Sněhový dort

Dramatické, smutné, emotivní, nelehké, zajímavé, přátelské, utěšující × křečovité herecké výkony. Děj opravdu nevšední, zápletka, nereálná a co se týče vyřešení svých minulých činů a svědomí, tak to bylo celkem takové nemastné neslané. Alan Rickman odehrál průměr, nebýt jeho úžasného hlasu a přízvuku tak mi nezapadl do filmu vůbec. Sigourney Weaver se mi moc nelíbila, sice takovou postavu by měl problém zahrát každý, ale ona na mě působila strašně křečovitě. Takže dějově celkem dobré, herecky průměrné. Film co je vskutku zajímavý. "Sněhový dort! To vypadá zajímavě!" (09.09.2010)

problém je, že vím, že Sigourney Weaver není autistka - byť je její herecký výkon sebedokonalejší, není uvěřitelný; lepší, kdyby tam byla nějaká méně známá herečka. navíc mě tedy dost iritoval strašně zrnitý obraz používaný jen někdy a navíc naprosto nefunkčně..myslím, že v británii vzniká podobných snímků (emocionální drama) hodně a tento je jen průměrem. ale skvělé je pozorovat, jak se střetávají dva světy, které nemají nic společného - ten náš vyznívá naprosto hloupě a přehnaně exaltovaně: přišel jsem se omluvit, že je vivienne mrtvá. vy jste to udělal schválně? ne! tak proč se omlouváte?! (12.09.2007)

V dobách, kdy Sigourney Weaver hrála ve Vetřelci, bych nevěřila, že dokáže něco takového a hlavně takovým způsobem. Všichni, co padají na zadnici z údajného dobrého výkonu šmíráka DiCapria ve filmu Co žere Gilberta Grapea, by se měli podívat na výkon Sigourney Weaver ve Sněhovém dortu. Ale možná raději ne, přišli by o iluze, že DiCaprio je herec. Sněhový dort dělí od naprosté špičky jen malý kousek, dokonce i tu obehranou písničku retardované osoby v rodině pojal zcela nově. Možná mi chyběly přesvědčivější výkony ve vedlejších rolích, možná mi chyběl větší prostor pro Vivienne, které Hampshire dala neskonalou energii. (26.12.2011)

Pokud si potrpíte na vizuálně podmanivá, herecky hřejivá a strukturou nekomplikovaná dramata, potěší vás Sněhový dort stejně jako mě. Marc Evans se zcela vzdálil konceptům i žánrům svých předchozích filmů a hraje na dojemnější strunu divákova srdce. Sněhový dort přitom prochází několika-žánrovou změnou, což častokrát mělo v jiných případech na svědomí klinickou smrt filmu. Evans však v každém motivu tolik netlačí na pilu a zbytečně jí nezaplácává drahocenný čas. Proto jen s lehkým úsměvem na tváři můžeme sledovat počáteční konfrontaci rozverné stopařky a britsky suchého, bývalého kriminálníka, jež probíhá v rámci žánru road-movie. Sám o sobě by potenciál obou charakterů vystačil na samostatný film, ale kdeže. Evans má jiné plány, a tak je tato line doslova (nikoliv obrazně) přetnuta tragickou událostí, jež je natočena s takovou pomíjivostí a nádechem reality, že vyrazí dech. Dál už pak příběh probíhá v prolínající se melancholické náladě dramatu a komedie, která neopustí zdi domu stopařčiny matky, pokud ovšem Alex nezaskočí k atraktivní sousedce. Příběh nechává Evans plynout s jemností a neosudovou civilností, kdy se postupně projevují a následně redefinují vlastnosti a povahy jednotlivých postav, obzvláště Alexe. Postava autismem stižené Lindy Freemové není důležitým středem pozornosti. Stejně jako ona pozoruje okolní svět, ale jde vlastně úplně mimo, tak Evans ji sleduje, ale nikterak její situaci neřeší. Tvoří pouze protipól Alexově postavě, který jí pomáhá proto, že ve smrti Lindiny dcery vidí podobnost se svým životem a ve spojitosti s její bezbranností a otevřeností je uchvácen její povahou. Ta ho mění. Ta pookřeje jeho ledovou duši jako teplé sluneční paprsky sněhový dort. Spolu s kameramanem Stevem Cosensem pak mají cit pro kompozici záběrů, kterým neobyčejný feeling dodává využití digitální kamery, díky níž nejsou některé záběry sentimentálně běloskvoucí, ale začmouzeně nepřívětivé. Navíc nepamatuji se, kdy byl padající noční sníh zachycen tak magicky tajemně. (18.10.2007)

Ne. Prostě ne. Tenhle film mi vážně nesedl. Těšila jsem se na něj, jelikož jsem na něj slyšela pozitivní kritiky a pořád jsem tomu odolávala. Hlavně mi teď vrtá hlavou, co na tom filmu tak chválili :D Já můžu vyzdvihnout jen svého oblíbence Alana, který díky svému anglickému gentlemanství a klidu pro mě opět zazářil, což vůbec nemůžu říct o Sigourney Weaver. Tak nepřesvědčivého autistu, nesympatickou postavu a hlavně podle mého názoru dost špatně zahranou postavu, jsem dlouho neviděla. Tímhle u mě holka dost klesla :D Stejně jsem na tom se "vztahem" k její dceři, která mi od prvního pohledu nesedla a ke svému stolu bych ji rozhodně nenechala sednout ;) Carrie, to je takový světlý bod ve filmu, která ruku v ruce s Alanem opravdu hraje. Klad je také hudba, která mě zaujala po pár minutách a asi 3/4 filmu tvoří moje oblíbené písničky. Hláška na konec: " Ať mi nemočí na sníh" :D :D (18.09.2011)