Štěstí na dosah

Ponaučení z tohoto filmu? I když se v životě dostanete na dno, nevzdávejte to a běžte dál za svým cílem. Štěstí na dosah je opravdu pěkný příběh, v němž tím nejsilnějším je vztah otce a syna v těžkých životních chvílích. Slzy smutku - ale i štěstí - byly opravdovým kořením už tak zajímavého a lidského příběhu. (26.01.2012)

Tak Will Smith byl fakt výbornej a doufám, že toho Oscara jednou dostane. Navíc to vypadá, že herecký geny půjdou dál v rodině, protože jeho syn Jaden je taky dost dobrej a docela roztomilej na herecký dítě. Jinak mi to ale přišlo docela nudný a způsob, jakým mě chtěl film dojímat každou druhou scénu, protože na tom byl hlavní hrdina čím dál hůř a hůř, mi přišel ke konci už protivný. Škoda. (24.02.2008)

Další imigrant pocítil potřebu vyznat se prostřednictvím filmu ze své lásky k té úžasné zemi, která mu poskytla útočiště. Tentokrát je to Ital Gabriele Muccino a ačkoliv neleze Američanům do jistých partií těla s takovou razancí jako třeba Jim Sheridan s In America, jeho vykřikování „Ameriko, Ameriko, děkuji ti“ je poměrně hlasité a, pokud se nenecháte zcela strhnout dojemností a „pravdivostí“ příběhu, také otravné. Já vůl se strhnout nechal, po cca třiceti minutách jsem zcela vyměknul a dále již nebyl schopen posuzovat story o skoro-houmlesákovy, který nikdy neztrácí naději a víru v Boha, s patřičným odstupem. Will Smith hraje výborně, věříte mu slzy i otcovské rady. Právě scény s jeho filmovým i reálným synkem patří k těm nejdojemnějším. Moudra typu „nikdy nikomu nedovol, aby ti říkal že něco nedokážeš“ v jeho podání překvapivě fungují, i když to jsou patetické bláboly vytržené z reality. Jako vytržený z reality působí navzdory větě „Based on Real Events“ celý film. Někdo bude považovat za dostatečně „krutě realistickou“ samotnou sociální, potažmo existenciální krizi, ale když to porovnáme s tématicky spjatými filmy jiných, převážně evropských režisérů, jeví se Štěstí jako káva natolik přeslazená, že by to některé cukrovkáře mohlo i porazit. Ale jak už jsem napsal, nedokázal jsem odolat a pokud hodnotím „jenom“ třemi hvězdičkami, pak hlavně kvůli množství nudnějších pasáží, které činí (ještě) lidštějšími jednotlivé postavy a příběh nijak významným způsobem neposunují. Při mnohých scénách mi naběhla husí kůže, jak byly krásné. Je to sice krása povrchní a pomíjivá, jenže na ní přece Hollywood stojí. 70% Zajímavé komentáře: POMO, Damiel, Smileface, castor, wipeout, shyster (21.08.2007)

Civilně zaprášený velký Smith. Přirozeně nehrající malý Smith. Chemie mezi nimi láme klišé na kusy. Předvídatelné, ale většinou vkusné. Emocionální, ale na pilu tlačí s citem. Místy balancuje nad propastí trapnosti. Reaganovská éra načrtnutá jak obrázky z leporela. Jako celek překvapivě milé a funkční. Velmi americké. Ale nic nového neobjevuje. Ani tu Ameriku. 70% (26.03.2007)

Ako hlása distribútor, nielen najdojímavejší film v jeho kariére, ale rozhodne úplne iný ako jeho ostatné. Ako nešťastník k štastiu prišiel, alebo cesta za americkým snom. Aj takto by sa to dalo stručne okomentovať. Smutný príbeh o tom, koľko človek znesie a čo všetko musí zvládnuť k ceste za šťastím, v tomto prípade za dobre platenou prácou. Smith hraje výborne a to, že jeho filmového syna hraje jeho skutočný syn, filmu iba prospelo. Film nie je iba drámou, ale občas aj pobaví(všetky scény s ukradnutým "strojom času",alebo naháňačka s taxikárom). Kto zažil iba polovicu toho čo Ch.Garner musí pri filme vyroniť slzu. Film o silnej ľudskej vôli alebo rozprávka o tom, ako vám poskladanie rubíkovej kocky otvorí zatvorené dvere...Film 80%. (07.02.2009)