Red Road
Red Road
Režie:
Andrea ArnoldScénář:
Andrea ArnoldKamera:
Robbie RyanHudba:
Glenn GregoryHrají:
Kate Dickie, Tony Curran, Martin Compston, Natalie Press, Paul Higgins, Cora Bisset, Andrew Armour, Anne Kidd, Allan SawersVOD (1)
Obsahy(1)
Jackie pracuje jako operátorka bezpečnostního kamerového systému CCTV, jehož kamerami je skotské Glasgow neustále monitorováno. Život v ulicích Glasgowa pozoruje Jackie denně na monitorech a svou povinnost chránit lidi, které zná pouze z obrazovek, bere velmi vážně. Sama si však drží všechny od těla, její uzavřený život má svůj řád a klid – až do chvíle, kdy na monitoru zahlédne muže, o kterém si myslela, že už ho nikdy neuvidí. Posedlost, s níž neznámého muže začne pronásledovat, ji brzo dovede do Red Road, shluku strohých domovních bloků na severním okraji Glasgow. Jackiino skrývané tajemství tady začně vyplouvat na povrch a drama o posedlosti tak směřuje k překvapivému rozuzlení. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (78)
Autentické, tedy dobré. Jen škoda zbytečných usmiřování, dovysvětlení, rozvíjení něčeho, co mohlo zůstat z větší části klidně skryté (vzhledem ke slibně nečitelné, pozornost udržující první polovině filmu škoda o to větší). Velice solidní, voyeurismem prodchnutý debut (srdce každého Peeping Toma nad komplexním kamerovým systémem jistě plesá). │70% ()
"Pomstou, odplatou nebo hněvem nemohou být křivdy odčiněny. Zlo může být vyloučeno jen dobrem. Pomsta může zplodit jen novou křivdu, nebo prodloužit její trvající nepřátelství. Schovívavost a odpouštění jsou potřeby k nápravě ostatních i sebe samých." Velmý zajímavý pohled na člověka tak vnitřně zraněného, že mě vůbec nenapadlo, až jak sebedestruktivně může Jackie uvažovat. Bezútěšné, trýznivé a bolestné. A ne pro každého stravitelné. ()
Dogma 95 sa rozhodla dogmatickymi dokumentarnymi pravidlami zrusit vsetko filmove co na filme je. Este ze odvtedy uz preslo dost rokov na to, aby sa na to zabudlo a nove dogmaticke filmy nedodrziavaju vsetky dogmaticke pravidla. Bohuzial, aj tak to nestaci, surova dokumenmtarna kamera lepiaca sa na paty hlavnemu hrinova, spinaovst amatrskeho zaznamu, ziadne filmove premyslanie, jedine co zostalo je ako tak zaujimavy scenar Anders Thomas Jensen-a, ale staci porovnat s inymi takmer dogmatickymi filmami podla Jensana, napr. akutalnymi filmami Susanne Bier a hned vieme, ze cesta dogmy cez Glasgow nevedie. ()
Vím, že jsem na ni v hodnoceních tvrdá, ale taky vím proč. Od jejího prvního filmu (Vosa), ví, co chce natočit, ví, jaké budou její fascinace tématické, motivické i nástrojové, a hlavně z toho opravdu křičí talent rozené filmařky. Její nesmírná, lačná chuť naštvaně a surově pracovat s ruční kamerou, krutým, až brutálním střihem, sevřeným rámováním a ne-kompozicí, až to chvílemi málem vypadá jako nešikovnost. Je tím až roztomilá, dojemná, jako kousavé kotě, jako její hrdinky, ale pořád je to zatím tak, že ona sama ještě nedospěla, nesmířila se a nevyrovnala, a její jediné téma, s nímž se pasuje od prvního záběru v prvním filmu, zatím pořád beznadějně pohlcuje ji. Je patetická, sama příliš touží po katarzi, než aby ji mohla filmem poskytnout druhým. Zatím je to ještě volání o pomoc. Ale přijde čas, a ona se oprostí, vyzraje a vyzraje nad vším - viděla jsem už, co dokázala dál, takže vím, o čem mluvím. Tady je to ještě pískle, zranitelná cácorka. Ale pere se s tím a získá navrch. Tahle režisérka a vůbec ženská je vážně třída. *~~ ()
Poměrně dobře vystavěné a postupně odkrývající informace, což ale funguje jen, když je člověk chce vědět, žeano. Dogma styl sedne, anglický buranov mě opět vytáčí víc, než ten americký, nuda mě nenechává vzhůru a předkopulační mudrování o kusu dřeva tomu dává korunu. Závěrečné štěně a cover jsou pak vyloženě na facku. ()
Reklama