Parfém: Příběh vraha

// Nejdřív jsem byl znechucen. Hned na to se ten pocit zdvojnásobil. Poté jsem pocítil soucit. A poté hněv. Chvíli jsem váhal. Najednou mě přepadla zvědavost. A více zvědavosti. Pak přišla radost. Překvapení. Opět soucit. A znova jsem musel váhat - chápu nebo nechápu ? Nechápu. Ale dostalo mě to a zas a znova, a když se řekne filmová HUDBA - já řeknu PARFÉM! - 100% (17.10.2011)

Na Parfému je bohužel příliš poznat, že vznikl na základě literární předlohy. Tříští se na čtyři relativně samostatné části, z nichž každá je pojata jinak a nedrží příliš u sebe - 1. vypravěčem otrocky odvykládaný prolog, 2. zajímavé "zasvěcování" hlavního hrdiny do teorie oboru (výtečný Dustin Hoffman), 3. napínavý thriller o otci, který se snaží zachránit svou překrásnou dceru před stvůrou a 4. příliš doslovný a názorný závěr. Myslím, že zvlášť ty závěrečné scény můžou v psané podobě působit skvěle, ale jejich zobrazení je skoro směšné a nefunguje. Tykwer je mimořádně talentovaný režisér (a překvapivě i skladatel), ale u Parfému jako by neměl příliš jasno, o čem a hlavně proč vypráví. *** 1/2 (12.12.2006)

Nesmírně poutavý a působivý snímek, jehož každičká vteřina je provoněna až do morku setin. Výborná studie člověka, slepě upnutého k jednomu jedinému cíli. Jean-Babtiste Grenouille kráčí k dokonalé vůni jako Monty Jack za kouskem sýra - přesně, neochvějně, rázným krokem, který nic nezastaví a je při své cestě doprovázen líbezně podmanivým soundtrackem. Hledá svoji třináctou příměs, poslední článek staré egyptské legendy. Vražda je dle něj pouhá přísada do tohoto nadpozemského koktejlu a proto jeho činy čpí tak šíleně chladnokrevně. Na samém konci nebudete věřit vlastním očím, uším a nosu, pocítíte vůni lidských pudů, uvidíte sílu lidských pudů a zaslechnete hedvábný hlas anděla. Ale to už je jiný příběh... Absorbuji kouzlo tohoto krásného filmu s výtečnými herci. 60 miliónů dolarů(rozpočet)/134,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (15.09.2007)

Čichám, čichám člověčinu aneb Parfém: Příběh smrada jest roztomilou ukázkou toho, co se stane, když superčmuchalovi ukázkově jebe. Náš antihrdina Žán-Baptista má nos, kterej mu může závidět kdejakej čokl a já osobně vlastnit podobně citlivej frňák, tak v lese hledám lanýže, který následně výhodně prodám a peníze rozumně utratím (drogy, chlast) . Jenže Žánovi jsou lanýže u prdele a mnohem radši čuchá ke kundě a jak je navíc zrzavá a slibuje tak vlhkej slep, jede po ní až je po ní. A jelikož se té vůně nemůže nabažit a mrtvá zrzka začne zákonitě dřív, nebo později smrdět a aroma souznění je v prdeli, tak se rozhodne stvořit 100% bio voňavku. Navíc, kdo by se nechtěl navonět místo Old Špajze nebo Blejboje výtažkem z jedenácti panen a jedný kurvy. Ingredience se sice shání o něco hůř než pomerančová kůže a hřebíček, na druhou stranu rozdíl vůně je nepopsatelnej. Pár kapek toho sqostu a hned chtěj všichni mrdat (což je divný, když kurva byla jedna a dalších jedenáct mělo nějakou blánu v piči - chápeme? ) a pokud na sebe lahvičku nacákáte celou, máte tu vůni alá Miluji Tě k sežrání. Co teda dodat, někomu tohle dílo vonět nemusí, každopádně takovej jedinec ať si přivoní k nějaký sračce jako třeba Babovřesky a budeme šťastně čuchat všichni. (26.09.2019)

Nečekal bych, že Tykwer někdy natočí jednak historickou pohádku, a jednak film, který ve mně nezanechá žádné pocity. Přes všechnu tu luxusní výpravu a výborné herecké výkony mi tohle hopsání mezi Fantomem Paříže a Oliverem Twistem bylo s ubíhajícím časem pořád víc a víc volnější u krku, a to až do té míry, že si rozmyslím, jestli se podívám ještě jednou. Jen dobovým naturalismem mě totiž režisér Tykwerova formátu opravdu nedostane, a na něco hlubšího o mysli velmi specifického génia Parfém i přes velkorysou stopáž prostě nemá. Škoda. 70% Tak tohle jsem napsal nějaký čas po prvním a dlouho dlouho před druhým zhlédnutím a následným přečtením předlohy. Dnes vidím, že jsem při původním hodnocení opomenul zdůraznit formální kvality filmu a - a to především - Tykwerovu dokonalou znalost filmového média. Kaiser současného německého filmu (Entschuldigung, Herr Haneke, ale Vaše filmy jsou pro mě až příliš umělecky onanistické) přesně vystihl, co z knihy může přenést na plátno, a co je na něj třeba přidat, aby divák měl alespoň podobný zážitek jako čtenář. Film má výrazný a snadno zapamatovatelný obrazový symbol v pouzdru se třinácti flakóny, kniha má spoustu stránek věnovaných prchavému světu pachů a vůní a jejich životu v mysli zcela asociálního génia, který je zlý a plný nenávisti. Film nevyhnutelně Grenouilleho přikrášlil, aby s ním diváci ty dvě a půl hodiny vydrželi, a udělal z něj de facto chudáka stíhaného jeho vlastní výjimečností. A takto se dá pokračovat i dál. Jen tak mimochodem řečeno, kdyby se režisér pověnoval historické satiře tak jako to udělal autor, vydalo by to na čtyři hodiny. Tom Tykwer si zkrátka dokonale vyhrál s tím, čemu nejlépe rozumí, a tento jeho počin je nutno ocenit. Bohužel bych se tím zachoval neférově k ostatním zpracováním knižních předloh a zpronevěřil se svému "systému" hodnocení, protože můj zážitek z Parfému nejvýrazněji umocnilo právě až přečtení Süskindova románu. Pravda je ovšem taková, že teď, kdy jsem si při druhém pokusu vychutnal všechny ty řemeslné detaily a umělecké finesy a následně jako u vytržení konfrontoval obraz s psaným slovem a za ním schovanými duševními obrazy, bych bez rozmýšlení vyťal tomuto skutečně velkému evropskému filmu 90%. Osmdesátka proto bude dostatečně solidním kompromisem. (25.03.2008)