Alžběta I.
Elizabeth I
Režie:
Tom HooperHudba:
Rob LaneHrají:
Helen Mirren, Hugh Dancy, Patrick Malahide, Jeremy Irons, Ewen Bremner, Erick Deshors, Diana Kent, Ben Pullen, Toby Jones, Eddie Redmayne, Simon Woods (více)Obsahy(1)
Dramatický pořad o královně Alžbětě I., který má hvězdné obsazení: držitelka Oscara Helen Mirrenová (Alžběta) a Jeremy Irons (hrabě z Leicesteru) si zahrají po boku Hugha Dancyho v roli hraběte z Essexu. Portrét Panenské královny ve zralém věku odhaluje konflikt mezi smyslem pro povinnost a nutkáními srdce, jejími neúspěšnými milostnými románky a snahou být mocnou a nezávislou ženou bojující o přežití ve světě, jemuž dominují muži. (Viasat)
(více)Recenze (45)
Královna. Má nejoblíbenější filmová postava. Pomiňme můj psychologický profil a důvody pro mé zaujetí pro královny - toť otázka pro odborníky - a zaměřme se na to, jak v této roli obsála Helen Mirren. Výborně. Někde jsem slyšela, že Oskara můžou získat jen herečky do čtyřicítky - pokud je to za svěží obličejík, určitě, pokud je to za hereckou sílu a charakter, jenž vštěpují svým postavám, může, nebo spíš musí, sošku získávat starší herečky - neříkám, že je to pravidlo a že mladší herečky jsou k ničemu, nebyla by to pravda. Skoro bych řekla, že Helen Mirren královny sluší a Jeremymu Ironsovi hrabě z Lesteru taky padl, jakoby tu roli napsali pro něj. Kostýmy, hudba, výprava výborné. Nevím proč, ale z nějakého důvodu se mi zdají některé televizní adaptace mnohem povedenější než Hollywoodské trháky. Možná je to tou komorností nebo tím, jak se televize nesnaží tlačit na pilu, možná těmi detaily na, které se ve velkofilmu nedostane -velké efekty, velká gesta, velké emoce,velké všechno -, možná ničím z toho, možná vším dohromady. Výsledek ale stojí za to. Několik takových filmů a doženu si všechny znalosti, kterých jsem na základce odmítla dosáhnout. ()
Pěkně natočená dvojstory, z nichž ta první je o kus lepší než druhá. Mirenová zahrála Alžbětu s lidskými slabostmi, ale taky poněkud hystericky (skutečnosti asi víc odpovídala Judy Denchová v Zamilovaném Shakespearovi). Téma toho, že jako žena v roli panovnice to měla o to těžší, je tu bohužel jen okrajové. Prostě další z řady sérií z anglické historie, jejichž vysílání chronologicky po sobě by dost dobře nahradilo hodiny dějepisu. O co působivější je historicky nepřesný Lev v zimě... ()
Ďalšia, ale opäť niečím zaujímavá a nová verzia už tak zpopularizovaného života kráľovny Alžbety I. (veľmi odporúčam minisériu The Virgin Queen so skvelou Anne-Marie Duff v hlavnej úlohe). V tomto prípade majstrovský výkon a prevtelenie Helen Mirren ukazuje jej postavu ako silnú i slabú zároveň, typicky autoritársku kráľovnú, v súkromnom živote striedavo realistickú aj zaslepene naivnú... s ešte ďalšou stovkou veľmi ľudských a v tomto spracovaní veľmi pravdepodobných vlastností. Všetky kúsky tu zobrazenej osobnosti krásne zapadajú a keď preniknete do jej duše, vidíte, že tvorcovia spolu s herečkou vytvorili snáď najkomplexnejšie zobrazenie toľkokrát spracovanej postavy. Múch je málo, okrem miernej rozťahanosti najviac vidieť už spomínaný nedostatok komparzu, ktorý skutočne bije do očí, no vynahradí ho hlavná zostava hercov, kostýmy, kulisy i celková atmosféra, výborná práca so svetlom... Je to naozaj kvalitný historický film so všetkými potrebnými atribútmi na toto označenie. ()
Helen role královen a všemožných panovnic nesmírně sluší. Dokáže zahrát jak Alžbětu II. ze současnosti, tak s naprosto stejným nasazením i její předchůdkyni, která vládla o půl tisíciletí dříve - Alžbětu I. I Jeremy Irons se blýsknul (o čemž svědčí také houfně rozdané ceny pro oba herce). Celkově se mi film líbil. Více jsem vnímala jeho druhý díl, ale první byl také fajn. Místy nudnější scény zanedlouho střídaly nesmírně napínavé a vzrušující scény (třeba vztah královny a mladého hraběte z Essexu), ke kostýmům ani není co dodávat. Mi se tenhle historický film líbil a na to, že je "jen" televizní, nemám co jiného říct, než že to bylo moc fajn! ()
