Sunshine

Musím říci, že Sunshine se naprosto přesně trefil do mého vkusu. Heroická mise, podaná tak trochu komornějším způsobem, s uvěřitelnými charaktery a dokonce s uvěřitelným dějem (až na pár nesmyslů v samém závěru). Posledních cca deset minut mi však předchozí brilantní zážitek nezkazilo. Danny Boyle opět prokázal své chameleonské schopnosti (drama, thriller, zombie horor a nyní bezchybné sci-fi dobrodružství), navíc je jeho film opět doprovázen atmosférickým soundtrackem, a já jen musím konstatovat, že John Murphy se po 28 dní poté opět překonal. Jak jsem již jednou zmínil, poslední desetiminutovka se klidné mohla obejít bez přídavných elementů (spoiler) v podobě nezvaného hosta, (/spoiler) a ani zde si tvůrci nepohlídali tu nejzákladnější věc - tichý vesmír. Jestli však jde o záměr, tak je naprosto chápu. V tomhle obrazově a zvukově vytříbeném díle pro tichý vesmír prostě není místo. (03.06.2008)

Audiovizuálně je to tak působivé a vyvážené, že se chce snad až brečet štěstím, že je možné něco takového slyšet a vidět. Nádherné obrazy, příběh o sebeobětování umocňuje osm herců, podávajících prvotřídní herecké výkony, design lodi opravdu futuristický, kamerové oblety fascinující, atmosféra těžká a ještě těžší, mnoho scén vytáhne srdeční puls k dvojnásobku klidovky a nakonec musím znovu zmínit hudbu, protože nesmrtelní Underworldi a jedinečný John Murphy vytvořili doslova harmonický soundtrack, za kterým bych šel třeba na samou hranici Sluneční soustavy...40 miliónů dolarů(rozpočet)/30 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (20.04.2007)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Obrazově velkolepá a zároveň dějově velehloupá sci-fi o záchraně lidstva odpálením jaderné bomby do vyhasínajícího slunce. K fyzikální nesmyslnosti děje: Hašení požáru kyslíkové atmosféry vypouštěním kyslíkových zásobníků s následným výbuchem uhášejícím požár - no to je i hasičská sci-fi (už vidím např. hasiče hasící hořící dům vhazováním kyslíkových lahví); veškerý vytěžený jaderný materiál z celé Země v jedné bombě - patrně uran a plutonium - nemá s termojadernou fúzí vodíku ve Slunci mnoho společného a rozhodně i tak by výbuch tvořil jen stopy promile z okamžité aktivity Slunce (fúze 700 000 000 tun vodíku / sekundu); raketa i s jadernou bombou by se roztavila na plazmu před dosažením slunečního povrchu o teplotě 5800 K a jádra o 13600000 K, takže by bylo jedno, zda tam dopadne jen sonda s bombou, nebo celá vesmírná loď (nebo třeba jen to pitomé vždyživé zabijácké monstrum); současná termojaderná reakce v nitru slunce ustane až po vyčerpání zásob vodíku (dočasně) a později i hélia (trvale) a nedostatek paliva by nezměnil ani vhozený sebevíce silný atomový zapalovač ze Sunshine;... K vlastnímu filmu: Sunshine je výrazně nepřehlednější než Clarkova / Kubrickova 2001: Vesmírná odysea (počítač Icara 2 ovšem taky zcela neposlouchá), zato má napětí, krásné vizuální efekty a některé velmi dobré pasáže (např. potíže při přesměrování lodi). Není to ani tak mizerný film jako např. Horizont událostí (odkud zřejmě přišel někdo z posádky Ikara 1). Závěr: Napínavá a docela hezká ztráta času. Trailery: http://www.csfd.cz/film/222329-sunshine/videa/ (03.11.2009)

Dechberoucí vizuální stránka a fantastický soundtrack činí hned několik scén nezapomenutelnými. Postavy trestuhodně nevyužité, děj nesmyslně výraznou kopií Horizontu události (fakt tam musel být i ten výlet bez skafandru mimo loď?). Horizont je mi sympatičtější jak ve využití postav, tak v přiznané béčkovosti. Sunshine mě chvílemi dost otravovalo onou absurdní nevyvážeností, kdy z „ukecaného vážného scifi“ náhle přepne do Armageddonu (ovšem bez humoru). Nicméně vizuální stránka je vskutku odzbrojující a Cillian Murphy je pan herec, takže se divák nenudí. Ve výsledku je to ale jen vážnější Horizont události, „filmová událost roku“ se opravdu nekoná… (15.03.2007)

Co na tom, že dle odborného tisku je ´Sunshine´ sci-fi s největším počtem vědeckých a technických nesmyslů za poslední roky. Nesmírně sugestivní režie Dannyho Boylea přebije každý dějový lapsus. Ať jde o scénu nastavování slunečního filtru, opravu ochranných panelů, či působivý přelet siluety Merkuru na pozadí rozžhaveného slunečního kotouče, Boyleovi se ve mě podařilo probudit to, co jem naposledy zažil u Zemeckisova ´Kontaktu´ - okouzlení a fascinace vesmírem. A překvapivě ani ten zabijácký "zombík" v závěru, jehož existenci ve filmu tady většina tak kritizuje, mi vůbec nevadil. Naopak se svojí "rolí" samozvaného boha filmu dodal dráždivý mysteriózní rozměr. Nutno vidět pokud možno v kině, tohle je audiovizuální žranice určená pro velké plátno. (05.09.2007)