The Can
Gympl
Režie:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Marek JíchaHrají:
Tomáš Vorel ml., Jiří Mádl, Eva Holubová, Tomáš Matonoha, Martina Procházková, Lenka Haluzová, Zuzana Bydžovská, Max Kušiak, Tomáš Hanák, Jan Kraus (více)VOD (6)
Obsahy(1)
Pedantický fyzikář (Milan Šteindler), strnulý češtinář (Jiří Schmitzer), jalový tělocvikář (Martin Zbrožek), ekologický učitel výtvarky (Tomáš Matonoha), mondénní ředitelka školy (Eva Holubová) a další kantoři dle svých představ formují nebohé studenty na poněkud zkostnatělém gymnáziu. A tak málokoho studium opravdu baví a zajímá. Petr (Tomáš Vorel jr.) a Michal (Jiří Mádl) do školy raději nechodí a když tam náhodou zavítají, tak celé hodiny prospí, neboť po nocích malují graffiti. To je to jediné, co je kromě holek skutečně baví. Nebezpečné výpravy na střechy domů, ilegální pronikání do útrob metra, dramatické lezení na komín… Napětí, riziko dopadení a honičky s policií jsou opravdové, zábavné i kruté. A tak není divu, že se jejich bezradní rodiče (Zuzana Bydžovská, Tomáš Hanák, Jan Kraus, Ivana Chýlková) věčně stresují a občas se v zájmu dostudování svých nezvedených potomků spojí s profesory. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 228)
PEKLO, které není zbytečné. Chcete zemřít křečemi od smíchu? Běžte na Gympl. Ptali se mě, jaký byl ? Mimóza-psychóza, odvětila jsem. Ptali se mě, kdo hrál dobře? Řekla jsem, že nikdo. Duo Mádl-Vorel junior, RHS-Rádoby Hustý Sprejeři-vzbuzovali dojem slabomyslných zevlounů, dívky recitovaly jako žáci zvláštní školy na vánoční besídce, dospělým hercům zapomněli říct, že tohle nejsou Naši furianti v Národním. Ptali se mě, jestli to vypovídá o naší generaci, jestli v tom vidím svých osm let na gymplu. Se smíchem jsem odpověděla, že ani ve snu. Vorel natočil ukoptěnou moralitku proti systému, ale totálně selhává už tím, jak své hnízdo zakálel ultratrapnými učitelskými a rodičovskými figurkami, a jak svým teenagerům přes všechnu dobrou vůli nerozumí. Ááá, tady máme zbohatlíka kopající do fíkusu, tady býložravého idealistu, tady neschopnou nafintěnou ředitelku, tady matku samoživitelku, která se samoživí výhradně vodkou, tamhle otce-krutého tyrana, tam milouškého čtyřprocentního tělocvikáře… Džungle před tabulí ve mně vzbudila dojem, že Vorel brány státního gymnázia nikdy nepřekročil, ba, že se byl inspirovat někde v Harlemu. Dýchavičná režie, neústrojný scénář, herecká bída-toť ďábelský vzorec, který slibuje tolik nechtěné zábavy, tolik směšných hlášek, že nebudete vědět, jestli se smíchy popadat za břicho nebo hrůzou za hlavu. Výjimečně nechám hodnotit film bránici: a ta dává 55%:) ()
Tak jako správný gymplák jsem cítil povinnost zhlédnout to a pak ostaním vykládat, jak moc se "sekli", nebo "trefili" :-) Je fakt, že náš ústav patří k těm civilizovanějším a víc funkčním v republice, ale to neznamená, že bych takový, jaký nám byl představen ve filmu, někde nenašel (čímž chci ocenit slušnou realičnost školního prostředí). Co se týče graffitů, já osobně je taky neberu jako nějaké umění, ale spíš jako vandalství, ale film mi pomohl alepoň trochu pochopit sprejery. Hudba, ikdyž to nebyl můj oblíbený punk či rock, působila víc než efektivně a bez okolků se přiznávám, že mě docela dostala a líbila se mi. Ale na plný počet * snímek nemá, některé herecké výkony byly trochu rozpačité a hlavně mi zde chyběl nosný příběh, dějové rozvrstvení. ()
Nečekal jsem od tohodle filmu prakticky nic, takže mě ani nepřekvapil, ani nezklamal. Těžko hádat, nakolik byly gymnazistické scénky věrnou kopií životních reálií a nakolik si je scénárista vycucal z prstu, nicméně místy to bylo docela "hustý" a nechtěl bych být pedagogem na škole s takovým studentstvem. :-) Celkově ale průměr - graffiti i s ním spojený styl života mě fakt nijak zvlášť nebere... Ale nejsem asi cílová skupina tohoto filmu, takže co už nadělám. ()
