Dlouhá cesta

Od té doby, co jsem to viděl, si chci koupit motorku a s nejlepším kámošem objet svět. Jasně, vždycky když dokoukám kterejkoliv díl Hvězdných válek, tak chci být Jedi a po Kokosech na sněhu jsem zase chtěl být černej bobista, ale to mě po chvíli pokaždé přejde. Jenže sen koupit si motorku a objet na ní svět se mě drží už pěkně dlouho. A jen díky Ewanu McGregorovi a Charlie Boormanovi. Dík chlapi, jste frajeři. (28.02.2013)

Toto viem pozerať stále dookola! Neuveriteľné dobrodružstvo troch skvelých chlapíkov (Hlavne Ewan je tu prirodzený a vtipný), ktorý si prejdú všetkými možnými nástrahami, aké len môže naša planéta ponúknuť a navštívia mnohé krásne miesta. Nielen pre milovníkov motoriek a cestovania! (16.12.2009)

Čtu, že zazobanci se vydali na výlet. Finanční zázemí je zapotřebí, ale hlavně jde o velkého ducha, kuráž a odhodlání, protože i sebebohatší člověk z peněz nevycucá vydlážděnou cestu, nový most přes řeku, vlídné počasí, poslušnou techniku a zdraví. Spíš bych ocenil, že hvězda formátu Ewana McGregora svoje finance převádí do hodnotnějších věcí, než jsou večírky, rezidence po celém světě, kupování ostrovů nebo plastické operace. Místo toho vystavil sebe, i svou rodinu situaci, která by mohla být konečnou. Samotná jízda na motorce není zrovna nejbezpečnější a vydat se do východních krajin, raději nemluvit. Ale šel do toho a přivezl unikátní dokument, za čež mu patří velké díky a můj obdiv. Long Way Round nepoučuje, je nezaujatý, odlehčený a člověk, co miluje cestování a motorky docení jeho kvalitu. Těším se na Long Way Down =)) (25.09.2006)

Výtku bych směřoval akorát k formátu, resp. 10-dílné variantě, kde jsou celé 2 díly věnované (fakt zdlouhavé) přípravě a finální závěrečný je zase úplně zbytečná "1 year later" rekapitulace, což sice zní docela zajímavé, ale nic nového tam v zásadě kluci už neřeknou. To mezi tím je ale supr čupr dobrodrůžo, které možná není tak bezprostřední jako české expedice disponující daleko menším rozpočtem a hlavně schopnostmi si leccos opravit, ale nechybí tomu nejen řada wtf momentů (Igor), ale především působivý elán a různorodé emoce. Zejména Ewana, který viditelně nebyl do té doby na nic podobného zvyklý, bylo zajímavé sledovat, jak od neustálých obav a celkové emocionální nestability postupně přešel do "nic mě nerozhází" fáze a začal si užívat i ty největší překážky. Možná tím působil občas otravně, ale rozhodně po lidské stránce uvěřitelně. Jeho parťák Charley je prozměnu typ člověka, co drží člověka nad vodou i nejtemnějších chvílích a skvěle se spolu doplňovali. Oproti trabantům je tady větší focus na lidi a motorky. Osobně bych ocenil více doprovodných záběrů, ale pravdou je, že v roce 2004 nebyly drony a kvalita přenosného vybavení nebyla nijak extra valná. A asi i proto Long Way Round působí vizuálně občas trochu chudě, obrazově na úrovni lepšího home videa a to i navzdory jinak profesionálnímu střihu. Nevadí, cestopis i tak parádní a těším se na pokračování. (20.09.2020)

Seriál hodnocen po zhlédnutí všech dílů. Ewana mám v oblíbených hercích prakticky od té chvíle, co jsem se zde zaregistroval a tenhle dokument mi potvrdil, že zaslouženě. Zde (i v těch nejvypjatějších situacích) dokazuje, že není žádná zhýčkaná primadona, ale že umí být zábavný, docela normálně si i zanadává (při příjezdu do New Yorku: "We fucking DID IT!") a hlavně má to celkově v hlavě srovnané. Stejně jako jeho nejlepší kámoš Charlie. Prakticky jediný šílenec je kameraman Claudio "demoluji motorky na počkání" :-) Ne, teď vážně. Long Way Round začal poměrně vlažně, přípravy a plány mě až tak nebavily, to uznávám, ale pak… Nebudu popírat, že i zmínka o ČR zpočátku mě zahřála u srdíčka ;-), jenže pak to teprve začalo nabírat na obrátkách a přišly státy typu Kazachstán, Ukrajina ale hlavně Cesta kostí a to teprve začala ta pravá (adrenalinová) zábava. Nebudu zapírat, u některých momentů jsem jen zíral, jak to dokážou projet. Opravdu, mít klobouk, tak smekám, pánové. Ale stejně nejlepší část byla jejich nefalšovaná radost, když zjistili, že jejich ženy přijely a (jak už jsem zmínil) protnutí cílové pásky - příjezd od New Yorku. Bylo opravdu krásné slyšet a vidět na nich to nefalšované nadšení. Prostě a jednoduše, pokud po tomhle nedostanete chuť koupit si motorku, vzít nejlepšího kámoše a poznat pár nových míst, tak jste se nedívali pořádně. 100 % s tím, že si začnu shánět Long Way Down. (13.06.2011)