Parfém: Příběh vraha

Na Parfému je bohužel příliš poznat, že vznikl na základě literární předlohy. Tříští se na čtyři relativně samostatné části, z nichž každá je pojata jinak a nedrží příliš u sebe - 1. vypravěčem otrocky odvykládaný prolog, 2. zajímavé "zasvěcování" hlavního hrdiny do teorie oboru (výtečný Dustin Hoffman), 3. napínavý thriller o otci, který se snaží zachránit svou překrásnou dceru před stvůrou a 4. příliš doslovný a názorný závěr. Myslím, že zvlášť ty závěrečné scény můžou v psané podobě působit skvěle, ale jejich zobrazení je skoro směšné a nefunguje. Tykwer je mimořádně talentovaný režisér (a překvapivě i skladatel), ale u Parfému jako by neměl příliš jasno, o čem a hlavně proč vypráví. *** 1/2 (12.12.2006)

nu, zrovna jsem to viděl znovu po velmi dlouhé době, tak se právě dokopávám aspoň ke krátké písemné reakci.. Tykwer přichází z dalším velmi neobvyklým snímkem, tentokrát ale zcela s jiného soudku, kde by nějaké Bushido nevydrželo ani vteřinu a spáchalo seppuku, ač je to věc neživá.. Zmapování života jednoho velmi talentovaného Francouze zapracované do jakési alternativní historie a využívající hojně všechny prostředky pro tu správnou auru (vypravěč) a atmosféru, je opravdu mrazivé, ale přitom čarokrásné a kouzelné. Další ze snímků, kde je naplno využíváno všech es, které si kinematografie schovává v rukávech svého velmi pestrého pláště, a podává divákovi všechny trumfy přímo k nosu - těžko byste asi našli více procítěný a pročuchaný film, neboť v mnoha estetiku ždímajících scénách se snažíte spolu s hrdinou cítit, vnímat tu obrovskou různorodost pachů a vůní. Ano film je 4D bez 3D, a musím říct, že tohle působilo mnohem inovativněji a vonavěji :) Kromě nepřéhlednutelných řemeslných kvalit, jak po stránce vizuální - práce s kamerou je právě to, co dělá film tím, čím je, či hudební - a to je zase faktor, který přináší osudovost a podtrhuje poetiku, ale není všechno tak dokonalé - obsazení nicméně žádný kaz ještě netvoří - hlavní hrdina je zahraný výborně, první pocity diváka, kdy ho vnímá jako smutnou oběť špinavých stok Francie, jsou rychle vystřídany zhnusením a naprostou nemožností mu jakkoliv fandit po jeho definitivním rozkladu v temné monstrum vysávající nevinnost.. Jak tu někdo v komentářích už zmínil, ty slzy tam dát nemuseli, stejně jsem mu to nevěřil. Další postavy jako Rickman či Hoffman podávají to, co se od nich očekává, no éteričnost Rachel Hurd-Wood je popsatelná jenom těžko. Nádherná pohádková bytost a rudé vlasy jsou prostě nádherné.. Ale k těm chybám - děj není tak konzistentní jak by měl být, často se zdá, jako by přeskakoval, ne vždy popíše situaci tak jak by měl, no a ten rychlý závěr, který se ale nakonec promění v naprosto WTF a k tomu celé v slow-mo, mně moc nepotěšil. Úplný závěr už zase ano, to jo, a chápu, co tím asi chtěl autor říct, celým filmem se vine silná morbidita a taky černý humor, o zesměšnování různých institucí nemluvě (jeptiška a mnich vládnou :)). Ale takhle stylizované mi to prostě vůbec nesedlo a tu hranici vkusu, na které se film celou dobu držel tak tak, tohle překonalo směrem dolů.. No, možná to vypadalo, že chci ještě vytahovat něco víc, ale to by bylo k chybám asi tak všechno :)) SUMA: Art ve velkofilmovém provedení, plný nádherných audiovizuálních perel, řemeslně naprosto vyhovující snaze předvést divákovi tajemný svět pachů, ale trošku selhávající v samotném finále. Poetika a umění tolik nebavila už dlouho. (20.06.2012)

O filme, knihe, či celej neslávnej legende som doposiaľ ani len nepočul, takže som bol príbehu plne otvorený. Špinavosť prostredia, surovosť natáčania a priam zvrátené scény podtrhnuté melancholickým, až sentimentálnym spracovaním vyvolajú nevšedné a nie vždy príjemné pocity. Ak podobný postoj dokážu zaujať aj herci, neni čo vyčítať. Azda len ten incestný záver, ktorý sa dal spracovať aj trošku jednoznačnejšie. Každopádne, nabudúce si budem dôkladnejšie vyberať svoj ďalší parfum. 90%. (04.09.2007)