No nebola to az taka tragedia, ako sme dufali :) A Madl je proste uplne ina liga. ten chalanisko ziari. Celkom som sa pobavila. A to, ze som vydrzala tu hudbu a navyse som si pri nej aj cupkala dupkala, nemozem dat menej ako tri. Gympl za nasich cias bol sice narez, ale az takto nemusel pan reziser prehanat. Ale asi to bol ucel. ()
Galerie (22)
Zajímavosti (78)
- Písnička, kterou hraje Tomáš Matonoha (Tomáš) na kytaru, je jeho vlastní. Složil ji na vysoké škole. (Wade)
- Ve scéně, kdy hospodský (Radomil Uhlíř) nese piva na stůl, pokládá 5 piv, nicméně na účetní lístek zapisuje 6 piv. (PAULOO)
- Snímek Gympl se stal prvním českým filmem, který vyšel na Blu-ray disku. (Stocki)
Měl jsem trochu obavu, že Tomáš Vorel podlehne tlaku doby a pojme Gympl jako rádoby coolovou teenagerskou šaškárnu, která se zařadí do stejné lajny s filmy Karla Janáka. Nu nestalo se a Vorel si udržel statut osobitého tvůrce, jemuž můžou být současné trendy ukradené - on stále klouže na vlně Kouře a předkládá nám zajímavý pohled na současnou školní generaci zabalený do - v tuzemském měřítku netradiční - typicky vorlovské formální slupky. Kdo neměl se starší tvorbou Tomáše Vorla ještě tu čest, bude možná jeho nejnovějším snímkem zaskočený, už proto, že na pohled docela klame tělem. Navzdory názvu se Gympl příliš nezabývá školou a nesnaží se z tohoto prostředí ani příliš těžit, rovněž grafitti tu není ústředním motivem, ale jen určitým prostředkem - zhmotněním dobrodruštví a výkřikem revolty znuděné mládeže bez opravdových možností seberealizace. Gympl stojí postavami i příběhem na hranici karikatury - zobrazuje generaci dnešních středoškoláků vnímanou optikou jejich učitelů a naopak. Ovšem každý tábor zahrnuje i realističtěji vykreslené postavy, s nimiž nemá divák problém sympatizovat a mnohé výroky i situace (jakkoliv byly myšleny v nadsázce) odráží realitu s mrazivou přesností. Tohle pojetí by těžko fungovalo, kdyby nebyl film tak skvěle obsazen - ať už bereme v potaz záměrně přehrávající sklepáky v rolích učitelů nebo Tomáše Vorla mladšího a Jirku Mádla jakožto představitele ústřední dvojice a tahouny filmu. I většina neherců (výjma pana Teličky) mezi zmíněné zapadá, herecké projevy jsou totiž opět pojaty pěkně po vorlovsku na divadelní způsob, což (pomineme-li některé nepovedené post-synchrony) zcela zapadá do zvolené koncepce. Ale bylo by chybou, pět pouze chválu a tvářit se tvůrcum povedlo nelehký koncept polokarikatury udržet vždy pevně na uzdě. Přešlapovaní na hranici realistické výpovědi a groteskní hyperboly se filmu mnohdy bohužel nevyplácí a to zvlášť ve chvílích, kdy se tvůrci snaží ospravedlnit zařazení do komediálního žánru mnohdy křečovitými pokusy o vitp. Některé drobné epizodky lze těžko uhájit před nařčením z nadbytečnosti a bržděním tempa - například nad pasáží se sebeubližováním nebo Petrovou komínovou aférkou jsem si tak mírně povzdechl nad absencí páteřního děje, jenž by film dovedl protáhnout i přes okamžiky, které jsou tam do počtu. Audiovizuálně je Gympl výrazně nadprůměrný (hlavně noční/sprejovací scény jsou zpracovány impozantně) - stejně jako v Kouři si Vorel hraje s barevnými filtry a nasvícením, efektem rybího oka a s oblibou cpe hercům kameru těsně k obličeji. Zkrátka je stále svůj a nepouští se do žádného videoklipového snimání a zběsilých střihů, byť se mnohým filmařům může zdát, že bez podobných postupů by se film o sprejařské subkultuře neobešel. Hip-hopová hudba už moc originálně nepůsobí, zato je zatraceně dobrá a filmu dost pomáhá. Gympl vážně není filmem úplně vybroušeným a odjehleným, ale je zajímavý, zábavný, svojský a v silných místech se dovede zatraceně silně zakousnout formálně i obsahově - a to se počítá. () (méně) (více)