Sněhový dort

Nechápu, že Alan Rickman hraje skoro jen vedlejší role. Sněhový dort není z filmů, které by oplývaly originalitou nápadu, je to klasické téma, které ovšem potěší a pohladí. Vlastně umění do filmu přináší oba hlavní herci - ztrápený Rickman a ve svém světě žijící Weaver. Úžasné pozorovat, jaké je to žít se smrtí a jaké je to žít bez "normálních" emocí - kupodivu to jde... (18.07.2009)

Sněhový dort je velice zvláštní film a to nejen kvůli Weaverové v roli autistky. Díky pomalému (ne zdlouhavému) tempu máte čas o všech věcech přemýšlet a dostane se vám odpovědí na většinu otázek, které si při filmu nejspíš budete klást. Absolutní plus - herecké výkony, obzvlášť Rickman opět exceluje. Zbytek už se míchá v lehký nadprůměr, který pohladí, ale neohromí. (22.03.2010)

Ne. Prostě ne. Tenhle film mi vážně nesedl. Těšila jsem se na něj, jelikož jsem na něj slyšela pozitivní kritiky a pořád jsem tomu odolávala. Hlavně mi teď vrtá hlavou, co na tom filmu tak chválili :D Já můžu vyzdvihnout jen svého oblíbence Alana, který díky svému anglickému gentlemanství a klidu pro mě opět zazářil, což vůbec nemůžu říct o Sigourney Weaver. Tak nepřesvědčivého autistu, nesympatickou postavu a hlavně podle mého názoru dost špatně zahranou postavu, jsem dlouho neviděla. Tímhle u mě holka dost klesla :D Stejně jsem na tom se "vztahem" k její dceři, která mi od prvního pohledu nesedla a ke svému stolu bych ji rozhodně nenechala sednout ;) Carrie, to je takový světlý bod ve filmu, která ruku v ruce s Alanem opravdu hraje. Klad je také hudba, která mě zaujala po pár minutách a asi 3/4 filmu tvoří moje oblíbené písničky. Hláška na konec: " Ať mi nemočí na sníh" :D :D (18.09.2011)

Pokud si potrpíte na vizuálně podmanivá, herecky hřejivá a strukturou nekomplikovaná dramata, potěší vás Sněhový dort stejně jako mě. Marc Evans se zcela vzdálil konceptům i žánrům svých předchozích filmů a hraje na dojemnější strunu divákova srdce. Sněhový dort přitom prochází několika-žánrovou změnou, což častokrát mělo v jiných případech na svědomí klinickou smrt filmu. Evans však v každém motivu tolik netlačí na pilu a zbytečně jí nezaplácává drahocenný čas. Proto jen s lehkým úsměvem na tváři můžeme sledovat počáteční konfrontaci rozverné stopařky a britsky suchého, bývalého kriminálníka, jež probíhá v rámci žánru road-movie. Sám o sobě by potenciál obou charakterů vystačil na samostatný film, ale kdeže. Evans má jiné plány, a tak je tato line doslova (nikoliv obrazně) přetnuta tragickou událostí, jež je natočena s takovou pomíjivostí a nádechem reality, že vyrazí dech. Dál už pak příběh probíhá v prolínající se melancholické náladě dramatu a komedie, která neopustí zdi domu stopařčiny matky, pokud ovšem Alex nezaskočí k atraktivní sousedce. Příběh nechává Evans plynout s jemností a neosudovou civilností, kdy se postupně projevují a následně redefinují vlastnosti a povahy jednotlivých postav, obzvláště Alexe. Postava autismem stižené Lindy Freemové není důležitým středem pozornosti. Stejně jako ona pozoruje okolní svět, ale jde vlastně úplně mimo, tak Evans ji sleduje, ale nikterak její situaci neřeší. Tvoří pouze protipól Alexově postavě, který jí pomáhá proto, že ve smrti Lindiny dcery vidí podobnost se svým životem a ve spojitosti s její bezbranností a otevřeností je uchvácen její povahou. Ta ho mění. Ta pookřeje jeho ledovou duši jako teplé sluneční paprsky sněhový dort. Spolu s kameramanem Stevem Cosensem pak mají cit pro kompozici záběrů, kterým neobyčejný feeling dodává využití digitální kamery, díky níž nejsou některé záběry sentimentálně běloskvoucí, ale začmouzeně nepřívětivé. Navíc nepamatuji se, kdy byl padající noční sníh zachycen tak magicky tajemně. (18.10.2007)

Sněhový dort je z těch filmů, o kterých říkáme, že pohladí, současně je to ale pohlazení, jakých tu bylo už na tucty. Někoho někam náhoda prskne, on se napřed cuká a pak se okolnostem a lidem v nich rotujících i jejich citům podvolí a venkoncem z toho duševně vytěží. Jak řikám: pohlazení, ale jednu z hvězdiček má doživotně jistou jen Alan Rickman za plešounkahodný výkon. (09.10.2007)