Neverila som, že je možné, aby sa mi dostal do rúk thriler, pri ktorého sledovaní nebudem voči vrahovi pociťovať nenávisť a hnev - ba naopak, chápala som všetky jeho pohnútky a rozhodnutia, hoci boli šialené. Je snáď bežné, aby vrah nebol len neľútostným vrahom, ale len obeťou svojej výnimočnosti? Ako píše Cival, vďaka bohu za to, že Tykwer netočí filmy pre všetkých, no vykročil vlastnou cestou, plnou úžasných kontrastov (špinavý zadaždený Paríž = éterické zmyselné vône, malý, zhrbený, nepodstatný Grennouille = božský dar jeho nevšednej vnímavosti). Umelecké dielo, dokonalé v každom zábere, kedy je Jean-Baptiste otupený svojou ničotnosťou, silné vďaka nádhernej melancholickej hudbe, hereckým výkonom (Whishaw-Rickman-Hoffman) či celkovému atypickému spracovaniu. Ďalší hrdina (podobne, ako môj milovaný Dracula), ktorý nezabíja kvôli neuspokojeným chúťkam masového vraha, ale len pre tajomnú a ľuďmi nepochopiteľnú lásku a vášeň. Kontroverzný záver je priam mystickým, upokojujúcim vyvrcholením, ktoré uvrhlo morálne slabých ľudí do dimenzie vlastnej telesnej neovládateľnosti a skazenosti. Nedokážem pochopiť, ako niekto môže potupiť záverečnú, nadčasovo-umeleckú sekvenciu na bezduché amatérske porno. Znovu sa mi potvrdilo, že 90% ľudskej populácie tvoria radoví diváci, neschopní oceniť myšlienkový presah a "iný Hollywood". To je - pri pohľade na tržby - moje skromné tvrdenie. (29.10.2011)

Nečekal bych, že Tykwer někdy natočí jednak historickou pohádku, a jednak film, který ve mně nezanechá žádné pocity. Přes všechnu tu luxusní výpravu a výborné herecké výkony mi tohle hopsání mezi Fantomem Paříže a Oliverem Twistem bylo s ubíhajícím časem pořád víc a víc volnější u krku, a to až do té míry, že si rozmyslím, jestli se podívám ještě jednou. Jen dobovým naturalismem mě totiž režisér Tykwerova formátu opravdu nedostane, a na něco hlubšího o mysli velmi specifického génia Parfém i přes velkorysou stopáž prostě nemá. Škoda. 70% Tak tohle jsem napsal nějaký čas po prvním a dlouho dlouho před druhým zhlédnutím a následným přečtením předlohy. Dnes vidím, že jsem při původním hodnocení opomenul zdůraznit formální kvality filmu a - a to především - Tykwerovu dokonalou znalost filmového média. Kaiser současného německého filmu (Entschuldigung, Herr Haneke, ale Vaše filmy jsou pro mě až příliš umělecky onanistické) přesně vystihl, co z knihy může přenést na plátno, a co je na něj třeba přidat, aby divák měl alespoň podobný zážitek jako čtenář. Film má výrazný a snadno zapamatovatelný obrazový symbol v pouzdru se třinácti flakóny, kniha má spoustu stránek věnovaných prchavému světu pachů a vůní a jejich životu v mysli zcela asociálního génia, který je zlý a plný nenávisti. Film nevyhnutelně Grenouilleho přikrášlil, aby s ním diváci ty dvě a půl hodiny vydrželi, a udělal z něj de facto chudáka stíhaného jeho vlastní výjimečností. A takto se dá pokračovat i dál. Jen tak mimochodem řečeno, kdyby se režisér pověnoval historické satiře tak jako to udělal autor, vydalo by to na čtyři hodiny. Tom Tykwer si zkrátka dokonale vyhrál s tím, čemu nejlépe rozumí, a tento jeho počin je nutno ocenit. Bohužel bych se tím zachoval neférově k ostatním zpracováním knižních předloh a zpronevěřil se svému "systému" hodnocení, protože můj zážitek z Parfému nejvýrazněji umocnilo právě až přečtení Süskindova románu. Pravda je ovšem taková, že teď, kdy jsem si při druhém pokusu vychutnal všechny ty řemeslné detaily a umělecké finesy a následně jako u vytržení konfrontoval obraz s psaným slovem a za ním schovanými duševními obrazy, bych bez rozmýšlení vyťal tomuto skutečně velkému evropskému filmu 90%. Osmdesátka proto bude dostatečně solidním kompromisem. (25.03.2008)