Sólokapr

K Sólokaprovi jsem přistupoval bez emocí. Totiž, nedá se říct, že bych byl fanouškem Woodyho Allena, ale jeho filmy mi nevadí. Například Match Point nebo Purpurová růže z Káhiry se mi dost líbí. Ale ať se snažím sebevíc, tak Sólokaprovi nevyčaruju jiné hodnocení, než 3 hvězdy. Já vím, máme tu skvělý humor, Scarlett v plavkách, Jackmana, který je minimálně sympatický, ale přesto všechno jsem z toho filmu necítil TO něco navíc. To něco, co jsem například cítil u výše zmíněných dvou filmů. Takže mi nezbývá než říct: "Promiň, Woody. Snad u některého jiného filmu opět objevím tvou genialitu." P. S. Nápad se smrtkou a lodí považuju za nejlepší věc na tomto filmu! (28.12.2009)

No jistě ... to, co Woody Allen předvádí v Sólokaprovi už jsem sice u něj nejednou viděla, nicméně ještě pořád je to na úrovni, kdy mě zplna hrdla jeho cynicko-sarkastický neurotismus rozesmívá. I přestože jsem očekávala, že na piedestral hlavní role dosádí momentální múzu Scarlett Johansson, hraje prim on sám - jako Splendini-Skvělini by ukecal snad i Chárona. Nicméně bez ženského protějšku žurnalistky-amatérky Sondry Pransky a výrazné naivky, by to jistě nebylo tak vtipné, protože jejich rozhovory jsou někdy neodolatelně absurdní. A to mám ráda. (18.12.2006)

Napoprvý se u Woodyho filmů vždycky jenom chechtám, až padám pod sedadlo, a ani u Sólokapra to nebylo jiný. Prostě už jsem dávno přistoupil na allenovskej pohled na svět a ještě jsem nikdy nebyl zklamanej, protože mi jeho filmy připadaj buď skvělý, nebo dokonalý (zatím s jedinou malou výjimkou, navíc hodně starou). Podstatná věc při vnímání tohohle filmu je, že Sólokapr je úplně jinej žánr než Match Point, i když na první pohled hodně láká ke srovnávání, hlavně místem děje a tou tak trochu detektivkovou stylizací. Ale zatímco Match Point bylo vlastně regulérní drama, který nad žánr povznášel hlavně Woodyho těžko napodobitelnej humor, kterýmu se málokdo umí třeba jen přiblížit, Scoop je klasická Allenovská groteska plná obskurních a nezřízeně vtipných postaviček, který se ve velkej většině chovají jako naprostý paka, ale sypou při tom z rukávů jedno eso za druhým v podobě neuvěřitelných hlášek. Nejlepší je, že když to pečlivě sledujete od začátku až do konce, dojde vám, že každá věta je vlastně vtipná a má ve filmu svoje daný místo, navíc Woodyho práce s pečlivě vybranými herci (tady hlavně originálně a nečekaně obsazená Scarlett Johansson) vytříská z domyšlenýho scénáře vždycky ještě něco navíc. A na kouzelníka Splendiniho jsem se koukal tisíckrát radši než na cokoli od Davida Copperfielda. (10.12.2006)

Přemýšlím, čím to je, že Allenovi občasní diváci většinou Sólokapra berou jako příjemnou komedii, zatímco jeho pravidelnější publikum zůstává zklamané. Já zůstal někde na půli cesty. Žádná katastrofa se nekoná, naopak. Některé gagy fungují na jedničku a třeba právě Woody si pro svou hereckou rozlučku pro příštích pár let nemohl vybrat vděčnější part. V konkurenci desítek jeho dalších děl ale dojdu k neodvratnému zjištění, že jednotlivé složky příběhu už jsem viděl jinde a jinak. A lépe. Hlavně Scarlett se do role hlavního neurotika vůbec nehodí. Při hádkách s kouzelníkem jí sice pusa střílí parádně, ale nedostaví se ani osobní charisma a v první řadě ani chemie s jindy bezchybným Jackmanem. (31.05.2011)

"Ten chlap je lhář a vrah. A říkám to s naprostou úctou." Pokud by mne nějaká mrtvola informovala o totožnosti sériového vraha, tak bych to před svým psychiatrem raději nezmiňoval. Jenže kouzelník Sid a tvůrkyně nekrologů Sondra v sobě mají dost zvědavosti na to, aby vyrazili podle indicií mrtvého investigativce Strombela. Já jsem si to tedy docela dost užil, protože Američané jezdící vlevo měli na anglických silnicích zábavné problémy, sympaťák Lymanova typu byl zcela evidentně obviněn neprávem, poznatky stále otravnějšího Strombela postupně ztrácely na jednoznačnosti a dialogová smršť mě několikrát smetla do křesla. (06.12.2016)