Sněhový dort

Včera jsem si dala Alana Rickmana do své topky nejoblíbenějších herců a po dnešním zážitku se Snow cace svého rozhodnutí vůbec nelituji. V roli Alexe předvedl ve své tváři celou škálu emocí a to nemluvím o jeho nádherně modulovaném hlasu. Když se smál, smála jsem se s ním, když byl smutný, sdílela jsem ten smutek také s ním. Dokonalý herecký výkon a já vůbec nepochybuji o tom, že mu byla tahle role šitá na tělo. Současně s ním se zaskvěla i Sigourney Weaver a i když nevím do jaké míry hrála autistku věrohodně, bylo téměř fascinující sledovat, jak se do své role ponořila. A pokud pominu pár neuvěřitelných náhod a souvislostí, tak mě tenhle film o vině, smutku, osamělosti, ale i zvláštního přátelství a naděje moc potěšil. A dejte si poradit od Lindy jak se hraje scrable :-) (15.07.2013)

V dobách, kdy Sigourney Weaver hrála ve Vetřelci, bych nevěřila, že dokáže něco takového a hlavně takovým způsobem. Všichni, co padají na zadnici z údajného dobrého výkonu šmíráka DiCapria ve filmu Co žere Gilberta Grapea, by se měli podívat na výkon Sigourney Weaver ve Sněhovém dortu. Ale možná raději ne, přišli by o iluze, že DiCaprio je herec. Sněhový dort dělí od naprosté špičky jen malý kousek, dokonce i tu obehranou písničku retardované osoby v rodině pojal zcela nově. Možná mi chyběly přesvědčivější výkony ve vedlejších rolích, možná mi chyběl větší prostor pro Vivienne, které Hampshire dala neskonalou energii. (26.12.2011)

I přes krásně napsaný příběh, film bezpochyby stojí na hereckých výkonech všech zúčastněných. Stěžejní je intro Emily Hampshire, bez kterého by zbytek filmu neměl ani zdaleka takovou sílu a kouzlo. Sigourney a Alan Rickman byli vlastně prvotní důvod, proč jsem se o Snow cake vůbec začal zájímat a skutečně nezklamali .. je to jejich koncert. Carrie-Anne Moss se konečně zbavila chladné image Trinity a moc jí to sluší. Na soundtracku mimo jiné potěšili Stereophonics. (02.03.2008)

Scénář: Angela Pell .. Tající Dort dost skřípe, v drobnostech i celku. Snímek je prakticky ve všem neobjevný, nedotažený a nevěrohodný. Měl jsem problém uvěřit mnoha věcem, podáním autismu počínaje, přes havárii až tím, kde vzal Rickman ke konci další auto konče. Možná je divné, že se moje mysl během sledování šťourá v takovýchhle věcech, ale film mi zavdal důvod, být takhle nedůvěřivý už v samé podstatě zápletky. Je totiž celá uměle vykalkulovaná a začíná to už onou hloupou havárií - jak může auto, najíždějící na silnici ze strany, kde v prvním pruhu jezdí auta zleva doprava srazit kamion tak, že zabije spolujezdkyni nárazem do místa kde sedí? 1) Kamion musí jet vlevo!! tj. v protisměru, i když je na silnici dvojitá plná čára. 2) Řidič sraženého auta musí zastavit až na polovině silnici, nikoliv před křižovatkou - OMG, za takové jednání by nedostal ani řidičák, natož vyvázl bez stíhání. Po takovém lapsu po mě chcete, abych ve filmu hledal emoce? Chápu, že je režisér z Británie, kde se vlevo jezdí, ale když film zasadí do Kanady, měl by si tohle pohlídat (snaží se to zamaskovat nepřehledným sestříháním, ale zjevné to je) . Nízké hodnocení však není jen za tohle. Pouze tím byl nastartován trošku kritičtější metr, na jehož stupnici zůstala spousta dalších, třebas i kladnějších momentů jen v nízkých hodnotách. (08.10.2007)

Komentář bude velmi zmatený, nepromyšlený a stylisticky příšerný. Sigourney Weaver nehrála autistku, ona jí byla. Pročetl jsem si tu mnoho zejména negativních komentářů a docela často v nich byl skloňován Rain Man, asi nejslavnější film na téma autismu. Zároveň však dílo, které dalo světu velmi kýčovitý a zcela falešný obrázek o tomto postižení. S hořkým pousmáním a zadostiučiněním smekám před Marcem Evansem, Angelou Pell ( scenáristka) a zřejmě i týmem odborných poradců, kteří dokázali do snímku nejen o autismu vložit odkazy na ten skutečný a opravdový život s autismem a autistou. Od jediného možného způsobu vyrovnání se, tedy akceptace, od věčně nechápajícího okolí, které přesto dokáže autistovi na malém městě poskytnout bezpečí, a to od ignorantské sousedky, která "viděla TEN FILM a ví tedy o autismu všechno" až po kostelnici posedlou nevyžadovanou charitou, od nevyzpytatelnosti, na kterou se není možné připravit, ale stále se jí musíte přizpůsobovat až po v neposlední řadě de facto dokonalý lidský charakter autisty, který není schopen přetvářky či lstivosti. Sněhový dort byl navíc poset vločkami jemného a laskavého humoru, který dodal celému příběhu charakter obyčejného lidství. Pro někoho to bude vždycky málo, pro mě to nejdůležitější. Velmi patetický a kýčovitý závěr komentáře k filmu, který takový rozhodně nebyl. Což mi připomnělo, abych TOMU FILMU zase ubral. (28.07.2015)