Princezna Mononoke

K Princezně Mononoke jsem přistupoval patřičně naladěný Cestou do Fantazie, která nasadila laťku skutečně vysoko. Musím říct, že sice úspěch svého oskarového snímku režisér nepřekročil, ale zklamaný určitě nejsem. Narozdíl od hravé pohádkové Cesty do Fantazie Princezna Mononoke pracuje spíš s mýty a je hodně ovlivněná jednak šintoismem, jednak obecně animistickými kulty přírodních národů. Ta ekologická složka, která je ve filmu obsažena, je mnohem méně kýčovitá a laciná než například v populárním Avataru. Zároveň je Miyazakiův film hodně ovlivněný japonskou historií, takže svět myslících zvířat a lesních duchů se proplétá s lidskou civilizací a životy smrtelníků. Divák má možnost sledovat dobrodružný epický příběh o výpravě válečníka Ashitaky za vyléčením od zlého prokletí. Cestou musí čelit bezohledným samurajům, vychytralým vyslancům japonského císaře a především bohatstvílačným obyvatelům manufaktury na železo, kteří ve jménu lidského pokroku ničí lesy v širokém okolí. Svět, který Miyazaki vytvořil, je jako obvykle pečlivě propracovaný a dobro a zlo na první pohled nemají jasně identifikovatelnou tvář. K pravdě se musí hrdina i divák dopracovat postupně. Emotivní a výtvarně velice zdařilá podívaná. Celkový dojem: 95 %. (14.07.2010)

Bájné mýty a legendy mě zajímaly od pradávna (vyrostla jsem přeci na Xeně a Herkulovi :o) a co teprve, když se jedné o legendy mě úplně neznámé. Japonsko je celou svou kulturou mě tak vzdálené, ale fantazie kterou vlastní tvůrci anime tak blízká. Miyazaki už mi ukázal cestu do fantazie a jak má vypadat správný soused, ale přesto jsem u Princezny San cítila, že tohle jsem ještě nezažila. Vždyť ona prožila můj sen (co bych dala za to, kdyby mě vychovali vlci) a "získala" srdce toho nesprávnějšího chlap(ce)a :o) Nemá cenu tady vychvalovat jak je Princezna Mononoke po všech stránkách vynikající, jen stačí potvrdit, že její příběh, Ashitaky, lidí a lesního boha je spletenec, který stojí za vidění. (15.02.2011)

Princezna Mononoke je manifestem přírody, ne však z klasického černobílého pohledu. Schyluje se na boj mezi zvířaty a lidmi, ovšem ve víru konfliktů je více frakcí a každá má své zájmy a svůj pohled na věc. Právě díky této nepředpojatosti a nevnucování jasně definovaných dobrých a zlých postav, nepůsobí ono ponaučení otravně a provařeně. Taktéž díky zajímavým charakterům se dá film dobře a nepateticky prožívat... Avšak pouze za předpokladu, že netrpíte vrozenou silnou antipatií k japonskému anime, jako já. 6/10 (18.07.2009)

Znáte to každý, jste na film natěšeni, je vám doporučován, slyšíte na něj chválu ze všech dostupných stran a nakonec to na plný počet tak nějak nedopadne. Asi jsem fakt čekala nějakou pecku, která zasáhne mé srdce tak silně, jak silně dokázal Ashitaky vystřelit svůj šíp. Námět byl bezpochyby zajímavý, ale ten děj se mi zdál takový nesouvislý. Pořád jsem nerozuměla tomu, proč to princ hraje na dvě strany, když měl táhnout za jeden provaz s vlky a prasaty proti železnému pasu. Chápu, myslel to dobře, ale ... ale u filmu jsem prostě neseděla se zatajeným dechem, plná napětí, strachu o hlavní postavy a s dojetím nakrajíčku, no... Roztomilí byli malinkatí, lesní bůžci, líbila se mi animace v kouzelném lese, kdy se brodili průzračnou vodu k ostrovu. Také hudba je jedna z částí, která mě skutečně zasáhla. Skládat tklivé písně Japonci opravdu umí. Omlouvám se všem zaníceným fanouškům, ale víc než tři hvězdy dát nemůžu, byť bych ráda dala. (Challenge tour 2015) (02.04.2015)

Toľko krásy som vo filme už dĺho nevidel. Miyazaki dokázal vytvoriť 100% harmóniu obrazu a zvuku bez jediného prešlapu. Pri scénách v lese za zvyku flauty mi bušilo srdce ako o preteky. K tomu nádherný príbeh o hľadaní zmierenia ľudí s duchmi lesa, o symbióze prírody a človeka. Pre mňa je toto štartovací bod môjho záujmu o anime. (25.06.2005)