Černá kniha

Řekl někdo slovo geniální? Že ne? Mě tohle slovo vyklouzlo hned v první větě, kterou jsem, ještě zaražený v sedačce kina, vyslovil... Verhoeven si dělá všechny filmy tak trochu po svym a dneska mu to zrovna vyšlo na jedničku podtrženou. Podařilo se mu za prvé odvyprávět příběh, který je nekonvenční a ukazuje druhou světovou zase v trochu jiném světle a a kontextu, který už většina filmů neřeší... Za druhé, způsob jakým ho vypráví je neuvěřitelně kreativní. V každym záběru je snad nějakej osobní nápad, kterym prošpikovává celej film a neustále z něj tvoří něco, co je něco víc než velká podívaná. zároveň tím i zaručuje, že divák, který bude chtít shlédnout film ještě jednou (a to já určitě budu chtít) najde spoustu dalších detailů, kterých si předtím ani nevšiml... Film je napínavý, neustále svižný a deroucí se dopředu a zároveň i chytrý. Netřeba říkat, že Verhoeven tímto filmem deklaruje jeho realistickou tendenci, někdy až vedenou do naturalismu. Navíc krásná kamera, bezvadní herci a dobrá hudba. Pokud jste viděli trailer a líbil se vám, věřte, že je to ještě nic oproti filmu (což se u ukázek zas až tak nestává, většinou platí opak:). Pro mě vrchol minulého roku, který jsem shodou okolností měl možnost vidět až teď. Smekám klobouk. Tenhle film si zaslouží potlesk. (jsem ještě v opojení z filmu, takže nejsem schopný argumentovat tak dobrými fakty, ale věřte, že ten film mě dostal do kolen...:) (08.02.2008)

Válečný film v akčním podání, no nakonec proč ne, když to funguje. Herci byli skvělí, Carice van Houten velmi zajímavá, děj odsýpal, takže ani dlouhá stopáž vůbec nevadila. Ti zlí nakonec nebyli třeba ani tak špatní a ti dobří zase pěkní hajzlové. Trošku mi kazilo dojem jen to, že jsem se o hlavní hrdinku nemusela bát, protože hned od začátku víme, že ona všechno přežila. (08.08.2007)

Verhoevenova Černá kniha (2006) je moderní válečný film, který patří do řady mezi Tarantinovy Hanebné pancharty (2009) a Singerovu Valkýru (2008). Ve všech těchto filmech jsou relativizováni hodní a zlí, naši a Němci, ve všech se objevují výtečné herecké výkony, důraz na psychologické pojetí postav, propracovaný scénář a svižná akce. Verhoeven zřejmě inspirovaný křestním jménem herečky hlavní role Carice van Houten parafrázoval slavnou scénu z Carrie a vylil tentokrát na hrdinku místo krve bečku plnou sraček. A stejně tak režisér provokuje v celém filmu, nevděčná Židovka si oddechne po vybombardování svých zachránců, máme zde zrádce v holandském odboji, hrdiny v nacistickém gestapu a idioty mezi spojeneckými osvoboditeli... Výtečný válečný film plný sarkasmu - a sexu. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=Xb5vrYMY26w (30.03.2012)

Verhoeven opět ve formě, tentokráte budující národní pomník historický i kinematografický. Minimálně do té doby nejdražší film ze země oranžových tulipánů (nebo tak nějak) na ty peníze opravdu vypadá, a to je u válečného filmu vždycky plus - i když tohle je vlastně film špionážní, bez ohledu na to, kolik střel tady vychrlí všechny ty MP-40 a MG 42;) Bohužel ani půvaby Carice van Houten (pokud pravé, tak mám novou bohyni) a naopak dokonale hnusný Waldemar Kobus (Franken) nedokáží zamaskovat přehnanost akce, přílišnou podivnost krom upřeného pohledu ničím nevysvětleného Müntzeho chování, a hlavně úděsnou natahovanost zápletky. Carice sice dokonale hysterčí, když nepříčetně řve: "Copak to nikdy neskončí?!", ale i kdybych přistoupil na to, že je to symbolická obžaloba neutuchající lidské krvežíznivé vygumovanosti - na což poukazuje i finální záběr, ve kterém se počítá s tím, že vám dojde, že jste v první minutě (před dvěma a půl hodinami) viděli titulek Izrael, 1956, a že tudíž začíná Sinajská válka - pořád mě to nezbavuje pocitu, že je to přiléhavé z prostého důvodu chabé práce s nůžkami. Ale to už se dlouhé roky sepisovaným scénářům stává... A kde jinde by si měl Verhoeven dát záležet na svých rukopisných "chuťovkách", než právě tady, kdy mu navíc celá holandská filmová byrokracie líbala řiť za to, že se rozhodl vrátit domů a ukázat světu, zač je toho kolaborace. Jenže tentokrát zkrátka přetáhl strunu, a poslední půlhodina je jeden obrovský tyjátr pro tyjátr. Jenže když on je to prostě řemeslně tak parádní pokuk, a hlavní hrdinka je opravdu jako panenka z plakátu, kvůli kterým si naši dědečkové a pradědečkové mysleli, že stojí za to umírat (kromě svobody, královny, a tak). Prostě budu asi chtě nechtě muset dát osmdesátku, i když nebudu mít úplně čisté svědomí kvůli tomu scénáři. (21.08.2011)

Silný příběh jedné židovské Mata Hari, jež vám představí jeden z nejpalčivějších momentů Holandské historie. Příběh je možná zbytečně komplikovaný a zdlouhavý, ale film ke konci nabere takový grády, že jsem šel do kolen. Carice van Houten je výborná a svou už tak dost zajímavou postavu ještě obdařila o sex-appeal, který by jí zaviděla i Stoneová z obou Základních instinktů dohromady. Paul Verhoeven opět dokázal jak velký mistr to je a protentokrát se obešel i bez velkých šokantních scén. Většina filmů o druhé svět. válce je poněkud na jedno brdo a osobně mě často nudí, u tohohle mistrovského díla jsem se nenudil ani minutu. (15.11.2008)