Bílá masajka

Ono je na celém tom příběhu zajímavé jen to, jak dokáže ženská zblbnout, pokud se během okamžiku zamiluje do někoho tak odlišného a když je to natočeno tak zkratkovitě, ploše a nezajímavě, jako v tomhle filmu, vyjde vám z toho jen nekonečně dlouhá nuda a Corinne (ve filmu Carola) vypadá jen jako žena, která nedokázala snést, že se její vysněný masajec nedokázal chovat podle jejích představ. (10.04.2007)

Popravdě nejsem moc na německé filmy ale zase se snažím žít bez předsudků a tak často dávám šanci nepochopeným filmům, české tvorbě nebo také francouzské či právě německé. Bílá masajka je krásný a smutný příběh zároveň. Vypráví o ženě jménem Carola, která navzdory názoru rodiny a přátel poslechla své srdce ,daleko zahodila rozum a zůstala v Keni kde se na dovolené s tehdejším přítelem zamilovala do pohledného Lemaliana. Do teď by to byl příběh pěkný a dokonce mi i párkrát ukápla slza nad zjištěním, že existují i muži co snesou pro ženu klidně modré z nebe...bohužel v případě Lemaliana jsem se opět spletla. Vyklubal se z něj žárlivý a paranoidní rváč, který nejen nevěří své ženě ale dokonce ji i mlátí. Podpora v podobě Elisabeth, která znamenala pro Carolu jistotu jednoho dne také nestačila a spolu se svou dcerou odjela zpět do své rodné země.. Kolikrát si žena musí zlomit srdce a kolik musí podstoupit bolesti a utrpení aby konečně našla někoho solidního...to fakt netuším. Celkový pohled na film mám zaoblený do takové pěkné krabičky která je většinou plná pohledů na krásnou přírodu, která zároveň kontrastuje s krutostí a se "zbytečností" života v Keni. (12.10.2012)

Skloubit dvě rozdílné kultury není legrace. A v knižní předloze byl (prý) průběh daleko drsnější a tak škoda, že i ve filmovém zpracování zatlačili tvůrci víc na pilu. Tady tak na úplné dno psychických sil Masajka nedopadne, nejde o nic tak dramatického, co by v divácích zanechalo hlubší citový otisk nebo je nenechalo spát. Je to skoro škoda, že se filmaři vydali více dokumentární cestou, protože na hutné napětí tam prostor rozhodně byl. Nicméně mezi jinými německými „skvosty“ jde ještě o celkem slušný počin, který si lehký nadprůměr zaslouží a to převážně díky příběhu. Příběhem setkání dvou kultur je i drama Bez dcerky neodejdu. Alternativa: Not Without My Daughter. (11.04.2010)

Knížky Corrine Hofmann znám, takže mě jednání hlavní hrdinky tolik neudivovalo. Za to mě, ale místy docela nudilo. Tenhle film během své dvouhodinové stopáže neukáže nic co byste nevěděli z jakéhokoli dokumentu o Africe. Navíc se místy docela vleče a jen málokdy vás skutečně napne. Na film se určitě dobře kouká a pochvalu zaslouží i herci. Problém celého filmu, ale bohužel je že jen klouže po povrchu a málokdy si vás pustí k tělu. -Průměrná limonáda jen pro fandy předlohy. (13.03.2007)

Film u něhož jsem se z různých důvodů rozhodně nenudil a ani mi nepřišlo, že trval přes dvě hodiny. Snímek odhalí různá zákoutí kultury Samburů a to i temná. Je zde docela pěkně zachycena živočišnost a zemitost vztahu dvou hlavních postav, ale i vztahu "bílé" ženy s okolní kulturou. Ovšem scénář docela dost pokulhává. Je vidět, že přepis z originálního románu je docela kostrbatý a velmi neůměrně zachycuje tok děje. Tu je dost natahovaný, tu je skokovitý a rychlý. Bohužel ani vizuální stránka filmu (kamera a střih) nejsou pozitivem filmu. Na druhou stranu mě velmi zaujala hudba. Někdy jsem zase postrádal vůbec nějakou režii - herci jakoby improvizovali na "dané téma" a občas to působilo velmi komicky až trapně. Přesto všechno si film zaslouží minimálně 3*. (08.08.2006)