"Alternativní" Alžběta - míněna její mladá léta ztělesněná Blanchettovou - je dámou pokročilejších středních let (měřeno tehdejší dobou), u níž se očekávání sňatku s nadějí na potomka z přání postupně mění ve vysněnou chiméru. Oč viditelněji pro ni zaniká vyhlídka na pokořující sňatek, o to více se hromadí vládní potíže "panenské královny". Ne vždycky vystačí se šarmem, ne vždy upoutá bonmotem. Situace, které vyžadují rázná státnická gesta, ji znejisťují, a to, co se od ní očekává v mužském okolí královnina dvora, podstupuje po nemalém váhání, uhýbání a odkladech. Nastane-li však rozhodný moment, v němž od ní všichni očekávají projev stranické vůle, arogance a sebevědomí, dokáže se projevit s důrazem, z něhož lordům běhá po zádech mrazivá hrůza. Žádný - i ten nejbližší - si nemůže být v odůvodněných případech jist životem. Tím spíš to platí pro proradnou, nabubřelou Marii Stuartovnu Skotskou, jejíž vládychtivost nezchladila ani nenávist jejích skotských poddaných, daná Mariinou spoluvinou na vraždě mladého manžela. Spoléhajíc na chiméry, předstírajíc sobě samé sílu, která i ve španělském případě byla utkvělou myšlenkou, pokusila se opakovaně o zvrat poměrů proti jedné z nejinteligentnějších a nejráznějších žen světových dějin. Rozdíl mezi oběma sestřenicemi tu zvlášť vyniká. Podobně Alžběta postupuje o deset let později v samém závěru svého takřka půlstoletého, dějinně přelomového vladaření. Popsaná základní data doby, k níž se tento velkorysý televizní film vztahuje, jsou i koncepcí, s níž ke ztvárnění své životní role přistoupila Jelena Mironova, posléze přijavší anglickou verzi svého jména. Její Alžbětě nechybí ani hravost, ani vtipnost, ani duchaplnost, nepostrádá však ani ráznost a ctižádostivost (díky ní pokus o španělskou invazi Filipa II. Habsburského dopadl, jak dopadl, totálním krachem). Velikost, kterou své postavě propůjčuje, je vyvažována pro muže nenapodobitelnými a nepochopitelnými ženskými stavy nerozhodnosti, tápání, nejistot, zvláštního, jakoby malodušného alibismu i prostomyslnosti, s níž stárnoucí padesátnice uvěří v domnělou lásku muže, který mohl být jejím vnukem (Robert Deveraux, druhý hrabě z Leicestru, nevlastní syn Alžbětina přítele z dětství a později milence, který se pokusil o její svržení a získání trůnu). I tady však vítězí rozum nad citem, byť s vědomím, že tato vynucená exekuce je tak trochu sebevraždou, uspišující Alžbětin skon o půdruhého roku později). Mimořádné je v KRÁLOVNĚ pojetí Stuartovny, její samolibé arogance, nedostatku nadhledu, asi ne dovršené dospělosti, které ji zcela zbavuje idealizujících rysů, propůjčených jí romantismem XVIII. a XIX. století. Jako arogantní polohlupák se stačí projevit i Mariin syn Jakub I. (na skotském trůnu VI.; jeho dcera Alžběta se stane r. 1619 po boku Fridricha I. Falckého nakrátko českou zimní královnou). Intelektuálka na trůně, kterou Alžběta Veliká nepochybně byla, jako dějinná osobnost vyniká na tomto pozadí v celé složitosti svého povahopisného půdorysu o to víc. Fyzicky slabá žena, nadaná vůlí a charizmatem, stojí na předělu středověké a novověké Anglie. A je velkou nejen svou anglickostí, ale i v podstatě šlechetným, velkorysým všelidstvím, jež jí Mirrenová propůjčila. Rovněž také zážitkem, který je vším možným, jen ne opakováním toho, co jsme zanedbali při dějinách dějepisu. () (méně) (více)
Galerie (36)
Zajímavosti (13)
- Za nejlepší kostýmy pro televizní film nebo minisérii získal Mike O´Neill cenu Disigners Guild. (Terva)
- Cenu Screen Actors Guild pro nejlepšího herce a nejlepší herečku v televizním filmu nebo minisérii si odnesli Helen Mirren a Jeremy Irons. (Terva)
- Los Angelské združení PGA udělilo za produkci Suzan Harrison, Jiřímu Faberovi, Charlesi Pattinsonovi a Barneymu Reiszovi cenu LongFrom. (Terva)
Reklama