Hudbu složil, slova napsal

Posledná Grantova spolupráca s režisérom Lawrenceom dopadla oveľa kŕčovitejšie a pritom stačilo zmeniť len partnerku. S Drew to vyšlo, iskrilo to, malo to šarm a ten rozdiel bol poznať už v prvej scéne, v ktorej sa tí dvaja spolu objavili. A pribúdajúce vrásky Grantovi len pridávajú na sympatickosti. Milý filmík, ktorý v sebe neskrýva ani štipku umelej romantiky, naopak v sebe ukrýva príjemné čaro úsmevnej komédie a naozaj veľmi, veľmi počúvateľných pesničiek. A čo sa mi páčilo ešte viac, že som ani raz nemal tušenie, čo sa stane v nasledujúcej scéne, čo potvrdil aj záver. 75%. (08.11.2008)

Nejlepší je hned první scéna. Báječná parodie na popové kapely z přelomu osmdesátých a devadesátých let! Pak se sice sem tam trocha humoru vynoří (třeba texty současné popové hvězdy), ale jinak je to jen mlácení prázdné slámy. Pokud se zrovna neodehrává nějaké hudební číslo, je to nuda. Kupodivu ani Haley Bennett mě nijak nebrala, což přece bývá u popových hvězd hlavní (a většinou i jediná) zbraň. (11.02.2011)

Ať už se Hugh Grant objeví kdekoliv, vždy se na film s ním příjemně kouká a přitom nejde o jeho komediální talent, co mě drží u obrazovky, ale o jeho charisma. Hugh táhne kupředu celý film a brzdí jej jen stále stejně monotónní Drew Barrymore, jakou ji všichni znají. Kdyby se zde místo ní objevila jakákoli neznámá tvář, o nic by divák nepřišel. Soundtrack je skvělý a při jeho poslechu mi do uší pronikala místo hudby nostalgie. Hugh je v současnosti nejspíše největší britská jistota komediálního žánru a zde to opět po několikáté dokazuje. (14.02.2008)

Položili jste si někdy otázku, když jste zahlédli v časopise fotku např. Sagvana Tofiho, co tahle vyhaslá mj. popová pseudohvězda z neblaze proslulé „stáje“ Františka Janečka dneska vlastně dělá? Zřejmě ne, taky proč byste to dělali, že ano? Já jsem četl, že prý prodává ledničky v Grónsku (copyright Klára Nemravová z Tata Bojs), ale skutečnost bude mnohem prozaičtější. Zkrátka obráží všemožné „high-society“ večírky a recepce, kde se zadarmo nadlábne, nechá se tam vyfotit s našimi rádoby hvězdičkami a „celebritami“ a modlí se za to, aby se jeho fotka objevila aspoň na spodku str. 32 nějakého bulvárního plátku (těsně pod reklamou na Kosmodisk a náramek na zázračné hubnutí). A to proto, aby totálně neupadl v zapomnění a pořád mohl čeřit vody se svými „čerstvými scenáři“ a „chystanými alby“. Grantův Alex Fletcher zažívá podobné pocity, ale je na tom ve srovnání s Tofim přeci jenom nesrovnatelně lépe. Bývala velká popová hvězda, žijící jenom z minulosti a s přibývajícím věkem z občasných vystoupení při zahájení otevření nového obchoďáku, či na ředitelských recepcích a podobných „vyzobávání drobků“. A nutno říct, není moc herců, kteří by podobně jako Hugh Grant dokázali interpretovat otravný kolovrátkový pop 80.let s takovou grácií a kouzlem. Už úvodní klip ve stylu 80´s metrosexuálních boy partiček typu ´Wham!´ musí u každého, kdo tu éru pamatuje, vyloudit úsměv na tváři, zvláště když je to zde podáno s takovým sebeshazovačným nadhledem. A nebýt toho, že zhruba po půlhodině se film překlopí do celkem tuctové romanťárny, vydržel by ten úsměv až do konce. Ale svěží neokoukaně dějové nápady, točící se kolem pop-star Cory a jejího hitu „na zakázku“ tady nechybí, takže i přesto, že éra 80´s diskoték, barevných trvalých, mrkváčů a stereotypních syntetizátorových spodků nebyla tou mojí „krevní skupinou“, dávám pobavené 3*. Bylo to občas vtipné i trefné. (18.02.2008)

Umělá, přeslazená, pseudoromantická kýčovina bez špetky dobrého vkusu, která navíc aspiruje na nejvíce pokrytecký film Hollywoodu tím, jak se snaží vzbudit dojem satirického šlehu proti komerčním praktikám hudebního průmyslu, přičemž sami tvůrci a protagonisté tohoto snímku dělají přesně to samé - kvůli penězům se podbízejí divákovi... To nezachrání ani občasný vtip nebo obsazení nějakého ,,médii oslavovaného herce"... (05.01.2009)