Poslední legie

Ne, opravdu to nemuselo být nejhorší. A tátovi se to dokonce i líbilo. Ale ruku na srdce, on kouká hlavně na kriminálky. Budiž, ale tak ptiomý námět jsem viděl naposledy u Krále Artuše s Owenem. Co víc, oni z toho udělali skoro ságu. Fakt. Vypadá to tak, že Poslední legie měla předcházet tý druhý slátanině, co je uvedena výše. Suma sumárum, tohle nebyla trefa do černého! (28.09.2008)

Keltský druid Ambrosinus zná legendu o meči Julia Cézara, který byl ukryt před jeho nepřáteli na tajné místo. Legenda praví, že meč je určený pro velkého vládce. Film začíná krátce před korunovací Romuluse a ne náhodou se Ambrosius stává jeho učitelem a mentorem. Občas působí jako čaroděj, ale jeho čáry jsou jen směsí tajemna a triků. Otec budoucího římského krále Orestes vede formálně Řím, ale sám není císařem. V den korunovace vůdce barbarských Gotů - Odoacer požaduje 1/3 tehdejší Itálie. Ale Orestes, který chce odevzdat rozpadávající se říši do rukou svého syna výrazně odmítne, čímž podepíše rozsudek smrti nad svojí rodinou i zemí. Noc po Romulusově korunovaci napadnou Řím gotská vojska. Většina mužů římského generála Aurélia, kteří bránili svého vládce zemře, Romulusovi rodiče jsou zavražděni a mladý císař spolu s Ambrosiusem se stává vězněm v pevnosti na ostrově Capri. Zde Romulus objeví dlouho hledaný meč svých předků. Aurelius a jeho družina osvobodí císaře a po následné zradě římského senátora Nestora směřují do azylové Británie, kde musí čelit nejen svým gotským pronásledovatelům, ale také místnímu krutovládci, aby nakonec položili základ větší legendě než je ta jejich. Pokud zrovna nejste učitel dějepisu, máte u tohoto historického filmu s lacinější výpravou i realizací, šanci příjemně se pobavit. (17.01.2009)

40% - Za málo peněz se prostě někdy nedá udělat hodně muziky. Zde to platí dvojnásob. Zezačátku se zdá, že by film mohl fungovat, ale postupem času zabředá do stále hlubší a hlubší žumpy. Herci znudění, akce bez nápadu a logika scénáře mi připadala, že ho psal někdo bez mozku. Pár hezkých momentů film měl, kostýmy a hudba se také povedly, ale z takovéto legendy se dalo vytřískat setsakramentsky víc... (18.01.2009)

Nešel jsem do toho s očekáváním historické věrnosti. Spíše jsem čekal dobrodružný příběh z doby zániku jedné neskutečné říše, jíž se asi nikdy nepřestanu obdivovat. Ale celé to bylo pojato hodně na volno... Až se divím účasti jmen jako Firth a Kingsley. Hlavně Firth mně tam trochu bolel... Aby ve filmu nebyl sám, sekunduje mu dámský protějšek. Toho si zprvu nevšímá, spíše způsobů jak šermuje, ale nakonec i on podlehne kouzlu Indky, která ani po dlouhém putování z Říma přes Galii do mlžné Britanie nemá nikdy nenamalované oči a neudržované obočí... Gandalf Kingsley mi tam sednul úplně nejméně, tahle role kouzelníka s vlajícími vlasy... Eh... To už radši Gándhí... A malý Thomas Brodie-Sangster mi tam nesednul vůbec, ale toho celkově nějak nemusím..Natož jako malého Cézara. .Vtipný byl i záporák se svým zámkem, který jsem pracovně nazval Konopiště... Sem tam byl ve filmu moment na který se dalo kouknout, třeba ta Devátá se mi líbila. Jakási snaha byla i co se týče výpravy a bylo setsakra znát, že se film točil v éře takříkajíc předdigitální. Většinu toho bylo třebat točit s komparzem a postavených kulisách, což leckde bylo znát. V souhrnu je tohle ale spíše film pro odrostlejší děti. Dávám za jeden meč. * (25.11.2020)

Průser velkých rozměrů ! Spíše to připomíná nepovedené fantasy Eragona (nejen skvělou Doylovou hudbou), nežli historický epos. Poslední legie nemá vůbec nic společného s historií, ač se snaží tento fakt zakrývat seč může. Všechno tu jde do kytek, pominu- li dementní scénář a nezvládnutou, chaotickou režii, tak zde nepomáhá ani výprava (papundeklové kulisy snad jen výborná hudba Patricka Doyla, nesmírně bohatá na motivy a orchestrace), překvapivě ani herci (kromě Colina Firthe, který se alespoň trochu snaží, zbytek ansámblu svými výkony připomíná tak dramatický kroužek na střední škole). Poslední legie je film vyloženě k smíchu. Výsledek mírně zvedá lepší závěr (zde je závěrečná bitva naopak přehledná) a pobavilo mě pomrknutí na diváka v podobě odkazů na legendu o Artušovi. Schovívavé hodnocení je tu především za boží hudbu (takhle mrhat Doylovým talentem je škoda). (18.01.2009)