Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dramatický pořad o královně Alžbětě I., který má hvězdné obsazení: držitelka Oscara Helen Mirrenová (Alžběta) a Jeremy Irons (hrabě z Leicesteru) si zahrají po boku Hugha Dancyho v roli hraběte z Essexu. Portrét Panenské královny ve zralém věku odhaluje konflikt mezi smyslem pro povinnost a nutkáními srdce, jejími neúspěšnými milostnými románky a snahou být mocnou a nezávislou ženou bojující o přežití ve světě, jemuž dominují muži. (Viasat)

(více)

Recenze (45)

Roman.Ticka 

všechny recenze uživatele

Zajímavý film, který rozhodně nenudil, i když šlo vlastně o jeden herecký part a to hlavní postavy. Přesto mě film pohltil, jako většina historických příběhů. Tady ani tak nešlo o příběh, ani kostýmy, natož zobrazení doby, jako spíš o způsob života a komunikace v zapovězené zóně. Prožívání emocí kontra zachování vážnosti a nadhledu, který předpokládá úřad královny, musí být těžké dilema. Jde zde spíš o sociologický rozbor chování lidí v určitém historickém kontextu, který platí stále, až na charakteristické vlastnosti jako je oddanost, loajalita, věrnost a hrdost, což už dneska vymizelo v nenávratnu. ()

UncleG 

všechny recenze uživatele

Jestliže se tento televizní film nemůže vyhnout srovnání s "Královnou Alžbětou" z roku 98, pak tedy jedině dobře. V mých očích totiž televizní "pisálci" a pan Hooper zválcovali velkorozpočtového Kapura na plné čáře. Zatímco doják s Kate Blanchett připomíná spíš nablbou pohádku typu "Shakespear in love", Elizabeth ´05 se daleko více tváří jako reálný příběh z britské historie. Ať už je to mnohem lepší dějovostí a schopností vyprávět, věrohodnějším a plnohodnotným popisem historických událostí, schopností sdělovat společnenské nálady oné doby a nebo rozumným a věkově úměrným obsazením. Místo hollywoodských krasavců přichází charismatičtí herci, pompézní kýčovitou pohádkovost vystřídal "uměřený britský přepych", srdcervoucí lovestory nahradil příběh o nenaplněných láskách stárnoucí ženy. Výsledkem je velmi koukatelná historická freska nebo přinejměnším zajímavý film. Pochopitelně že i v tomto případě prošla naše milá královna dramatickou stylizací, člověk si kolikrát řekne "takhle to nejspíš nebylo"... jenže i přesto je film jako celek civilní a uvěřitelný. Jediným nešvarem televizní produkce zůstává určitá nízkorozpočtovost, která přes pozlátko nádherných kostýmů a úžasných interiérů tu a tam nechtěně vykoukne. Především nedostatek statistů v některých masových scénách (např. pobřežní bitevně-nebitevní výjev) byl až komicky tristní... Velké a davové záležitosti pak byly šikovně filmařsky "obejity". :) Snímek ovšem v žádném případě nepůsobí komorním nebo studiovým dojmem. Kdo nemusí mít ke štěstí stovky mrtvol, ten bude spokojen. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

