Pokojný bojovník

Mám ráda příběhy ze sportovního prostředí, ale tento rychle vyšuměl,aniž by měl šanci mě nějak obohatit - chladný jak ocel, se sladkým Scottem Mechlowiczem, který nedisponuje žádným charismatem a Nickem Noltem, jenž se na mentora nehodil, je mi líto. Mám - li se vyjádřit k moudrům, která si celý film uzurpovala, soudím, že bylo přemudrováno, za zamyšlení stála tak dvě tři z nich, ostatní byla sofistikovaná, že by si na nich vylámali zuby i vykladači bible, nevím, možná si scénárista zapomněl vysypat odpadky - kdyby si raději dali práci s náhradníkem závěrečného cvičení na kruzích, dublér byl jasný Asiat, počítám Japonec či Korejec, to mě vždycky namíchne, takové podceňování diváka, za víc jak dvě hvězdy to dnes nebude. Sympatický komentář - El-Barto. (06.07.2011)

Ak mám ozaj brať to, čo povedali v tomto filme, že cesta je viac než cieľ, tak tento film prepadáva, lebo jeho dej je ohromne predvídateľný, pretože mám pocit, že túto šablónu som videl nielen vo filme, ktorý je neskorší a ktorý mi pripomenul, teda Bitkári, ale aj v mnohých iných. Príbeh je to pekný, herec sympatický, vniesli do toho trochu tajomna, ale sám o sebe mi veľa neprináša. (16.03.2015)

Cítím velký potenciál, co se týče knihy a se zájmem po ni sáhnu. Tolik na úvod. Snímek samotný není rozhodně špatný, ale zůstal (čistě podle mého subjektivního názoru), tak nějak na půl cesty. Snad nejmarkantnější je to v úplném závěru. Místo citlivého přístupu a přímo se nabízejícímu „obyčejnému“ zakončení, jsme svědky (tolik častému) americkému „srdceryvnému“ patetismu, který ve výsledku kazí dojem z minut předcházejících. Přičemž nejde o samotnou scénu jako takovou (ostatně příběh se honosí přívlastkem- „podle skutečné události“) a není tedy jediný důvod věřit, že tomu ve skutečnosti bylo jinak. Problém (a moje výhrada) se týká pouze následného způsobu provedení (natočení) závěreč. scény. Možná to vyzní krutěji, než si samotný snímek zaslouží, ale....myšlenka tentokrát o dost předčila následné zpracování. Nutno dodat (byť to možná ze snímku není zcela patrné (ikdyž určité náznaky nelze upřít), myšlenka nemyšlenka(byť odproštění se od všech nepatřičných a mysl vyrušujících elementů je zcela na místě), bez skutečného zápalu a tolik potřebné dřiny, která sakra bolí, kýženého výsledku nelze dosahnout. Tohle jednoduše nejde ošidit! Ještě jednu (pro mě podstatnou výhradu) mám ke snímku a to sice samotnému výběru hlavního hrdiny. Teď nemám tak na mysli ani samotný herecký projev. Cvičení na kruhách patří k fyzicky nesmírně náročné disciplíně. Potřebujete obrovskou sílu (nejen v pažích). S tím souvisí moje výtka k muskulatuře hlavního hrdiny. Je mi jasné, že tvůrci potřebovali především herce. Nicméně určitě se dalo dojít k lepšímu kompromisu (ne nutně si totiž člověk vždy musí asociovat spojení, které přímo nesnáším – velké svaly=malý mozek). Ty rozdíly (v postavě(ách),kdy kamera zabírá hlavního hrdinu v detailech a následně samotné cvičení (kdy se jedná o dvojníka), se na mne nezlobte, jsou do očí bijící a působí jako dosti rušivý element. P.s. nicméně přes všechny ty výhrady, kterými jsem snímek doposud zasypal, musím chtě nechtě přiznat určité příjemné překvapení. To bych, přiznávám, od člověka, který natočil Jeepers Creepers nečekal. Nutno podotknout, dalo by se to natočit určitě horším způsobem, na stranu druhou: zcela jistě i lépe a naprostý SOUHLAS: „smrt sama o sobě není smutná. Smutné je, že spousta lidí ani nežije“. Jak pravdivé a výstižné! Ještě bych za sebe dodal. Důležité je smířit se sám se sebou. Možná to zní jako navrčená fráze, ale je to začátek a podstata všeho....nicméně to není nic nového a rozhodně to není zásluha tohoto filmu. 3+1/2* (06.07.2011)

Vše za mě vystihla uživatelka Květula, já jen doplním drobný spoiler: nevýhodou filmu je, že odpověď na palčivou otázku, kterou si kladete už od "skoku" na střechu, se na konci nedozvíte. Vrátka jsou otevřena nekonečně mnoha teoriím a každý z nás může vymyslet vlastní jméno pro Nicka. Nicméně, v hloubce myšlenek filmu je to zcela nepodstatný detail. Protože nejde o to, kdo je "onen muž", ale kdo jsme my a co si z tohoto filmu odneseme. Jen toho mentorování bylo na můj vkus trochu moc a několik myšlenek zavánělo čímsi, co nevoní. (09.08.2012)

Pokojný bojovník je vlastně velice prostý a předvídatelný film, ale způsob, jakým je vyprávěný, z něj dělá něco velice neobyčejného. Nezáleží na tom, co se skutečně stalo nebo nestalo. Důležité je, že tento příběh má obrovskou sílu měnit lidské životy, měnit pohled člověka na sebe samého a donutit ho dělat věci, na které si myslel, že nikdy nebude mít. (14.02.2010)