z ní vyplívající občasné nudy), člověk navíc může jen smeknout před excelentní prácí maskérů, ale...chyběly mi tu emoce (a ty já v žánru drama prostě vyžaduju). Vůbec jsem je z filmu necítil a moje snažení vcítit se do Benjamina a fandit mu, přišlo v niveč, protože právě hlavní hrdina mi přišel neuvěřitelně prázdný, jako by ani nebyl duší přítomen, jen proplouval životem a čekal na smrt (to se sice trochu změnilo, když spolu začli Banjamin a Daisy žít, ale na nějaké vciťování se do pocitů hlavního hrdiny už bylo dost pozdě). Hodnotím silnejším průměrem a vznáším prosbu: Davide, vrať se prosím k thrillerům! (snad Ness...) (11.07.2009)

Scénář: Eric Roth .. _ Benjamin, sorted to lose people you love. How else could I know how important is for us? _____ Curious Case of Benjamin Button je velkolepé sentimentální představení fantazie a rozjímání nad časem, životem, smrtí, významem i pomíjivostí nás všech. Scénárista Eric Roth se v tomto směru skutečně přesvědčivě vyjádřil. Síla příběhu je však pouze v tom, zda ve vás vyvolá určité pocity. Obsahem totiž diváky neválcuje. Ústřední postavu téměř nezajímají dějinné okolnosti, které formují chod světa a taktéž okolní svět se o tak podivuhodného jedince pranic nezajímá a jen úzký okruh přátel s ním sdílí jeho úděl, který je nám, v čase plynoucích epizodách, postupně předkládán. Délka vyprávění je nakonec poměrně dobře stravitelná, na jeden neobyčejný lidský život až nedostačující. Ale možná, že bych střední část (práci na remorkéru) nahradil něčím poutavějším, protože po Buttonově úžasném „dětství“ v domově důchodců jsem byl možná až moc nažhaven. Finální vztahová houpačka a definitivní omlazení (za tohle bych trailery kopl někam) pak téměř začínají skřípat… _____ David Fincher už není tím razantním tvůrcem, co býval. Nyní režíruje decentně, stylově, bez excesů a ztrácí tím tak jistě část svých dřívějších vyznavačů, ale pořád se v jeho práci skrývá velký potenciál. Ten je v případě CCoBB ochucen výtečnou výpravou, kamerou (dlouhodobý Fincherův technický spolupracovník Claudio Miranda) a opředen libými tóny Alexandre Desplat (soundtrack mi občas lehce připomněl jeho Birth), které asi nejvíce podtrhují melancholickou náladu, jakou snímek má (kdyby někdo váhal, zda film vidět nechť si OST předtím - pro přesnou představu, co ho čeká - poslechne). Brad Pitt si renomé svým výkonem rozhodně posiluje a pro Cate Blanchett mám slabost i kdyby nebyla tak výbornou herečkou. _ BlackBox Projekce _ 90%. (01.01.2009)

Tedy, nikdy bych si nepomyslela, že mě film jednoho z mých oblíbených režisérů, Davida Finchera nechá tak chladnou a po emoční stránce téměř nedotknutou. Už samotný námět je bezpochyby zajímavý a nezvyklý, a pod taktovkou takového kalibru, jakým Fincher je, jsem předpokládala, že se promění doslova v "pohyblivé zlato." Jenže film plynul a plynul, uběhly asi dvě hodiny a já zjistila, že to se mnou nic nedělá. Dokonce i Brad Pitt, ze kterého Fincher ve svých filmech dokázal vždy vytěžit maximum a já tak měla pocit, že to není "ten" hezoun Pitt, ale týpek, který fakt dost dobře hraje, mi zde přišel jaksi netečný, obyčejný a nevýrazný. Cate Blanchett je opět neskonale nádherná. Atmosféra i vizuální podoba velmi precizní. Bohužel Benjamin Button pro mě nebyl takovým zážitkem, jak jsem myslela. Byl až příliš cítit tou Hollywoodskou komerční velkolepostí, rádoby schovanou za "extraordinary story", který prostě musí dojmout každého. Vše však příliš hrálo na efekt a emoce. Vyumělkované. To je možná to správné slovo. Fenomenální hudba Alexandra Desplata je asi tak to jediné, co ve mne zanechalo nějakou emoční odezvu. (09.12.2012)

David Fincher se odchýlil od své ,,temné" umělecké linie a natočil ,,jiný" film. Největším paradoxem vzniku Podivuhodného případu Benjamina Buttona je právě Fincherova režie - tedy ne ve smyslu kvalitativním, řemeslo ovládá americký arcirežisér dokonale, ale ve smyslu kontinuity jeho režijní filmografie - vždy na hraně kontroverze, vždy se snahou pojmenovat nějaký (skrytý) fenomén americké kultury a západního životního stylu (a zapadají do toho jistě i videa o Madonně - ona sama už je fenoménem...i když ji osobně nemám příliš rád). A najednou takový obrat - Podivuhodný případ Benjamina Buttona je ryze pozitivní film se silně humánními východisky bilancující a rozjímající nad determinantem lidského života, kterým je plynutí času, a právě tenhle rozměr ovlivňující naše bytí podrobující uměleckému paradoxu - co by se stalo, kdyby někdo žil život naruby, opačně, narodil se stár a umíral v kolébce? Podobné umělecké tázání se je z podstaty věci celkem časté - od Faustova intelektuálního obcování s Mefistem, přes ,,nesmrtelné" jedince procházející dějinami a lidskými generacemi (filmový Highlander) po cestovatele v čase (seriálový Doctor Who atd.). Benjamin Button je bezesporu KRÁSNÁ postava (nezapře své literární kořeny), která má vše, co bychom od ní očekávali, navíc dokonale plastický Brad Pitt vytvořil ryzí oskarovou roli. Ano, za takovéto filmy se dávají Oskaři, takovéto filmy vévodí žebříčkům mainstreamové oblíbenosti. Fincher natočil bezesporu vynikající film, mne ale trochu schází ten ,,starý" potemnělý glosátor západního civilizačního běhu... Podobné filmy: Forrest Gump, Velká ryba (03.02.2009)

Překrásný film. Už několik let nebyl v kině film, ze kterého bych byl nadšený tak jako z Benjamina Buttona. David Fincher je prostě génius a tady to opět potvrdil. Jen trochu nerozumím častým výrokům, že filmu chybí emoce. Už hodně dlouho mě žádný film na konci tak nedojal. Film skončil a já jsem stále seděl a zíral na plátno. Na film jsem musel stále myslet po celou cestu domů. Jeden z těch vzácných případů, kdy se objeví film, který člověku změní život. (06.02.2009)