"Alternativní" Alžběta - míněna její mladá léta ztělesněná Blanchettovou - je dámou pokročilejších středních let (měřeno tehdejší dobou), u níž se očekávání sňatku s nadějí na potomka z přání postupně mění ve vysněnou chiméru. Oč viditelněji pro ni zaniká vyhlídka na pokořující sňatek, o to více se hromadí vládní potíže "panenské královny". Ne vždycky vystačí se šarmem, ne vždy upoutá bonmotem. Situace, které vyžadují rázná státnická gesta, ji znejisťují, a to, co se od ní očekává v mužském okolí královnina dvora, podstupuje po nemalém váhání, uhýbání a odkladech. Nastane-li však rozhodný moment, v němž od ní všichni očekávají projev stranické vůle, arogance a sebevědomí, dokáže se projevit s důrazem, z něhož lordům běhá po zádech mrazivá hrůza. Žádný - i ten nejbližší - si nemůže být v odůvodněných případech jist životem. Tím spíš to platí pro proradnou, nabubřelou Marii Stuartovnu Skotskou, jejíž vládychtivost nezchladila ani nenávist jejích skotských poddaných, daná Mariinou spoluvinou na vraždě mladého manžela. Spoléhajíc na chiméry, předstírajíc sobě samé sílu, která i ve španělském případě byla utkvělou myšlenkou, pokusila se opakovaně o zvrat poměrů proti jedné z nejinteligentnějších a nejráznějších žen světových dějin. Rozdíl mezi oběma sestřenicemi tu zvlášť vyniká. Podobně Alžběta postupuje o deset let později v samém závěru svého takřka půlstoletého, dějinně přelomového vladaření. Popsaná základní data doby, k níž se tento velkorysý televizní film vztahuje, jsou i koncepcí, s níž ke ztvárnění své životní role přistoupila Jelena Mironova, posléze přijavší anglickou verzi svého jména. Její Alžbětě nechybí ani hravost, ani vtipnost, ani duchaplnost, nepostrádá však ani ráznost a ctižádostivost (díky ní pokus o španělskou invazi Filipa II. Habsburského dopadl, jak dopadl, totálním krachem). Velikost, kterou své postavě propůjčuje, je vyvažována pro muže nenapodobitelnými a nepochopitelnými ženskými stavy nerozhodnosti, tápání, nejistot, zvláštního, jakoby malodušného alibismu i prostomyslnosti, s níž stárnoucí padesátnice uvěří v domnělou lásku muže, který mohl být jejím vnukem (Robert Deveraux, druhý hrabě z Leicestru, nevlastní syn Alžbětina přítele z dětství a později milence, který se pokusil o její svržení a získání trůnu). I tady však vítězí rozum nad citem, byť s vědomím, že tato vynucená exekuce je tak trochu sebevraždou, uspišující Alžbětin skon o půdruhého roku později). Mimořádné je v KRÁLOVNĚ pojetí Stuartovny, její samolibé arogance, nedostatku nadhledu, asi ne dovršené dospělosti, které ji zcela zbavuje idealizujících rysů, propůjčených jí romantismem XVIII. a XIX. století. Jako arogantní polohlupák se stačí projevit i Mariin syn Jakub I. (na skotském trůnu VI.; jeho dcera Alžběta se stane r. 1619 po boku Fridricha I. Falckého nakrátko českou zimní královnou). Intelektuálka na trůně, kterou Alžběta Veliká nepochybně byla, jako dějinná osobnost vyniká na tomto pozadí v celé složitosti svého povahopisného půdorysu o to víc. Fyzicky slabá žena, nadaná vůlí a charizmatem, stojí na předělu středověké a novověké Anglie. A je velkou nejen svou anglickostí, ale i v podstatě šlechetným, velkorysým všelidstvím, jež jí Mirrenová propůjčila. Rovněž také zážitkem, který je vším možným, jen ne opakováním toho, co jsme zanedbali při dějinách dějepisu. () (méně) (více)

Gary 

všechny recenze uživatele

První část je skvělá a objeví se tam nejlepší okamžiky, včetně popravy sestřenky Marie a vztah Alžběty s hrabětem z Leicesteru (Irons). Druhá půlka je však zbytečně roztahovaná a skoro celá se motá kolem Roberta z Essexu (Dancy) a toho, kdo vlastně zradil královnu. Celý film je ale vcelku přirozeně natočený, i když moc peněz na kompars asi nebylo (viz. bitva proti Španělsku) a nepostrádá kvalitní herecké výkony v čele s Helen Mirrenovou a Jeremy Ironsem. 70%. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Poněkud paradoxně to celé sráží předpokládaný největší klad - Helen Mirren. Narozdíl od svého minimalistického "galapředstavení" v roli Alžběty II. zde svou roli její předchůdkyně nezvládá (resp. zvládá, ale jen obstojně). Přesto je v poslední době na plátnech/obrazovkách nějak "přealžbětováno" a tohle ze všech počinů není ten nejlepší. ()

Galerie (36)

Zajímavosti (13)

  • David Bowman AT, Jimmy Kiddell, Russell Horth a Gurel Mehmet získali americkou cenu VES za nejlepší vizuální efekty. (Terva)
  • Natáčení probíhalo v Litvě ve městě Vilnius. (Terva)
  • BAFTA TV udělila cenu Robertovi Lanehovi za nejlepší hudbu k televiznímu filmu nebo minisérii. (Terva)

Reklama

Reklama