Máj

Zklamání, utrpení, nuda a promrhaný čas. Toto vše se mi vybaví, když se řekne Máj a F. A. Brabec. Nejsem asi první a ani poslední, kdo čekal podobně zajímavý a atraktivní film, jakým byla Kytice, ale Máj prostě byl špatně uchopen a výsledkem je ohromná nuda. Přičemž to je ale samo o sobě ohromná škoda, protože nemalý potenciál zde rozhodně byl. Když už tvůrci dokázali vybrat nádherné lokace, které opravdu jako by vypadly ze stránek Máchova Máje, když už tvůrci dokázali sehnat vynikajícího herce Jana Třísku, jehož role kata zde byla tím nejcharizmatějším, s čím se měl divák možnost setkat, tak se nedá ve výsledku mluvit o ničem jiném než o prošvihnuté příležitosti nabídnout divácky atraktivní filmovou adaptaci notoricky známé klasiky. Zkrátka jako divák nemohu být s výsledkem spokojen a na rovinu říkám, že kdybych ze školy nevěděl, o čem vlastně báseň Máj je a co se v ní děje, tak bych se v ději tohoto filmu nebyl absolutně schopný orientovat, a v tom případě není pochyb o tom, že film je špatný. Nicméně za výše zmíněné klady filmu (charizmatický Jan Tříska, vynikající přírodní lokace) alespoň tu jednu hvězdičku tomuto filmu uděluji. (19.05.2012)

Znásilnění Karla Hynka Máchy, pelešnice Jarmila a režisér, který se má asi hodně rád.. to je filmový Máj. Řada záběrů, které by jinde a jindy samy o sobě stály za samostatnou výstavu fotografií, jsou s nijakým dějem jen banálním leporelem, na kterém chtěl F.A.Brabec zřejmě ukázat, jaké má koule. Jenže nemá. Snaha jít do přímého střetu s literární klasikou, mnohými považovanou za nezfilmovatelnou, nebyla tím pravým ořechovým. Jasně, režisér si může mastit ego a dosyta využít zkušenosti své původní profese kameramana (zřejmě jeden z jeho dalších snů), nicméně líbivými obrázky nemůže zastřít plytký děj (Máj nabízí děje zhruba tak na jednu povídku z předešlé Kytice) nebo rozporuplné herecké výkony. Matěj Stropnický i Sandra Lehnertová zřejmě nebudou filmovými objevy posledních let – jsou na plátně jen pro svůj vzhled, hlavně u šmejdění po šlechtěném dekoltu Jarmily si dal Brabec záležet. Jenže kameramanské choutky nesmí postrádat své opodstatnění. To, co mělo u Kytice nějaký nápad, režisér v Máji jen redukuje zbytečnými obrazy. Napudrovaná cetka nicméně znovu ukazuje Brabcovo neumětelství a nevýrazné vypravěčství na pozici režiséra (jako ve zbytečnostech typu Krysař a Bolero) a divák se může jen děsit z toho, co předvede příště a V 3D peřinách. (07.06.2010)

Dvě hvězdičky za hudbu a posledních 20 minut, ve kterých by se našlo pár scén, které stojí za to. Nějaké emoce ve mně tento film vyvolal, takže odpad dát nechci. A i jedna je málo. Našlo by se pár opravdu dobrých nápadů a vizuální stránka filmu taky nebyla špatná, ba naopak nějaké scény byly opravdu povedené. No, snažila jsem se najít pozitiva, je však pravda, že negativa převažují. Nic od toho nečekejte, nic totiž nedostanete. (05.12.2009)

Kýčovitá nabubřelá nuda. F.A. Brabec neumí na delší než několikavteřinové ploše zaujmout, jednotlivé obrazy jsou svou "uměleckou" přepáleností a snahou o vyjádření emocí většinou pouze k smíchu, a scénář je v porovnání s Máchovou básní jedna velká katastrofa. Z Viléma se stal nesympatický mamlas, z jeho otce jen slizký otrapa a Jarmila by si mohla z fleku stoupnout na E55. Všechno musí zachraňovat imho nadmíru sjetý a přehrávající Kryštof Hádek, jako vždy pohotový Jan Tříska a k vizuálu přesně pasující hudba od mých oblíbených Supportů. Ani ti však tenhle uchcaný a chladný paskvil rádoby lyrických obrazů nezachrání. Máji chybí pořádný příběh, tah na branku a hlavně postavy, na kterých by vám záleželo. K idiotům totiž nic než opovržení cítit nelze. A Brabcovi aktéři nic jiného nevzbuzují. 3/10 (19.06.2008)

Máj se odehrává v nějakém podivném paralelním vesmíru, v němž se nacházejí těžko pochopitelné prvky a probíhají obtížně dešifrovatelné události: v okolí popraviště se vznáší klobouky, loďka pluje sama po řece, skupinky teenagerů ("strašný lesů pán" a jeho banda) přepadávají listonoše a hledají u něj jídlo nebo peníze, kat mlátí před popravou loukoťovým dřevěným kolem o popraviště za pokyvování okolostojících a tentýž kat v průběhu celého filmu recituje verše, ve kterých lze lehce rozpoznat slavnou lyricko-epickou báseň K. H. Máchy (Máj se jmenuje i celý film, takže jakási spřízněnost s Máchovými verši na symbolické rovině celého filmu je zřejmě autorským záměrem - jméno „strašného lesů pána“ Viléma a jméno Jarmily, společné milenky Viléma a jeho otce, se shodují s jmény postav Máje, rovněž syžet filmu má k Máchovu Máji určitou afinitu), když Vilém symbolicky naznačí popravu svého otce, vše kolem začne jakoby rudnout krví, pomiňme již celkem banální fakt, že hlavní hrdinka je němá nymfomanka, trpící zřejmě abulií.___________ Na rozdíl ku příkladu od "zóny" ve Stalkerovi, se mi však nahodilost konfigurace prvků a událostí v čase jeví nepříjemně vykonstruovaná a ne zcela soudržná. Už jeho nanicovatě pohlednicová materie působí poněkud zatěžujícím dojmem, takže divák se pak nesoustředí ani tak na uměle vyvolanou surrealistickou tvůrčí hru, jako spíš na "hezké barevné obrázky". Nejsem si úplně jistý, jestli jsem Máj správně uchopil - možná se jedná o jakousi podvratnou estetiku kýče a hnusu. Nějak se mi v tom celku ztrácí sjednocující prvek. Snad se skrývá v samotném názvu - ve spojitosti s verši K. H. Máchy, nejsem ovšem takový znalec tohoto našeho jediného romantického básníka, takže mi mohly některé spojitosti lehce uniknout...__________ Možná se klíč skrývá v dialogu, který zazní ke konci filmu pře popravou Viléma: "Už to brzy skončí, pán Bůh je milosrdný." - "Neskončí, milosrdný, to tedy není...". A bylo tomu skutečně tak - film trval ještě dlouhých deset minut. (01.07.2010)