Sunshine

Sunshine po dlouhé době oživuje žánr vesmírných SF, za což jí patří můj neskonalý dík. Ale je to vedle atmosféry a hudby také jeden z důvodů, proč jí odpouštím řadu logických děr a technických nedostatků, které bych jinde nekompromisně trestal. Například ten nedostatek kyslíku. V takových obrovských prostorách že by ho vydýchali tak rychle? Stejně tak střih je někdy poněkud zmatený, nějak jsem nepochytal ten závěrečný boj před odpálením bomby. Či život hvězdy slunečního typu, která jen tak nevyhasne, ale na konci života se vlivem spalování helia počne rozpínat. Nehledě na děj, který si dost půjčuje u klasik žánru, především u 2001 a 2010 (Horizont události neni klasika ale kravina!). "Rozdělíme se. - Blbost, mohli by nás sežrat mimozemšťani." Update: Po delším odstupu nutno říct, že negativa bohužel vystupují do popředí stále více, ergo hodnocení se o jednu snižuje. (22.04.2007)

Hodně silný a vizuálně úchvatný komorní sci-fi film přemítající nad nicotou člověka v tváří v tvář Vesmíru. Ta polarita nicotný člověk - ohromující Slunce je základním pilířem snímku Dannyho Boylea, který stojí rozkročen mezi dvěma filmovými světy - metafyzickou symfonií Kubrickovy 2001: Vesmírné odysey a osobitým sci-fi hororem Horizont událostí. A Danny Boyle jako by se nemohl rozhodnout, ke kterému z nich se přiklonit. V první části filmu to funguje famózně - komorní psychologická studie malého osazenstva vesmírné lodi, konfrontace s jejím posláním a doslova tváří v tvář s cílem jejich cesty - slunečním vulkánem, který disponuje pro člověka jen těžko představitelnou silou. Ty vizuálně oslňující obrazy lodního psychologa a kapitána v sluneční pozorovatelně jsou skutečně úchvatné a jsou velkým kladem Boylova snímku. Tady film funguje bezvadně. Pak přijde ovšem dějový zvrat a do té doby pozitivní konotace naší centrální hvězdy se začnou štěpit - Slunce je náhle nejenom pozitivně vnímaný životodárný kolos, ale i nebezpečný běsnící vulkán - tahle dualita je dalším významovým přínosem. Velká škoda je, že tady ale přemítání a hlubší obsah Sunshine končí... Těžko říci, proč nejsou dál rozvíjeny úvahy o malichernosti lidské existence a nicotnosti člověka jako tvora, proč se tvůrci rozhodli tak, jak se rozhodli. Nakročením k Horizontu událostí vykročili i k rozmělnění dojmu a kompaktnosti díla. Neotřele ztvárněné očekávané finále tak po událostech z konce filmu ztratilo na síle a rozmělnilo se v, podle mne, nesouvisejícím kontextu. Sunshine je každopádně velmi dobrý a silný snímek, v kontextu sci-fi filmů se řadí k tomu nejlepšímu, zvláště svou silnou vizuální složkou, nářky nad údajným nízkým rozpočtem pozbývají na významu, Danny Boyle názorně potvrdil fakt, že množství finančních prostředků film nevytváří... (11.01.2008)

Musím říci, že Sunshine se naprosto přesně trefil do mého vkusu. Heroická mise, podaná tak trochu komornějším způsobem, s uvěřitelnými charaktery a dokonce s uvěřitelným dějem (až na pár nesmyslů v samém závěru). Posledních cca deset minut mi však předchozí brilantní zážitek nezkazilo. Danny Boyle opět prokázal své chameleonské schopnosti (drama, thriller, zombie horor a nyní bezchybné sci-fi dobrodružství), navíc je jeho film opět doprovázen atmosférickým soundtrackem, a já jen musím konstatovat, že John Murphy se po 28 dní poté opět překonal. Jak jsem již jednou zmínil, poslední desetiminutovka se klidné mohla obejít bez přídavných elementů (spoiler) v podobě nezvaného hosta, (/spoiler) a ani zde si tvůrci nepohlídali tu nejzákladnější věc - tichý vesmír. Jestli však jde o záměr, tak je naprosto chápu. V tomhle obrazově a zvukově vytříbeném díle pro tichý vesmír prostě není místo. (03.06.2008)

