Piráti z Karibiku: Na konci světa

Piráti z Karibiku - Na konci světa jsou v opravdovým velkofilmem se vším všudy. Monumentální příběh, citace klasických filmů, veliké množství lokací, odkazy na předchozí díly a samozřejmě i mnoho hrátek s divákem, na druhou stranu se dočkáme také překombinovaného děje, samoúčelných scén a přehnané velkoleposti v některých scénách. Tvůrcům by se rozhodně vyplatilo držet se více při zemi, neboť scénář - samozřejmě trochu upravený - mohl opravdu dobře dopadnou. Jenže to by se muselo vystříhat několik zbytečných scén a kratší stopáž se dneska nenosí. Nejzajímavější na tomto pokračování je, že se naplno odvrací od svých starších bratříčků a už od začátku si razí vlastní cestu. Uvodní scéna s příšerným zpěvem ("Píseň již zazněla." OMG) a i ta následující z potemnělého Singapuru překvapuje svou nezáživností. Chow Yun-Fat není vůbec zajímavý a nedokáže strhnout diváka podobným způsobem jako Keith Richards (opravdu výborný!), který si v mnohem větší konkurenci dokázal získat celou scénu jen pro sebe. Celou situaci pak paradoxně zachraňují staré postavy, které pro větší zábavnost neustále mění své postavení v příběhu (to se opravdu povedlo). Konec světa, který figuruje v názvu, je trochu překvapivě jedno z míst, které ve filmu vůbec nemuselo být, jenže autoři nejspíš až moc uvědomují potenciál několika scén, které by jinde nevyužili (Dole je nahoře, krabi). V této fázi působí neskutečně rušivým dojmem přílišné množství Jacků, sám jsem vůbec nepochopil, co je tím sledováno (až na scénu s mozkem trapas). Příběh začíná prakticky samostatně fungovat až ve fázi, kdy se uzavře první rovina, tedy pátrání po Jackovi a vysvětlení účelu toho všeho. Bill Nighy je skvostný jako vždy a už při prvním nastoupení na jeho palubu začíná mít film grády. Je moc dobře, že jeho roli tvůrci rozšířili do většího kontextu, jen škoda, že to vůbec nedotáhli a opět se nechali zklamat svým šestým smyslem (lepší efektivnost jedné scény než potěšení diváka z celé roviny příběhu). Další povedenou částí je děj odehrávající se v pevnosti z vraků, za prvé tu vystupuje bezvadný Keith Richards, za druhé je tahle lokace opravdu povedená a za třetí i samotný příběh zde má jasné obrysy a nikdo tak nemusí tápat. No a vše co následuje - samozřejmě krom extrémní užvaněnosti některých scén - též stojí za to. Jak už jsem poznamenal, ufiknout závěr, přepsat střed a trochu předělat konec a mohli bychom se opravdu bavit. Víceméně otevřené ukončení děje mi moc nevadilo. Díky unylému (a bohužel dost dlouhému) začátku a několika opravdu nepovedeným scénám dávám silnější dvě hvědzdičky, tenhle díl neni tak dobrý jako původní film a s tím předchozím je na podobné úrovni (i když u toho jsem se tak často nenudil). (06.06.2007)

Piráti Karibiku: Na konci s dychom? Zveriť tak ambicióznu tématiku do rúk niekoho ako je Gore Verbinsky bola asi chyba - už predošlé diely čo-to dokazovali, no až tento naplno odhaľuje jeho neschopnosť dať scénam aspoň nejaký šmrnc. Ale hlavná chyba je asi niekde inde, z filmu sála scenáristická bezradnosť, humoru výrazne ubudlo a na jeho úkor pribudlo naopak množstvo samoúčelných dialógových scén. Najviac na to doplatil chudák Johny, ktorý nemá čo hrať a nielenže ho výkonom prekonáva charizmatický Geoffrey Rush, ale v niektorých momentoch už aj Keira Knightley idúca na pol plynu, čo je tak trochu smutné. Ešteže je tu vynikajúci Zimmerov soundtrack, ktorý má azda len jedinú chybičku - zaslúžil by si lepší film. 50% (29.05.2007)

Filmu v mých očích (či spíše uších) hodně pomohla výborná hudba Hanse Zimmera, třeba skladba Up is down ze soundtracků patří k mým v poslední době nejposlouchanějším. A tak když tedy konečně přišla scéna kdy dole je nahoře, tak jsem se bavil možná víc, než kdybych nebyl tak "ujetý" na filmovou hudbu. Pořád se mi líbí postava Jack Sparrowa, ale už se trochu vytrácela v tomto díle ta jeho jakoby neustálá "zdrogovaná" pošahanost. Jinak je tedy třetí díl až dost zbytečně přelidněný, zamotaný, zdlouhavý a ukecaný. To jsou asi hlavní přívlastky, které mě napadaly při sledování filmu. (18.09.2007)

Souhlasím s tím, že jsou Piráti na konci světa překombinovaní, že jsou jiní než Truhla a úplně jiní než Perla, že by asi potřebovali zkrátit, že Chow Yun-Fat nebyl úplně využit a že Depp už není tak zábavný jako v předchozích dvou filmech. Ale přesto se mi trojka až překvapivě líbila. Snad je to tou zvláštní atmosférou, vtípky, které se objevovaly vždy, když to vypadalo, že se začnu nudit, úžasnou Zimmerovou hudbou nebo parádními triky. Jediné, co mi skutečně vadilo, byla Calypsó, zejména její rozměry před tím, než začala bitva. A Tia Dalma se svým neustálým tajemným mentorováním taky nebyla to pravé ořechové. Pokud se vám Piráti na konci světa mají líbit, je potřeba k nim skutečně přistoupuvat pouze jako k zábavě, zkusit si užít hračičkování, představit si, jak bychom na takovém filmu ulítávali v deseti nebo dvanácti letech. Truhla mrtvého muže mě k tomu nakopla. U trojky jsem se k tomu musel nakopnout já sám. Ale vyplatilo se. Pokud toto nedokážete nebo nechcete dokázat, nemá smysl na ten film chodit. Budete zklamáni. (27.05.2007)