Elementární částice

Toľko emócií, ktoré ma chytia, by som v nemeckom filme nečakal. Naviac sa týkajú takého pohľadu na bežné témy láska, sex, smrť, rodičovstvo, aký nie je vo filmoch bežný a často to nie je pohľad ľahký. No tvorcovia to majú vždy pod kontrolou bez vydierania diváka a stále s poriadnou dávkou invencie. Čakanie na zdvihnutie telefônu vo filme ešte nebolo napínavejšie. –––– Chtěla prostě zůstat mladá. Děti by jí jenom připomínaly, že je z jiné generace. –––– Svoboda druhých rozšiřuje moji svobodu donekonečna. –––– Jseš si jistej? Nepřemáhej se, máš kus života před sebou. (24.07.2014)

Snímek mě příliš nezaujal, nejspíš proto, že jsem příliš nepostřehla jeho hlavní dějovou linii. Narušená sexualita? Jestli ano, tak nejenom obou bratrů, ale téměř všech zúčastněných. Bylo až nepříjemné sledovat, jak se několik charakterů rozpadá v žalostné a marné touze po vztahu, po zachycení něčeho trvalého, ale přitom toho nejsou schopni. /17. 6. 16./ (17.06.2016)

Mám rada nemčinu a nehanbím sa zato! Preto ma uspokojuje, že Nemci vypľúvajú tak sakramentské drámy, čo pre zmenu rozžúvajú a vypľúvajú mňa. Zem sa zastaví až za pár dní, no mne sa už dnes pozastavuje rozum nad škodoradostnou pestrosťou života alebo čím, že matka týchto lahôdkových emocionálnych pokrmov zároveň privádza k orgazmu hojných dopravných fetišistov (Kobra, Medicopter, Helicops či iné mizérie) :))). Nič to, aspoň je zábava no nie??! :) Dráma, ktorá má humor a dynamiku a kde sa vedú tak šialene naturalistické dialógy, až na vás dorazí túžba hovoriť, pustiť sa s hrdinami do reči. Ohromujúce obsadenie- exceluje Moritz Bleibtreu, z dám Martina Gedeck. Predstavte si, že sa vám podarí zhodiť- prelisuje vás tank- a máte približný efekt Elementárnych častíc. :) Predstavte si, že sa svieža letná sprcha zvrtne na ľadové peklo. Máte vyvrcholenie Elementárnych častíc. Svojím príbehom, explicitnosťou (vzťahovou, sexuálnou) a civilnosťou to proste rozloží.----- Bleibtreu kvíliaci v nemocnici, že nemôže domov "lebo by sa asi zabil"----- Bleibtreu prednášajúci o Brazílii----- k Bleibtreuovi sa z konca chodby psychiatrie približuje mŕtva láska----- jemné odmietavé pokývanie hlavou jeho mŕtvej priateľky plus slová "Teraz tu na čas zostaneme..."----- aaaaach, scény, ktoré mi dnes nedovolia spať, taká drásavá sila to bola!----- Objíma ma horúčka a trasiem sa očakávaním ďalšieho západného tornáda: Baader Meinhof Komplex. Ste na tom rovnako? (07.12.2008)

Všetky vyjdené knihy autora románovej predlohy preložené do češtiny alebo slovenčiny som čítal a boli to chutné jednorazovky. Aktuálne zamyslenia nad stavom spoločnosti a príčinách frustrácie preložené často denníkom penisu hlavného hrdinu (čo stváral včera, predvčerom aj pred rokmi), čím si získali širokú čitateľskú podporu. Rovnomenný filmový prepis jedného z románov nevyznieva márne, hoci myšlienky predlohy redukoval na nula celá jedna percenta, ťaživosť a sexuálne scény i následnú frustráciu taktiež minimalizoval a vyznenie zjemnil. Napriek všetkým výhradám si myslím, že sa film podaril, pretože Michelovi Houllebecqovi - spisovateľovi ide o ukázanie nelichotivej skutočnosti na základe myšlienok a úvah preložených šokujúcim príbehom. Sociologizujúco-filozofická pop beletria. Film predovšetkým rozpráva príbeh, preto sa obávam, že pietne prevedenie predlohy by vytvorilo skôr nepozerateľný blábol. Takto je to síce adaptácia vyznením odlišná, no stále schopná vyvolať otázniky a zamyslenia nad postavením a vzťahmi dnešnej generácie tridsiatnikov-štyridsiatnikov. (22.04.2013)

Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...) (03.04.2008)