Návrat na vrchol

Sympatická óda na americký fotbal funguje díky třem věcem. Geniálně smutnému obličeji Foxe, nadšenému výrazu McConaugheyho a McG-ho klipovité a nápadité režii, která k žánru parádně sedne. Scénář je bohužel jen sbírkou klišé, kde smutní pozůstalí pronášejí útrpná životní moudra ("Víš, že jsem křtěný tady v Ohiu?"), zápasy se vyhrávají v poslední vteřině a všichni, kteří nechtěli, aby se Marshall pokusili vrátit do fotbalového kolotoče, nakonec budou obměkčeni. Divák zde sice nenajde jediný překvapivý moment, ale s dojemnou hudbou v zádech uběhnou ty dvě hodiny v klidném duchu. 70% (20.07.2007)

Standardní výkon METJŮA u filmu, který má na běžného Američana působit jako na Žida Osvětim. Letadlo s čutálisty do meruny se zřítí a v tu ránu je z toho celonárodní tragédie, po které následují jednání "OBMĚNA KÁDRU", "VÍTĚZSTVÍ" a "ZPĚT NA STANDARD". Metráž přepálená, což má za následek divákovu apatii. 65% (20.03.2017)

Sportovní film podle skutečných událostí? To už je dnes poměrně výzva pro tvůrce, aby jejich film nezapadl do průměrné šedi. A ani Návratu na vrchol se nepovedlo z této šedi vymanit. Máme tu klasicky tým, který to měl opravdu těžké, dokázal se nepřízni osudu postavit a nakonec alespoň částečně uspěl. Tvůrci si přizvali kvalitní herecké obsazení v čele s typicky buranským McConaugheym. Tady nic vytýkat nemůžeme. Bohužel mě ovšem hodně vadilo, jak film útočí na city, a místy to bylo až příliš přes hranu, díky obvyklým klišé, kterých se také nedokázal zbavit. (19.05.2016)

Filmy ze sportovních prostředí mají jednu velkou nevýhodu – prostoduchý scénář, který je okamžitě odhalen a divák už pak jen čeká, jakými prostředky se režisér dobere ke kýženému konci…We Are Marshall bohužel není jiný, ale přeci jenom se v něčem od svých soků odlišuje. Jakoby si McG vzal od Charlieho andílků oddech, půjčil si maximálně tak agresivní kameru a svou klipovitou režii s vysokým počtem střihů nechal doma (samozřejmě zápasy jsou věc jiná). Příběh se ani neline pomalu, ani nijak ďábelsky nepřeskakuje z místa na místo, ale jen tak proplouvá mezi postavami a vytváří uvěřitelné prostředí, které, ač jsem zezačátku avizoval, nepobralo moc na originalitě (teatrální a nenápaditý scénář mluví za vše), zato chytne pevně a nepustí. K této fiktivní ideji dopomáhá i duo výborných herců – zažraného fotbalového trenéra McConaugheyho a zamlklého, vzpomínkami zranitelného Matta Foxe, který snad tímto filmem konečně utvrdil, že nejsou jen Lost a doktor Jack. Rozhodovat se mezi 3* a 4* nikdy není med a v tomto případě za velmi překvapující citlivou režii McG, výborně zahrané postavy a fakt, že se jedná o skutečný příběh rád přimhouřím oko. We Are? Marshall! [Přesná stopáž: 131 min] (15.08.2007)

Velice sympatický film. Bláznivé způsoby McConaugheya jako nového trenéra Marshalls, které pomáhají celému městečku se postavit znovu na nohy po tragickém incidentu. Jako asistenta Foxe (Jacka z lostů) uvidíme v smutnější roli, která se nemůže vypořádat s katastrofou, a cokoliv se děje ve městě to spojuje se vzpomínkami, které následovali před havárií. Je úplně věrohodný jako všichni ostatní, děkan, president Dedmon, Annie Cantrell jako snoubenka jeho syna, stejně tak i pozůstalí 4 hráči. A konec konců, nejtěžší zkouškou je pro ně postavit se znova a znova na hřiště, dokaď nezačnou vyhrávat a tím dát hold všem pozůstalím i mrtvým z týmu a fans marshalls. Nejde tu jen o vítězství. (30.11.2007)