Rozpolcený

,,JSME, KDO VĚŘÍME, ŽE JSME“… /// Tři čůzy ve spárech šílence s mnoha identitama v podání parádního McAvoye. Ovšem ten příběh zase taková pecka není. Nikam se to neposouvá. Jen „vězení“, magor a jedinej člověk, kterej všechno pochopí, se zachová jako píča (což není spoiler, ale fakt, páč tak je to v obyčejnejch hororech zvykem). Souhlas – je to jiný, ale celkem vobyčejný s dramatickou koncovkou a fanouškovskejma závěrečnejma deseti vteřinama. Ale že bych se kvůli tomu posral v kině… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Já nejsem já. 2.) Doma mě píchaj a já nevím, jak se bránit. 3.) Thx za titule „C-Max“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (15.04.2017)

Zázraky existují, Shyamalan je konečně zpět a já se konečně dočkal. Ne sice v takové parádě, jak jsme byli zvyklí z před 15-20 lety, když si vzpomene na legendární větu "I see dead people", která tak trošku katapultovala tohoto režiséra mezi absolutní smetánku Hollywoodu, ale už je to tak dávno, že člověka až zamrazí dvojnásob. McAavoy si podle mě zasloužil nominaci na zlatou sošku, protože to zahrál výtečně. Film graduje a my očekáváme očekávané, ale vše důležité se ukáže v pravou chvíli a tak jak jsme byli od Shyamalana zvyklí z filmů jako Znamení, tak i zde se dočkáme. Některé scény jsou lehce přitažené za vlasy, nebo natočené ne úplně důvěryhodně, ale i tak i toto mile rád odpustím. Nápad super, obsazení výtečné, hlavně mladá Anya Taylor-Joy v roli Casey na mě zanechala hodně dobrý dojem. Takže s odřenýma ušima za 4 ****. (20.01.2017)

Herecký výkon Jamese McAvoye skvělý. Ale jinak... v žádném případě to nebyl horror ani thriller. Psychologické drama, které se skládalo z 80% z rozhovorů s psychiatrem a z 20% nepovedené akce. Cituji: Thriller (z angl. thrill: otřást, vzrušit) je žánr filmu, který má u diváka vyvolat silné napětí a emoce. Thriller je žánr blízký hororu, s nímž často splývá....." - TAK TOHLE SE u sledování "SPLIT" rozhodně nestalo! (11.02.2017)

Shyamalan není zpět, ale je na dobré cestě. Další filadelfská historka jak pro Muldera se Scullyovou je odrežírována velmi jistou rukou, znepokojivá hudba se dere pod kůži, krev ztužující momenty střídají ty o něco slabší, nadpřirozený „hydeovský“ nádech i myšlenka „souznění“ zneužívaných jsou podány vcelku přesvědčivě a na závěr v bistru, jako jakýsi rozpustilý joke, cameový Willis i něco plácne o Rosickém.. Jde z toho cítit Hitchcock i Kainova výchova od De Palmy, země vzniku řeší kontroverzi způsobu vyobrazení duševně nemocných, já zase vidím náročnost práce psychiatra a tíhu odpovědnosti k pacientovi a jeho okolí při určování diagnózy a léčby. Rozpolcenost mezi třemi a čtyřmi hvězdami vyřešil fenomenální McAvoy. Od na jazyk si šlapajícího klučiny Hedwiga až po netvora cedícího krev mezi zuby si tu přesnou třetinu z 24 osobností proklatě dává. Žádné překvápko, už od Sviňáka vím, co dokáže.. (20.01.2017)

Říká se, že tímhle filmem je Shyamalan zpět. Ja mám však pocit, že nikdy tak úplně neodešel. Točí až na výjimky stále stejné věci. Duchařiny, nebo minimálně thrillery, mnohdy s napřirozenými prvky, kde hlavní prim hraje 90 procent délky filmu kristalizující pointa, která na konci více či ménně šokuje. Když se ale jednou nastaví pravidla, je dobré se jich držet. A tak když se celý snímek nese v podtónu reality fyzikálních zákonů současného světa, je dobré se jich držet celou stopáž. Protože ten závěrečný game-changer mne vyloženě iritoval. A je to jeden z důvodů, proč propadlo třeba Now You See Me, které svými digitálními trikovými eskapádami nejednoho filmového fandu nasralo. Snad alespoň McAvoy dostale nějakou cenu za jeho výkon, byl totiž bravurní ! (29.01.2017)