Horší už to nebude

Úžasný postmoderně koncipovaný film založený na prvku hry ... hry s divákem (nutno dodat filmově poučeným divákem) a filosofickém principu hry jako takové. Prvek hraní je přítomen všude. Tak už tenhle film samotný ... vypadá to, jakoby si scénárista Zach Helm hrál na Charlieho Kaufmana, tak bizarní je jeho scénář, tak intelektuálně ulítlý a neotřele kongeniální, režisér Marc Forster si naopak rád hraje na Spike Jonze a Michela Gondryho a zcela nepokrytě hraje s divákem šachy rošádami v otevření hry jejich tvůrčího postupu z Adaptace, V kůži Johna Malkoviche, Věčného svitu neposkvrněné mysli či z Nauky o snech, jistě by se dala zmínit ještě Jeunetova Amélie z Montmartru a některé další postmoderní filmové narační variace... nejblíže má ale tenhle film k hraní si na literaturu...a jedním dechem nutno dodat - k pokloně složené literatuře. Ten Kunderovsky všemohoucí vypravěč, respektive vypravěčka, který jako Kundera v Nesmrtelnosti z pouhého gesta stvoří ženu, postavu svého díla, tu rozehrává životní příběh muže, který se v podstatě náhodou vzpříčí svému literárnímu rozměru a reflektuje sám sebe coby literární postavu - a dokonce se v rámci této hry rozhodne svůj příběh měnit a spoluvytvářet... Filmové postavy si neustále hrají (profesor literatury Jules Hilbert v podání Dustina Hoffmana stále naráží na svou roli autistického pacienta posedlého počítáním v Rain Manovi). Také režisér Marc Forster si v průběhu filmu hraje a dotváří iluzivnost svého díla aluzemi na své oblíbené audiovizuální lásky (v kině uvidíme kultovní blinkací scénu ze Smyslu života Monty Pythonů, zahrají nám The Clash či Spoon, uslyšíme, že jedna z krásných věcí v životě je dočíst Zločin a trest...), navíc netrvá prakticky na ničem tradičním, vše je relativní, vyprávění není lineární, ale paralelní, přičemž obě dějové linie se před koncem filmu prolínají a dotvářejí absurdně-komický rozměr filmu, vlastní příběh je pojat velmi netradičně a rozvíjí novou poetiku reprezentovanou díly v úvodu komentáře zmiňovanými. Po formální stránce jistě zaujmou přímo do obrazu filmu vložené piktogramy, jakýsi animovaný poznámkový aparát, ilustrující myšlenkové pochody v hlavě hlavního hrdiny (ale také odkazující k estetice moderní televizní reklamy). Míšení stylů je vlastně dalším faktorem hry - artový film se tu potkává s komedií, existenciální krize středního věku a zhroucení amerického snu reprezentované nejlépe Americkou krásou se prolíná s romantickou lovestory, kdy ona a on jsou z tak rozdílných světů, že tohle by skutečně nemohlo fungovat, ale kauzální řetězec náhod poslušen schematismu romantických komedií zafunguje. Stejně jako deus ex machina v podobě dětského cyklisty, stejně jako chemie podařeného filmu... Je to komedie či tragédie? Na tuhle otázku se ptá nejen profesor literatury a Harold Crick, náš hlavní hrdina, ale na tuhle otázku týkající se našeho života se v podstatě ptáme stále všichni... Je to obojí... Nádherný film... Podobné filmy: Věčný svit neposkvrněné mysli, Jak jsem balil učitelku / Rushmore, Nauka o snech, Dedication, Prosíme přetočte, Adaptace, Amélie z Montmartru (14.01.2008) (méně) (více)