Teď zas my

Kostrou filmu je klasické téma o střetu dvou generací. Ta starší by nejraději fungovala podle starých a dobře zajetých pořádků a ta mladá by nejradši všechno zmodernizovala. Proto mezi nimi dochází ke zmatkům a nepochopení. Z toho se dalo vytřískat mnohem víc. Ještě, že tu byl pan Málek a pan Mazara. (18.11.2014)

Jde o jeden ze dvou scénářů Antonína Drvoty. Krize i další vlna průmyslové revoluce už běžela i napříč naší republikou a i o tom je celý snímek. Samozřejmě, že hlavní inspirací byly nejspíš myšlenky Tomáše Bati. Míchá se tu starý svět reprezentovaný továrníkem Hložkem a nový, který zastupuje jeho syn. Zajímavé je, že soudce zde tvoří sám režisér a to ještě ani zdaleka nemohl vědět, že se za pár let ocitne sám na druhé straně. Skvěle zahrála i Jiřina Štěpničková. (03.08.2024)

Komedie i povedené drámo, ve kterém je naplno využit silný dramatický potenciál (pohledy) opět vynikající Jiřinky Štěpničkové, která zde tyto dva žánry skvěle kombinuje a společně s dětskými herci drží, jinak dosti naivní a předvídatelný, film nad vodou, jinak stačí jedno zhlédnutí, myslím si i pro fajnšmekry. (03.02.2019)

Výborná poetická a místy i dojemná komedie ze života jednoho táty (J. Marvan) a jeho syna (L. Hemmer), kteří měli, jak už to tak u rozdílných generacích bývá, zcela odlišné názory v tomto případě na vedení podniku v podobě továrny na výrobu skla. Skvělí herci, parádní scénář, za mě tedy bez váhání plný počet bodů. (25.07.2015)

Teď zas my je jeden z mnoha velmi dlouho chybějících filmů v koláži domácí produkce 30. let. Jeho absencí jsme přišli o několik věcí, o rozkošně civilní Jiřinu Štěpničkovou, která v této době hrála zejména své velké vážné úlohy v Lidech pod horami a v Božích mlýnech, jejichž vážnost posilovala německými verzemi pro možnost širší exploitace. Po boku Ladislava Hemmera se ale stala ideální milenkou tehdejší současnosti, která je ochotna pro vyšší cit obětovat vše - navzdory proklamovanému pokroku, který by mohl nabádat v solitérní sobecký úspěch. Hemmer si tu plnými doušky užívá výjimečně velké role, která se stala zadostiučiněním po všech těch pikantních či humorných epizodkách. Téma je skvělé, zpracování též, leč co oceňuji zdaleka nejvíce, je vizionářský přesah. Film nekončí obligátním smířením starého a nového, Šlégl tu v samém závěru přechází do vize budoucnosti, která je skutečně zlatá a po právu zasloužená. Kéž by takových teček mohlo být nabízeno více. Leč ve své době Vlajka hrozila, že námět Vojtěcha Beneše není přijatelný a Čeněk Šlégl měl problém... (29.12.2014)