Rocky Balboa

Rocky Balboa se nám po dlouhých šestnácti letech vrátil do boxerského ringu. Nejprve jako postava v simulované videohře, poté doopravdy. Bál jsem se, aby tento film nějak nepošlapal tuto legendu, která baví diváky po celém světě již přes třicet let, ale Sylvester Stallone to zvládl velmi dobře, celkem rychle rozprášil mé obavy a naopak mě mile potěšil velmi vyrovnaným a nostalgickým filmem, který mi připadá, jako velká rekapitulace celé série. Rocky je pořád stejný, jako v původním filmu a když zahlásí, že Jamajka je v Evropě, tak jsme doma. Film je sice trochu víc sentimentální, než by možná musel být, ale když jsou ty Rockyho vzpomínky, za zvuků krásné hudby Billa Contiho, tak pěkné a člověk při nich zavzpomíná na klasické snímky o Rockym, ze sedmdesátých a osmdesátých let, trochu toho cukru mu odpustí. Musí. Působí to tak uvěřitelně a upřímně. Navíc se mi líbilo, že do filmu byla použita hudba z výše jmenovaných starších snímků. Rocky Balboa si z každého staršího dílu bere něco (vždy však to nejlepší - ať už jde o dialogy, hudbu k jednotlivým scénám, trénink či závěrečný fight), avšak nejvíce se asi podobá prvnímu Rockymu, z roku 1976. Tento snímek je vynikajícím zakončením jedné z nejslavnějších sérií všech dob a Sly udělal moc dobře, že se ho rozhodl natočit. Člověk se těší, ať už vypukne ten slavný Rockyho poslední zápas, aby mu mohl opět držet palce. Tak jako před mnoha lety. Nejprve jsem chtěl dát tři hvězdy, ale po závěrečném fenomenálním Rockyho odchodu z ringu - po jeho poslední bitvě - dávám vyšší hodnocení, protože mě opět dostal. Stallone je pořád třída. (26.03.2010)

Fénix sice z popela nepovstal naplno, ale naštěstí se z něj alespoň vyhrabal a pořádně se od něj oprášil. Co na tom, že je tahle pohádka pořád stejně schématická, dialogy plytké a bolesti všech zúčastněných mučednické. V tomhle filmu jde o box asi stejně jako v Zuřícím býkovi (o tom odkazujícím černobílém skotačení ani nemluvě). Závěrečný sci-fi souboj (hledá se Mann) spolu s miniaturní tréninkovou sekvencí dokazuje, že montáž je dar z nebes a tam kde příroda řekne STOP zasáhnou nůžky ve střižně. Není to fyzické a není to o outsiderovi. Ovšem nakonec proč ne, zázraky se dějí tam kde je nejmíň čekáte. (24.12.2006)

Líbil se mi lehce šibeniční humor a milý stařecký mentorský tón, který film táhne po většinu času, ale ať se na mě Italský hřebec nezlobí, ten poslední zápas stojí za prd. Chyběla mu jasná motivace, zaujetí, silný soupeř i nějaké rozumné rozuzlení, na konci filmu visí skutečně jen tak pro parádu. Do té doby má poslední Rockyho dobrodružství všechny atributy, které proslavily jedničku (byť už jaksi ošmatané a ošuntělé)... hraje víc na struny jednoduché, ale chytlavé psychologie a na stále funkční Stalloneho dvouksichtové herectví. Bavil jsem se dobře, ale boxerský film, který mě nedostane závěrečným fightem, pokládám za lehce podměrečný. (13.12.2008)

Tento film je o odvaze a o tom, že se člověk nemá nikdy vzdávat a jít si pořád za svým cílem, ať to stojí, co to stojí !! Melancholické vyprávění filmu se mi moc líbilo, filmu to prospělo a navodilo krásnou leč smutnou a osamělou atmosféru. Perfektní zakončení za Rockyho kariérou. Jde vidět, že čím je Stallone starší, tím zraje jako víno. Co se týče jeho pozice jako režisér, nemám výtku. Je to borec. (25.11.2007)

Stejně jako postava ve filmu, ani Sly se nikdy nevzdal a přes kroucení hlavou řady oponentů ke vzniku dalšího pokračování natočil důstojné a upřímné rozloučení s legendárním outsiderem. Přímočaře a nostalgicky vypráví osudy stárnoucího Rockyho, který každé ráno za tónů sympatického soundtracku sype ptáčkům, krmí želvy a rozjímá u hrobu své milované Adriany. Vzpomíná, užívá si zaslouženého klidu, jeho nepřítelem nejsou upocení atleti v ringu, ale vlastní pocity a vzpomínky na doby minulé. Úvodní hodina příznivce série příjemně uspokojí; řada moudrých slov, které Rocky pronáší, pohladí. Stallone se ve „svých rolích“ chová naprosto suverénně a jednoznačně si pochybovačné diváky získává. Nikdo mu nevěřil, tady je odpověď. Nechybí mu nadhled (vzhledem k věku), hravost. Závěrečná půlhodina pak bohužel brnká na strunu modernějšímu (střihově bohatšímu) pojetí. Tréninková pasáž je vzhledem k předešlým dílům neuvěřitelně odbyta a během závěrečného zápasu se jen těžko slučují vizuálně ostré scény s předešlým poklidným, melancholickým dějem. Jedenašedesátiletý Sylvester Stallone to přesto dokázal a to se vztyčenou hlavou!! Nostalgie prostě dělá své!! (14.02.2007)