Mezi řádky

"Nebezpečné myšlenky" s Michelle Pfeiffer - to je to první, co se člověku vybaví ihned po přečtení synopse tohoto, jen o pár let mladšího, snímku. Ne že by "Mezi řádky" byl špatný film, ale zkrátka dojíždí na to, že tohle téma už tady jednou bylo. Navíc mu úplně chybí snaha přinést k dané tématice cokoli nového. (04.06.2011)

MAXimální zklamání!! „Nakopu ti prdel, negře!“ Průhledné, nezáživné drama o dětech, které sužuje etnický původ, násilí, drogy i nízká sebedůvěra, se vám brzy ztratí z hlavy. Patos by se tady mohl rozdávat po lopatách a doposud relativně uznávaný Richard LaGravenese si ode mě získal jen rozpačité kroucení hlavou. Nebylo tu prakticky nic, čeho bych se mohl chytit. LaGravenese jakoby jen plnil žánrový stereotyp, nic nového nenabízí. Práci se sentimentálně laděnou tématikou (sic dle skutečných událostí) viditelně nezvládá; široký úsměv zarputilé učitelky, Holocaust, čárová hra a Anne Frank pospojují partu nesourodých spolužáků, barva pleti jde záhy stranou a když se na scéně objeví jistá Miep Gies („Dosud jsem neměl svého hrdinu. A teď jste vy mým hrdinou.“), začnou divákům vstávat vlasy na hlavě. Uff.. Scénárista mnohdy opravdu neví, o čem chce vyprávět. I písemné výpovědi žáků (mimochodem viditelně nesedí jejich věk) jsou roubované na efekt, nejsou nikterak ucelené, chtějí pouze šokovat x dojímat. Což se jim trestuhodně nedaří. Další dějové linie nemají opěrné body k zaujmutí nebo jsou doslova vyumělkované (odpor ke změnám ze strany ředitelky školy, hrdinčino krachující manželství atp.), chybí zachycení atmosféry doby, naopak vhod by přišla recyklace klišé a jiné, než bezkrevné dialogy. Idealistka Hilary Swank je typově přesná, i když má rozhodně na víc – v druhé polovině snímku si naštěstí urve několik scén pro sebe a v klíčových momentech odvádí, co se od její postavy čeká. Jinak je mi líto.. (30.06.2008)

Tenhle film je zvláštní, a to hlavně díky tomu, že je založen na skutečných událostech. Je přehnaně pozitivní a idealistický tam, kde pokud selhává samotný systém (a všechny jeho složky), což tento film a příběh na němž je založen jasně ukázal, jakýkoliv individuální (i omězeně komunitní) snahy jedince vedou, v tom lepším případě, pouze a jedině k vítězství bitvy tam, kde je třeba jednoznačně a nutně vyhrát celou válku. Jak říkám, místy mi to připadalo zbytečně dramatizované a trošku přestřelené, ale na druhou stranu, co já, mladý krásný bělošský středoevropan mohu vědět o životě obyčejných chudinských náctiletých ve Spojených státech. Pokud si myslíte, že Amíci jsou prostě ujetí a vylízaní a že se na jejich životním stylu projevuje teze, že většina vyspělých civilizací se zhroutí vinou sebe samotné, svou prohnilostí a degenerativností, a že toto hroucení současné civilizace již počíná právě v USA (a díky jejich rozpínavosti se prolíná i do celého světa - viz např. česká vylízaná "high společnost"), tenhle film vám to jen a jen potvrdí. PS: A jen tak na okraj, mohli by natočit druhý díl, kde se tito napravení gangsteři (nic proti tomuto zcela pozitivnímu faktu) dostanou na vysokou školu a tváří v tvář se tam setkají s americkými popírači holocaustu, to by mohlo být velice zajímavé téma, nemyslíte? (31.07.2010)

Existují desítky variací na téma idealistického učitele, který se pokouší zkrotit a pozvednout třídu ztracených existencí. Od komedií po dramata, od nezdařených po výborné. Mezi řádky patří rozhodně k těm druhým. Strhující, plná výtečných a často mrazivých situací, svým způsobem depresivní, přesto se silným pozitivním nábojem. S řadou vynikajících postřehů a myšlenek, několika výtečnými dialogy, výjimečnými momenty a kvalitními hereckými výkony. Potěšující zážitek pro každého, kdo se dokáže povznést nad přítomná klišé, jistou filmovou uhlazenost a obvyklé emoční posilovače. (08.10.2010)

Film u mě nevyvolal takové emoce asi jaké měl. Vše mi přišlo až nějak moc přehnané, asi proto, že pan režisér si nasadil růžové brýle a viděl vše růžově. Byla jakási slátanina Obecné školy, Bastardů (nechci je s nimi po filmové stránce srovnávat, jenom námětově, protože to jsme pak trochu jinde) a ještě jednoho filmu na jehož název si nevzpomenu. Nevadí. Takže k věci. Musím vyzdvihnout Hilary Swank, která se role chopila opět výtečně a předvedla skvělý výkon. Nutno dodat, že film měl spád a nijak zvlášť jsem se nenudil. Co mě naštvalo bylo podle mě moc růžové zbarvení toho, jak skoro negramotní negři čtou Deník Anny Frankové (což je podle mě docela nuda a oni to tam tak žrali jako Hru o trůny) a zážitky si píšou do deníku stejně jako malá Anička Franků. Škola je hrozně baví i přes to, že před rokem běhali s pistolí a stříleli po druhých negrech. A pak nastoupí paní Hodná a vše jim vyvrátí a udělá z nich dobráky (kteří jsou hodní jako pejskové co se koušou). WHAT? Beru, že je to podle skutečné událost a že je ten příběh dost inspirativní, ale takhle to ve většině případů moc nefunguje. Bylo by to hezký kdy by byli všichni hodní a nebyli žádné protesty, ale takhle jednoduše to fakt nejde. Držme se kruté reality jako třeba u Kultu hákového kříže. Ale přes to, že je to místy dost absurdní podívaná dávám filmu 65%. (20.05.2014)