Životy těch druhých

Rok 1984. Východní Berlín. ,,Glásnosť" v nedohlednu. NDR ovládá tajná policie STASI, jejímž cílem je vědět všechno..... Socialistický dialogy Vás vrátí o těch několik let zpět. A není to žádná budovatelská agitka. HRA KOČKY S MYŠÍ. To co vidíme se může zdát tragikomické, bohužel generace, která TO prožila, se zřejmě moc nezasměje. Prostě pravda. Film má dvě roviny - předrevoluční a porevoluční. A obě jsou velice zajímavé. Asi první německý film, který ,,ukojil" mého filmového ducha. Možná je to tím, že jsem tenkrát žil..... (11.08.2007)

Also, geben Sie uns den Oscar, oder was? Aniž bych chtěl nějak umenšovat kvality všech komponentů tohohle nepochybně výtečně zvládnutého filmu (navíc celovečerního režijního debutu), je to přesně tahle věta, co si v souvislosti s Životy Těch Druhých vybavím na prvním místě. To jak se Ulrich Mühe vnitřně i projevem dokonale proměňoval (jakkoliv mu to nežeru), to jak jeho život se sluchátky kontrastoval s tím "luxusem", který mu jeho práce přinášela, jak přesná byla Martina Gedeck, co za dokonalé hajzly byli všichni ti potentáti, to všechno se mi hlavou prožene vždycky až poté, co si řeknu, že tohle je sakra přesně ten typ filmu, který si říká o filmové ceny - však jich taky doma posklízel, že až hanba pluť. Lidi prostě chtějí takové nereálné hrdiny (Müheho i Kocha), a melodramatická rozuzlení s pohádkovými tečkami. Na první zhlédnutí to na mě ovšem působilo právě tak, jak podle tvůrců mělo. Míň než 80% by byla urážka, ale pro boha živého, nesrovnávejte tohleto s našimi Pouty. Je to zhruba podobné srovnání jako když si teď v Odvážných Palcích Irena Hejdová ulítla a nadnesla, že by Green Lantern mohl být podobný Pánovi Prstenů;) Tak či onak, tohle - a ne dementní rádobykomedie o Hitlerovi - měla být poslední role Ulricha Müheho, velkého to herce. (21.08.2011)

|| Scenár: Florian Henckel von Donnersmarck | Hudba: Stephane Moucha, Gabriel Yared | Produkcia: Max Wiedemann, Quirin Berg, Dirk Hamm | Distribúcia: Buena Vista Pictures | Štúdio: Wiedemann & Berg, Bayerischer Rundfunk, ARTE, Creado Films | Rozpočet: 2 milióny $ | Tržby: 77,356,942 $ || (19.09.2011)

Jest to Orwellovo 1984, vykrouženo spirálami skvostné německé logiky. Danse macabre. Totentanz - Totalitätentanz. Memento mori. *** A ještě něco víc. Třeba to, že lidé se možná nemění, ale jak sami sebe ve vypjatých situacích, kdy se na chvíli omylem či přemožením přestanou hlídat, odhalují. A jak teprve za běhu času a v kolizích zjišťují, kým vlastně v jádru jsou, tak vlastně jako by se měnili, že? A třeba také, co je a co není zrada, a na kom. (Pod košatým kaštanem prodali jsme se navzájem.) Takové a další každodenní otázky tisknoucí se do rohů preparačních sklíček v utajených mikroskopech pod rafinovaným tlakem laboratorního socialistického režimu. *** Jemná, citlivá, civilní kamera, právě takové herectví, takže i osudové zvraty se přijímají bez hnutí brvou, s vědomím, že co je člověku nachystáno, se mu i dostane, ano, ano, i tomu dobrému. A že dobré konce stejně jako dobří lidé výjimečně existují, byť nejsou na první pohled zjevné, či zjevní, a objedou se téměř vždy bez aplausu. *** Plus: Pozoru hodným pandánem k tomuto filmu jsou Pouta Radima Špačka. *~ (13.09.2017)

Film, kterej vypravi pro me o naprosto nezajmavem tematu, o kterym navic nic moc nevim a presto me zaujal. Uz to si zaslouzi oskara, ale film ma jeste daleko vic kladu. Tak treba Ulrich Mühe v hlavni roli je naprosto perfektni a jeho postava je hezky napsana. Jinak celej film se venuje prakticky jedny sledovaci akci jednoho bytu a vetsinou se dej odehrava tam, ale vubec to nevadi, protoze filmu nechybi ani krapet humoru, kterej je dobre skloubenej s vaznosti tematu. I hudba se vcelku povedla a konec je sice krapet protahovanej, ale super. Sice mi chvilku trvalo, nez me film naplno zaujal, ale pak uz jsem si ho uzil a nemam duvod nedat 5*, protoze takle kvalitni nemeckej film sem uz dlouho nevidel. (06.10.2007)