Rozpolcený

Welcome back, Shy. Aj keď to nie je úplne suverénny comeback, pretože film by potreboval v rozpočte predsa len nejaký ten miliónik navyše, hlavne na lepšieho strihača (je to zbytočne dlhé a 20 minút dole by tomu vôbec neuškodilo) a Jamesa Newtona Howarda. Množstvo klasických Shyamalanovských scén totiž kvôli zlej hudbe nemá ten emočný dopad čo by mal mať. A je to škoda, pretože film sa fakt podaril. Všetko však zachraňuje záverečná dvojminútovka, keď sa niečo ozve vo zvuku a ja som sa až do záverečného záberu snažil udržať v kresle a nezačal na celé kino vrešťať nadšením. 8/10 (22.01.2017)

Muž unese před obchodním domem auto s třemi dívkami. Postupně poznáváme jeho alternativní osobnosti, které se proplétají a snaží se mezi sebou fungovat, dívky se bojí a nevědí, co přijde, divák je v očekávání a dobrá psycholožka (ne)rozpozná problém. V první polovině filmu nejde o horor, jako spíše o dobře vystavěné drama s problematičtějšími místy (chvíle pro smích diváka filmu dvakrát nepomáhají). Druhá polovina je však výrazne lepší a jde k výbornému konci, který se mi osobně velice líbí a film v mnohém zachraňuje. MNS zanechal svojí snahu vše v závěru otočit a tentokrát film spěje ke konci smysluplnému, který je divákovi většinu filmu příjemně odkrýván. Hlavně se mi líbí závěrečná pointa a (spoiler) trochu scifi koncept evoluce skrze (z našeho pohledu) psychický problém. Pomrkávání v bistru v závěru beru jen jako snahu připomenout, že ambice tvůrce jsou možná větší, než by se slušelo a vytváření Nightuniversa je vysoce neaktuální. Přesto film, který stojí za to vidět. PS: jako netradiční společenská kritika a oslava utrpení (které posiluje?) dobrý, ne? Viz příběh dívky, postoj vůči nemoci, atd.:) (20.01.2017)

Holt každý máme svoje vzlety a pády a i když mě kolega, se kterým už dlouho můžu cokoli kolem filmu probrat, nazval fanatikem, spíš bych to předefinoval na skalního fanouška, jenž už se nějaký ten pátek k režisérovi, který mu dlouhá léta mluvil z duše, opatrně vrací. Kromě žánru, retrospektivního vyprávění, způsobu záběrování a roli pro Shyamalana mi tenhle film žádné jeho kousky nepřipomíná. Jenomže toto je trochu slepá ulička, protože konec může být brán jako škující pointa, jež mě (a dívám se, že nejenom mě) vedla k úvahám o režisérově dávné úvaze o pokračování komiksového filmu. Největší slabiny snímku vidím v dlouhém představování Kevinovy duše a v katarzi, kterou jsem si představoval trošku silnější. Po Rozpolceném může následovat cokoli, takže se nechme překvapit. (30.01.2017)

Hleď bezvěrče, jež si tvrdil, že geniální vizionář a režisér indického původu M. Night Shyamalan už je dávno za zenitem. Po sérii komerčně ne příliš úspěšných (ale podle mě vůbec ne špatných) filmů totiž přichází s filmem, který se opět babrá v šíleně zajímavé myšlence a tu zároveň podporuje prakticky naprosto stoprocentní herecký výkon Jamese McAvoye. Nevím, co má Shyamalan v hlavě, když vymýšlí tak náročné náměty, ale musím říct, že to z té hlavy dostává na plátno naprosto úžasně a hlavně ve mně vytváří takové pocity, že podobné bych si sám nikdy nevymyslel. Během tohoto filmu jsem měl dokonce pocit, že sleduju něco, co přepisuje filmové dějiny a o čem se jednou bude přednášet na vysokých školách. Až tak na mě tento film zapůsobil. (22.01.2017)

Skvělá hra, v níž se náznaky zdají relativně jednoznačné, ale na druhou stranu to člověka svádí k otázkám, zda to nejsou jenom falešné návnady, a tak stále přemýšlí, jestli to naznačovaným směrem skutečně povede nebo ne. Ať tak či onak, ve finále je jasné, že právě tak to muselo být. Jsem rád, že po tolika letech můžu opěť říct: Bravo! (19.04.2017)