Nekombinovat Sunshine umně hudbu s obrazem, který těží hlavně ze zalévaní všeho možného slunečním jasem a hypermoderních interiérů lodi Icarus 2, neštěkl by po něm zřejmě ani pes. Postavy jsou nijaké a není divu, vykreslení jejich charakterů je věnováno pramálo prostoru - proto je každá postava vybavena nějakou šablonovitou vlastností, která vyplave čas od času na povrch. Hlavně, že se všichni nějak liší. Většinu času řeší úkoly, jejichž rámcový smysl je sice zřejmý, ale řešení se skládá z několika nepochopitelných úkonů - obvykle ještě ukradených z jiných děl. Děj je značně nesouvislý a krom řešení různých problémů jej ozvláštňuje již jen epizoda s lodí Icarus 1. Ta v sobě skrývá určitý potenciál, jenže ve výsledku se dozvíme v podstatě jen to, že kapitánovi ruplo v bedně. Jeho proslovy o nevzpírání se božímu plánu jsou plácnutím do vody - šplouchne to a konec. Nejsou totiž součástí dialogu a navíc jsou tato slova vykřičena uvnitř akční scény, ve které spíše podtrhávají kapitánovo šílenství, než sdělují nějakou myšlenku. Pokud jde o fyzikální zákony... i když se někomu může zdát, že je to s nimi lepší, než ve většině jiných filmů, já ten pocit nemám. Už samotná zápletka je naprosto pošahaná, stejně jako mnoho peripetií po cestě. Jsou tu určité výjimky, např.: "méně lidí vydýchá méně kyslíku," příhoda mimochodem poměrně zajímavá i z psychologického hlediska, ovšem ani v tomto případě nejde o originální myšlenku. Mě osobně mrzí, že právě této události-rozhodnutí nebylo věnováno více prostoru. Kritický pohled na film ve mně vyrostl hlavně až po jeho zhlédnutí - předtím byly mé oči zaslepeny slunečními paprsky a atmosférou. Silné ***. (31.08.2008)

Co je vlastně Boylův Sunshine? Vizuální vesmírná esej? Realistické drama z kosmu? Katastrofický film? Survival horor? Pohříchu odevšeho trochu. První část filmu dovedně vykresluje atmosféru vesmírné lodi, která se řítí vstříc úkolu fatální důležitosti, vztahy mezi posádkou, houstnoucí atmosféru, morální dilemata i napínavé epizody ze života astronauta. V některých aspektech jakoby Boyle usiloval o hi-tech verzi Vesmírné odysei 2001 při zachování svých klasických režijních atributů. Křečovitého střihu. Expresivního herectví v detailu. Výrazné zvukové stopy. Kupovidu tahle dějem nijak nesvázaná část funguje moc pěkně, výtvarná stránka je perfektní, atmosféra pohlcující a některé sekvence (oprava poškozených panelů) mají dobře vygradované napětí. Kombinace syrového dramatu, spektakulárního vizuálna a trochy myšlenek vytváří podmanivý celek, který se bohužel zhruba v polovině stopáže ocitne před kardinální otázkou... co dál? Ke Slunci daleko, vrstvení problémů na dějovou linku nevydá... a tak se Sunshine přelamuje do velice laciného pseudo-hororově-akčního vyvražďováku, v němž hraje prim otravné přehrávání, zmatené střihání (které absolutně ztrácí řád z počátku filmu) a ementálová logika. Tedy místo aby Sunshine na atraktivitě získal, povážlivě ji ztrácí a stává se nesnesitelně přeplácanou koláží nesourodých obrazů a samoúčelných scén. Závěr, který by za jiných okolností vyzněl, prošumí jaksi do ztracena. Alespoň já jsem si z kinosálu odnesl na jazyku pachuť technicky skvělého, ale dějově naprosto zmršeného sci-fi, které je v první části inteligentní, v části druhé povážlivě nablblé. Je jako ten hvězdný prach. Dotknete se a tvar se rozletí na malé částečky. Škoda, tři body za skvělou atmosféru úvodu, výtvarné řešení a moc pěknou zvukovou stopu. Ano, srovnání s Horizontem události je věru na místě. Včetně způsobu, jakým se film dokáže přeměnit ze záživného v přihlouplý, bohužel. (12.04.2007)