Pokojný bojovník

Hned pro začátek, knihu jsem nečetl, takže nemohu srovnávat nakolik se jako adaptace film povedl. Hodnotit film samostatně není nejjednodušší, protože film sám je zvláštní a neobvyklí, ale přesto se do něj ponoříte tak hluboko jako do skoro žádného jiného filmu. Postavy jsou příjemné, člověk si je rychle zamiluje a dokáže je obdivovat. Nick Nolte už dlouho nebyl natolik přesvědčivý. Victor Salva natočil tuto oslavu lidské odhodlanosti, odvahy a síly vůle naprosto výborně a v každém záběru je, na co se dívat. Někomu film může přijít obyčejný, ale některé pohledy kamery jsou vzhledem k poměrně neobvyklému sportu výborně vyřešené a kamera prakticky nikdy neruší diváka. Pokud jste nikdy neviděli výborný film o sportu a člověku, který ho miluje, tohle je jasná volba. (08.07.2007)

Mentálny tréning je súčasťou tréningového procesu vyspelých týmov v kolektívnom športe či individuálnom už niekoľko rokov. Toto je jeden z dôvodov prečo chce Sparta Praha Guľu zo Žiliny. Má nie len moderné či pokrokové myslenie, ale využíva aj praktiky, pri ktorých ostatní čumia s otvorenou papuľou. Samotný film však vo mne nevyvolal žiadne emócie. Čo jednoznačne beriem ako veľké mínus, lebo šport je dávka emócii sama o sebe. Tu som nič necítil ... (19.10.2016)

Nolte hraje mudrujícího Jardu Duška který je stejně tak otavný (ve své přemoudřelé,arogantní póze) jako přesný (ve vypichování základních pravd). Film elegantně, trojitým saltem ohýbá klasicý sportovní kýč o síle vůle do, o poznání živější, formy skrz psychologicko-myseriózní motivy, které chválihodně nutí diváka přebrat si ho v rámci svých interpretačních schopností. Ve výsledku mám teda tendenci spíš tomu filmu fandit než ho smést ze stolu jako esoterický blábol. 3,5 (16.02.2019)

Místy příliš didaktické a dost klišoidní. Navíc se zcela neztotožňuji s poselstvím filmu, kdy člověk nalézá a aktivuje své skryté schopnosti a dosáhne jakéhosi vysněného cíle skrze takto prezentovanou duchovní cestu. Protože pokud je cíl takové cesty postaven na dosažení čehokoli a na úkor někoho jiného, na jakékoli ambici, neřku-li spojené se soutěžením, pak nejde o žádnou brilantní duchovní pravdu, ale pouze o individuální prostředek, který nás má zavést k naplnění jakési své potřeby, nikoli univerzální pravdu o svobodě ducha. Svoboda ducha si přeci nebude žádat, abychom čehokoli dosahovali. Je jí úplně jedno, jestli se dostaneme na olympiádu. Nenutí nás překonávat své handicapy. Handicap, který měl ten chlapec ve filmu ho pouze limitoval v potřebě vyniknout v gymnastice. Překonat svůj handicap ještě nemusí nutně vést ke štěstí. Přijmout ten handicap a necítit se jím omezen není o nic míň, ani o nic víc. Zenově pojatá atmosféra může diváka ovlivnit k nějakému okouzlení, no mě to spíš připomínalo křížence asijských bojových filmů, kde hrdina své schopnosti piluje skrz mentální kázeň a svého mistra, ovšem místo karate se frajer realizuje na kruzích. Velkou mystiku v tom opravdu nevidím, protože je mi mnohem sympatičtější filozofie, že jsme všichni dobří takoví, jací jsme tady a teď, nepotřebujeme k tomu, kurva, nějaké tvrdým tréninkem vysoustružené břicho a medaili za to, že visíte na gymnastickém nářadí dvacet sekund s rozpaženýma rukama nejlíp na světě. (01.06.2013)

Pokud čekáte "čistokrevné sportovní drama", tak se asi nedočkáte - tím tenhle snímek vůbec není. Pro mě to byla filozofická smršť, což jsem ani nečekal. Možná to bude pro někoho až moc moralizující, ale snad všechny myšlenky, které ve filmu padnou jsou naprosto přesné, pravdivé a nádherné. Dialogy jsou opravdu špičkové a především na nich snímek stojí. Kdybych hodnotil poslání tohoto filmu, tak je to na plný počet. Ale buď mi tam trochu něco chybělo a nebo všechny ty životní pravdy budu muset ještě vstřebat... Bylo jich tolik! Párkrát jsem měl nutkání dojít si pro papír s tužkou a všechno si to zapisovat, jak to bylo krásně řečeno, ale... chtěl jsem zkusit žít tady a teď... Opravdu inspirující. (05.10.2012)