Tobruk

Opravdu hodně těžké rozhodování a zase jeden z filmů, na které mi pětihvězdičková stupnice nestačí. Marhoul evidentně zvládá techniku a o válce ví dost, aby do filmu vtiskl její hrůznost a tragičnost. Už jen celkové pojetí jako epizoda z válečného života několika vojáků je mi sympatické. Jenže psaní scénáře a vedení herců už nejsou jeho silnou stránkou. Vývoj dialogů proto občas nepůsobí moc přirozeně a herci v přechodech mezi scénami někdy jakoby ráz na ráz změnili náladu z "je to v pr..." na "chvilku posedíme u táboráku." Některé scény navíc trochu maskují nedostatečný rozpočet. Problém je, že přitom film chce působit velkolepě. Takže je to přesně na hraně mezi 3 a 4. Ale za téma a šanci konečně český film trochu oživit to přece jen ocením vyšším hodnocením. BTW román Rudý odznak odvahy byl už dvakrát zfilmován, verzi z roku 1974 jsem tuším dokonce kdysi viděl v televizi. (13.09.2008)

Ze začátku, celé dvě první třetiny jsem si říkal, že je to téměř dokonalé, ale pak najednou nastane zvrat a film se začne ubírat úplně jiným směrem, velmi zvláštním. Naprostá změna způsobu a tempa vyprávění. Hooodně dlouho mi trvalo, než jsem to přestal brát jako fatální mínus filmu. Obsazení neznámých tváří byl jednoznačný klad i přes jejich ne vždy perfektní herectví. Vadil mi Robert Nebřenský, jeho obsazení nechápu. Zezačátku film téměř postrádá jakýkoliv děj, což mi ale vůbec nevadilo. Divákovi je předkládána jedna scéna za druhou, které obvykle končí bez pointy, stmívačkou, což je ale velmi zajímavý a originální režisérský postup - očividné věci není třeba zbytečně doslovně vysvětlovat. Jde především o vykreslení atmosféry války, což se Marhoulovi podařilo na výbornou, je to skoro taková malá česká verze Mariňáka.) (08.09.2008)

TOBRUK je hodně nedivácký film, jehož koncept spočívá v oddramatizování jakékoliv události (pokud břijde na bitvu, jsou rázné a končí dřív než začnou, vrcholy jednotlivých scén nevidíme - viz např. výcvik se zabodáváním bajonetu do "střev") a co nejuvěřitelnějším podání, s čímž souvisí obsazení nepříliš známých tváří a celková fyzičnost až pudovost toho filmu (takže se tam prstí prostitutky a sere se na suchém - v poušti doslova - záchodě, mouchy sedají na krev apod.). Nejedná se o válečný velkofilm (pokud byly do něčeho ty peníze narvány, tak do zvukových efektů a hudby, dvou výrazných atmosférotvorných prvků), přestože s takovým očekáváním vzhledem k reklamní kampani na něj lidé půjdou, ale o pomalu vyprávěné epizody války relativizující pojem hrdinství a pojednávající o dopadu války na člověka a jeho psychiku._____ Film se nepodřizuje klasické dramaturgické výstavbě, protože i když začne všedně, skončí "z ničeho nic", a proces vyprávění je vyprázdněný, protože chybí jakákoliv expozice a o postavách nevíme nic, jde o styl a pohyb postav v prostoru (zde je nutné ocenit výbornou práci s hloubkou ostrosti, s více plány najednou a mimozáběrovou montáží). Pomalý temporytmus odpovídá apatii vojáků, těch několik výbuchů je a ani nás z letargie nevytrhne a když už se na záměrnou pomalost filmu naladíte, dílo si dovolí ústřední postavu vyvést z dění - a tím i diváka - na několik desítek minut. Změny úhlů pohledu ("Židák" nás provádí první třetinou filmu, v níž jsme vystaveni výcvikovému drillu a nudě, vojín Pospíchal ve druhé třetině zprostředkovává probuzení se do válečné deziluze a v závěru se pohledy obou vojínou střetnou) zase souhlasí s tím, co se o válce právě říká._____ Pokud jsem měl s něčím problém, je to závěrečný povinný a patetický titulek, přestože je TOBRUK jinak zcela nepatetický a nesentimentální, a se zpomalováním vyhrocených scén v "hrdinských" scénách, což se tře se zbytkem filmu. A věřte, že stávající hodnocení není "v rámci českého polistopadového filmu" (tj. nadržování), protože po VENKOVSKÉM UČITELI se jedná o další světově vypadající záležitost, která je ambiciózní a umělecká, protože nabízí osobní vidění světa a jeho problémů prostřednictvím vytříbeného filmařského jazyku. V nejlepším slova smyslu mi to připomínalo Gitaiovy filmy. 90% (12.09.2008)

Rozhodně největší filmové překvapení na domácí půdě za posledních x let. Václav Marhoul nemaže divákovi med kolem huby a válku se nesnaží romantizovat, ani ji využívat jako pozadí k romanci. Dějová linka není téměř žádná, ale tehle epizodický styl vyprávění jsem docela uvítal. Parádní pouštní atmosféru dokresluje minimum hudebního doprovodu, v napínavých scénách se například žádná hudba nevyskytuje. Postavy jsou skvěle zahrané, nečernobílé (za všechny excelentní parchant ve skvělém podání Roberta Nebřenského) a chovají se uvěřitelně. Pár výtek by se také našlo (roztahanost děje), ovšem s přihlédnutím k tématu a k situaci, v jaké se nachází poslední dobou tuzemský film, budu hodnej. 90%. (01.11.2010)

Marhoul je průměrný vypravěč, ale výjimečný kopírák. Po velmi rozpačitém Mazaném Filipovi se přesouvá na (válečná) pole, která nabízejí o poznání lákavější úrodu. A vychází mu každý krok... pomalejší tempo a minimum dialogů je spíše ku prospěchu (vyniknou lépe řízné hlášky), herci jsou správně neokoukaní a ošlehaní, peníze nikde nechybí (digitální písečná bouře sice vypadá jak z béčkového klonu Mumie, ale to je jediná výtka k jinak prakticky bezchybné vizuální stránce) a všechno to působí jako výpravná válečná historka. Sice poskládaná z prvků, které jste už jinde viděli, ale místy hravá a především nekompromisně vypiplaná. Mám z Tobruku radost hlavně proto, že obstojí v globální konkurenci. Žádné mhouření očí nad českou žánrovkou... tohle je prostě válečný film se vším všudy. Možná tu chybí Lee Marvin, těžké dělostřelectvo a Amíci žvýkající tabák, ale po pár minutách zjistíte, že Marhoul si vystačí i s nabručeným maníkem, co melouchuje v reklamách na jogurt. A to je panečku výkon (7/10) (08.09.2008)