Princezna Mononoke

85% - Princezna Mononoke je prvním dílem Miyazakiho, s nímž jsem měl tu čest seznámit se. Už na začátku jsem pochopil, že to asi nebude obyčejný cartoon, a že se jedná o umělecky propracovaný film. Již výtečná hudba Joea Hisaishiho nasadí atmosferickou laťku vysoko, a daný standard celý film drží až ke konci. Animace působí velmi přirozeně, a moc pěkně se na ně dívá. Hlasy postav (vyzkoušel jsem japonské a anglické) jsou rovněž velmi působivé. Myšlenka celku je silná a k přemýšlení. Možná jsem se ke konci trochu ztratil v logice počínání extra-kladného Ashitaky a lidí okolo něj, ale jinak nádherný zážitek, a těším se na další zkušenost s Hayaem... (25.01.2006)

Pekná animácia,dobré nápady,postavy,dej a hlavne skvelá hudba ale tej fantasy na mňa bolo až miestami moc.Hlavne koniec filmu mi už moc pripadal praštený na hlavu.Miestami ma to už dosť nudilo a hlavne poslednú pol hodinku.Na to ,že je to animák to má dosť vysokú stopáž.Videl by som si to predstaviť aj o takú pol hodinku kratšie.S celého filmu sa mi ale najviac páčila len ta skvelá hudba.Klobúk dolu.Obľúbený soundtrack: Princess Mononoke Theme Song, Legend of Ashitaka, Journey to the West. 70% - 3* (25.05.2010)

Ani den po zhlédnutí dost dobře nedokážu vstřebat dichotomii člověk versus příroda, kterou Mijazaki vystavěl. Já jsem zkrátka z mého kulturního okruhu zvyklý, že klišé podobných příběhů stojí na premise, že konání jdoucí proti přírodě automaticky vyvolává stud, pokud člověk není vpravdě zlosyn, protože v důsledku jsme všichni součástí přírody. Zde to ale nahrazuje samozřejmost, s jakou princ Ashitaka přijímal těžce zpochybnitelnou snahu paní železného města zabít lesního boha a to převážně díky mnohokrát zdůrazňované a nezpochybňované (protože pro aktéry nezpochybnitelné) propasti mezi zájmy (a samou podstatou) člověka a přírody. Ashitaka se zmůže jen na prosby, ať aktéři zanechají svárů, jeho loajalita ale nakonec vždy směřuje k lidské rase, nehledě na to, díky komu přežil různé útrapy a díky komu naopak trpěl. Fascinující a diametrálně odlišné od toho, jak funguje můj mozek. Inu, středověk. Mimochodem Kiddo má pravdu, český dabing materiál hrozně bagatelizuje a svádí mysl diváka nebýt pozorný k obsahu slov. Stejně tak se ztotožňuji s nutným upozorněním fmashe na fakt, že postavy z celého spektra (tedy ať už v našich očích kladných či záporných), v sobě nesou kousek "dobra" i "zla". Pán lesá přináší život i smrt, stejně tak ostatní. (17.03.2014)

Toľko krásy som vo filme už dĺho nevidel. Miyazaki dokázal vytvoriť 100% harmóniu obrazu a zvuku bez jediného prešlapu. Pri scénách v lese za zvyku flauty mi bušilo srdce ako o preteky. K tomu nádherný príbeh o hľadaní zmierenia ľudí s duchmi lesa, o symbióze prírody a človeka. Pre mňa je toto štartovací bod môjho záujmu o anime. (25.06.2005)

Pro mě nejslabší epos z Hayaovy velkolepé filmografie, přesto s pocitem komplexního díla. Jakmile se po nezvykle nevýrazném rozjezdu poprvé objeví San, příběh chytne a až na malé výjimky nepustí až do působivého a animačně úchvatného závěru. Těmi výjimkami jsou epizody odehrávající se v Železném městě, které se snaží vměstnat do Mononoke trochu toporný humor, který tentokrát působí jako pěst na oko. Vše ostatní je ale pohádka v tom nejkladnějším slova smyslu. Kdykoli jsou v jednom záběru San a Ashitaka, ale hlavně, když Miyazaki rozdává nápady své bohaté pokladnice zvané fantazie. Vlci, lesní tvorečci nebo sám velký Duch lesa ve mně vyvolávali pocit, jako bych se díval na zfilmovanou báseň. (22.06.2006)