Parfém: Příběh vraha

Tykwer mě dosud nechával v bohorovném klidu, takže jsem v rámci zabití načatého večera zvolila Příběh vraha s tím, že půjde o něco mezi Nebem a Lolou, možná víc hardcore. Překvapení je velmi ležérní pojmenování pro to, co mě čekalo. Od začátku jak v "Břiše Paříže" - na tržišti špína, smrad, čvachtání v odpadu všeho druhu po kotníky i ty ryby tam byly, chudoba, nemoce, zlost a do toho se narodí člověk a dere se o život vybaven extrémním smyslem - přesným a lačným čichem. Někdy je sluhou, jindy pánem, jednoznačně však supluje, co človíčkovi chybí. Často si stěžujeme na klišé, tak zde je velmi originální a sugestivně podaná, trochu drsná pohádka, jejíž uhrančivé výtvarno - ať jsou to kostýmy či dekorace - je nepopsatelné. Já, starý hnidopich, jsem u vytržení - na čem má sedět prach, na tom sedí, co se má lesknout, leskne se a z čeho se má zvedat žaludek, z toho se zvedá (jen tu vrcholnou vůni jsem si nedovedla navodit). Působivý příběh silně ovoněný vizuálnem .... a to už jedu znovu dokola ...... (27.03.2007)

Navození voňavosti byla věc, u které mě nejvíc zajímalo, jak si s ní režisér poradí. Knižní předlohu jsem nečetla, takže tohle a dobré ohlasy byly to jediné, co mě na film mohlo nalákat. A musím říct, že ta vůně se moc povedla... Instinktivně jsem se několikrát snažila spolu s hrdiny cítit to, co, zdálo se, cítí oni, chtěla jsem si přičichnout k té květinové zahradě, kterou evokoval Jeanův "dobrý" parfém. Vizuální krása zde dostává oproti jiným filmů naprosto nový rozměr, který sice nemůže slézt z plátna (chtělo by to vymyslet nové, pachové, kino, když může existovat IMAX... ;-)), ale intuitivně divákovi vleze pod kůži a někde v podvědomí je cítit. Tenhle film není dokonalý, stejně, jako nebyl dokonalý ten finální parfém (resp. byl, alejen z omezeného úhlul pohledu), ale stejně jako on může být pro někoho výborný. Příběh sám o sobě vlastně není vůbec zvláštní, jenže o ten tady vůbec nejde, to, co ho dělá výjimečným je výše zmíněné zpracování a herecké výkony. Některé scény byly dovedeny téměř k dokonalosti (jeden příklad za všechny - Baldini, jeho první setkání s Jeanem a míchání parfému Amour), ale jako celku k dokonalosti kus chybí. Přesto je to dílo, které stojí za shlédnutí, alespoň pro ty vizuální orgie (teď nemyslím skutečné orgie na konci) a pro to, že něco tak "velkého" se v Evropě moc často netočí. (13.07.2007)

"Mhmm, nozdry" zaslintal. Proč otvírám Lízinou větou ze Simpsonových? Protože stejně jako Simpsonovy, ani tenhle film nedokážu brát vážně. No a samozřejmě pro to věčné čichání. Musím předeslat, že je mi jasné, že pro některé budu za ignoranta, který není schopný docenit umění, ale je mi to celkem jedno. Parfém je velice působivý film. Je nádherně natočený, má zvrácený smysl pro humor, je naturalistický a konečně má i zajímavý příběh. Dobré tři čtvrtiny filmu buduje úchvatně atmosféru a vše je provedené tak zručně, že s naprosto zavrženíhodným hlavním hrdinou dokážeme i chvílemi sympatizovat. Žel bohu pro mou maličkost konec filmu podkopává nohy tak zásadně, že se přes to nepřenesu a z takřka dokonalého filmu se rázem stává jenom nezapomenutelná kuriozita. Význam závěru chápu, předpokládám, že je přesně takový i v knížce, jeho filmové zpracování je ale doopravdy něco, co mi po dvou hodinách napětí a úzkosti akorát obrátí oči v sloup. (08.08.2012)

Tento tajuplný a důmyslný příběh vraha je podle knihy, která se stala světovým bestsellerem a vynesla německému spisovateli bezmeznou slávu. Prostor filmu samotný se zaobírá chlapcem, později mužem, který měl nadměrný čich oproti jiným lidem a jak nebyl pochopen okolím ani on nedokázal pochopit okolí a žil jen pro jedno, vytvořit nejdokonalejší vůni na světě. Je pravda, že po celé dvě a půl hodiny se stále něco děje a herecký arsenál je nabytý až k prasknutí, ale samotný děj se plácá stále na jednom a tom samém místě a nedává samotné atmosféře té doby prostor. Podle mě se příliš upíná jen na samotnou postavu, a i když je to chvílemi příliš abstraktní a fantastické dokáže zaujmout a vtáhnout do děje fantastickým způsobem. O to víc bude šokovat závěr, který je všechno jen ne čekaný a zdá se, že sází na labužnické oko diváka. Přesto jsem nebyl natolik potěšen nakolik jsem čekal. Je to znát hlavně na tom, že mě film samotný nedokázal donutit opatřit si patřičný bestseller, který se za tak krátkou dobu dokázal stát tak oblíbeným. --- Mám nejlepší nos v Paříži. Zná všechny pachy světa. (21.07.2007)

Velmi originální, přitažlivé, vizuálně, obsahově i celkovým zpracováním vysoce podmanivé dílo. Herecká garda v podání Dustina Hoffmana a Alana Rickmana, zajímavý Ben Whishaw, někdejší "holka, co to chce taky", Karoline Herfurth a neskonale nádherná, čistá a panenská Rachel Hurd-Wood. Již syrově realistická a "brutální" úvodní sekvence s porodem na odpudivém rybím tržišti mě ohromila a úžas a obdiv mě neopustil do konce snímku. Při závěrečných masových sexuálních orgií občanů zdrogovaných "vůní ženy" jsem si říkala, že je to příliš neuskutečnitelné na to, aby se to skutečně dělo. Nabyla jsem dojmu, že se jedná o známý fígl alias "jenom si to představuju." Mýlila jsem se. Nejmocnější parfém světa skutečně fungoval a dokázal okolí okouzlit a omámit silou nevídanou a téměř nadpozemskou. Konec filmu je velkolepým činem skutečného génia a zároveň mistrovskou "kapkou" za celým jeho dílem:) Přemýšlela jsem: "Šlo by skutečně? Vyrobit dokonalý parfém s onou třináctou esencí?" Pokud ano, jednalo by se možná o tu nejdokonalejší biologickou zbraň s devastujícími účinky na obyvatelstvo:) "Ty si myslíš, že tě nechám ve své dílně bryndat mé esence, které stály doslova celé jmění?" (05.02.2012)