Návrat na vrchol

Filmy ze sportovních prostředí mají jednu velkou nevýhodu – prostoduchý scénář, který je okamžitě odhalen a divák už pak jen čeká, jakými prostředky se režisér dobere ke kýženému konci…We Are Marshall bohužel není jiný, ale přeci jenom se v něčem od svých soků odlišuje. Jakoby si McG vzal od Charlieho andílků oddech, půjčil si maximálně tak agresivní kameru a svou klipovitou režii s vysokým počtem střihů nechal doma (samozřejmě zápasy jsou věc jiná). Příběh se ani neline pomalu, ani nijak ďábelsky nepřeskakuje z místa na místo, ale jen tak proplouvá mezi postavami a vytváří uvěřitelné prostředí, které, ač jsem zezačátku avizoval, nepobralo moc na originalitě (teatrální a nenápaditý scénář mluví za vše), zato chytne pevně a nepustí. K této fiktivní ideji dopomáhá i duo výborných herců – zažraného fotbalového trenéra McConaugheyho a zamlklého, vzpomínkami zranitelného Matta Foxe, který snad tímto filmem konečně utvrdil, že nejsou jen Lost a doktor Jack. Rozhodovat se mezi 3* a 4* nikdy není med a v tomto případě za velmi překvapující citlivou režii McG, výborně zahrané postavy a fakt, že se jedná o skutečný příběh rád přimhouřím oko. We Are? Marshall! [Přesná stopáž: 131 min] (15.08.2007)

Sympatická óda na americký fotbal funguje díky třem věcem. Geniálně smutnému obličeji Foxe, nadšenému výrazu McConaugheyho a McG-ho klipovité a nápadité režii, která k žánru parádně sedne. Scénář je bohužel jen sbírkou klišé, kde smutní pozůstalí pronášejí útrpná životní moudra ("Víš, že jsem křtěný tady v Ohiu?"), zápasy se vyhrávají v poslední vteřině a všichni, kteří nechtěli, aby se Marshall pokusili vrátit do fotbalového kolotoče, nakonec budou obměkčeni. Divák zde sice nenajde jediný překvapivý moment, ale s dojemnou hudbou v zádech uběhnou ty dvě hodiny v klidném duchu. 70% (20.07.2007)

Velice sympatický film. Bláznivé způsoby McConaugheya jako nového trenéra Marshalls, které pomáhají celému městečku se postavit znovu na nohy po tragickém incidentu. Jako asistenta Foxe (Jacka z lostů) uvidíme v smutnější roli, která se nemůže vypořádat s katastrofou, a cokoliv se děje ve městě to spojuje se vzpomínkami, které následovali před havárií. Je úplně věrohodný jako všichni ostatní, děkan, president Dedmon, Annie Cantrell jako snoubenka jeho syna, stejně tak i pozůstalí 4 hráči. A konec konců, nejtěžší zkouškou je pro ně postavit se znova a znova na hřiště, dokaď nezačnou vyhrávat a tím dát hold všem pozůstalím i mrtvým z týmu a fans marshalls. Nejde tu jen o vítězství. (30.11.2007)

Schematický sportovní vývar, který na jedné straně přetéká patosem a umělými emocemi a na druhé postrádá dobře napsané postavy, tempo i herecké výkony (McConaugheyho a Foxe zabít!). Když se pronášel už asi osmý srdceryvný proslov, zvolávalo se obligátní "We are Marshall" a McG vykrádal další a další žánrové souputníky, měl jsem co dělat, abych si facepalmem neomlátil čelo a zároveň si neroztrhnul bránici. Úděsné a ke všemu i smrtelně nudné! (10.08.2011)

Film ze kterého jde ze všeho nejvíc cítit amerika podobně jako z topinek česnek. K americkému fotbalu jsem nikdy vztah neměl a po tomhle filmu ani mít nebudu, což je škoda. Navíc, některé scény ve filmu mi přišly jako vystřižené ze statečného srdce Mela Gibsona, podbarvené podbízivou hudbou. Avšak co se vytknout nedá, je režisérovo oko a schopnost poskládat pár pěkných obrázků dohromady, podobně jako to bylo s Charlieho andílky. Zkrátka McG ví jak působit líbivě na diváka a těch pár scén je opravdu úžasných. Poprvé a docela příjemně, mě překvapil Matthew McConaughey v roli trenéra který oživý mrtvý tým a postaví ho na nohy. Celkově je to však jen dojemný, sportovní, americký film převázaný mašlý, na které je nápsáno (Podle skutečné události) který má filmu dávat punc vyjímečnosti... ale nedává. (31.05.2009)