Čas

Kim Ki-Duk opět ve skvělé formě předvádí, co umí nejlépe. Obtížně filmově zpracovatelné téma závislosti identity na těle přetavuje v metafyzickou podívanou o hledání a ztrácení. Režisér nastoluje závažnou otázku: Jak zůstat svůj ve světě, který se definuje skrze vzhled, poté, co svoji vizáž proměníme? Jsme po plastické operaci stále stejnými lidmi? Nezmění se pojímání sama sebe? A nemůžeme uváznout na půli cesty? Obrazová monumentalita se v Času spojuje s podmanivou hudbou a poskytuje jedinečný divácký zážitek. Přesto mi nedá, abych se nezmínil, že Shi gan je zatím nejhorším ze čtyř Kimových filmů, které jsem viděl. Přijde mi, že dřív si režisér vystačil s méně slovy a nechal vyprávět hlavně lyrickou část filmu. V Času je spousta zbytečných dialogů, které neříkají nic podstatného a které divácký účinek oslabují. Doslovnost se projevuje i v úplném závěru, který měl zůstat raději nedořečený. (05.11.2010)

Když už se nám podaří najít tu pravou lásku, tak jak si zaručit a co vše je potřeba udělat, abychom ji nikdy neztratili? Milujeme toho člověka jen kvůli zevnějšku nebo milujeme to co skrývá uvnitř? Tyto otázky se můžou stát alfou i omegou lidského života a také výborným námětem na film. Příručka na doživotní štěstí neexistuje, ale každý by ji chtěl mít, a tak se rád nechá inspirovat třeba v uměleckém světě. Já jsem ale bohužel v Kimově zpracování žádné náznaky natož hlubší emoce najít nedokázala. Já jsem sledovala bandu hysterek, která se snažila zdemolovat jednu útulnou kavárnu. (24.04.2010)

Jak jsem napsal už ve svém profilu, s většinou východoasijských filmů mám problém, vlastně spíš problémy, počínaje tím, že mi splývají obličeje herců (mimochodem totéž tvrdí obyvatelé východní Asie o nás) a obecně platí, že emocionální reakce u východoasijské produkce vzhledem k odlišné kultuře příliš často neodpovídají tomu, co očekávám a považuju v dané situaci za adekvátní. Z komentářů na Kim Ki-dukovy filmy mám navíc pocit, že jde o korejského Sokurova a jeho styl mi tedy nevyhovuje. Vybral jsem si Čas jako patrně nejstravitelnější a tématicky nepřitažlivější snímek z jeho produkce. Je to dílko zajímavé, v leččems i originální a provokující k přemýšlení. Na druhé straně ta režisérská manýra je přece jen znát, jeho dalším kouskům se už vyhnu. Pokud jde o námět, ta postmoderní fascinace sebou samým a svou vizáží je platná i u nás, nedávno jsem viděl dokument Jak se žije tetovaným a to, o čem točí Kim Ki-duk tam bylo obsaženo taky. Vyhovovalo by mi ale euroamerické zpracování. Po pravdě, příběh stojí někdy na hliněných nohou, vážně plastická operace změní člověka tak, aby ho partner vůbec nepoznal? Co hlas, gestikulace, mateřská znaménka na těle a mnoho dalších věcí? Bylo zkrátka potřeba hodně znásilnit logiku, aby režisér dovedl svůj film k závěrečné pointě. Byť na nepostrádá na půvabu. Celkový dojem: 60 %. (07.10.2009)

Je to veľmi dobrá romanticky ladená poetická dráma od Kim Ki-Duka. Má dosť dobrý príbeh o mladom páre, v ktorom je muž spokojný, úplne verný a svoju priateľku má skutočne rád, aj keď sa samozrejme rád občas obzrie po peknej žene, lenže ona mu neverí a stále žiarli, pričom problém vidí v tom, že vyzerá stále rovnako a kvôli tomu sa mu už omrzela. A tak sa rozhodne zvoliť radikálny spôsob, bez stopy zmizne, podstúpi kompletnú plastickú operáciu, pričom sa mu pol roka nemôže ukázať a následne ho chce zaujať ako úplne nová žena, lenže ani po tomto nie je všetko ideálne. Spracovanie sa mi páči, ale k dokonalosti tomu ešte trochu chýba. Už od začiatku to pôsobí veľmi dobrým dojmom, pomerne nezvyklá tématika a navyše podaná originálnym spôsobom, takže jedna vydarená scéna strieda ešte vydarenejšiu, je tu množstvo výborných nápadov a prvkov, či už pomerne vtipná snaha narušiť schôdzky s rôznymi ženami, fotenie pri zaujímavých sochách, ale hlavne celý tento hlavný motív o zmene tváre a následných komplikácií, ktoré to prináša, obzvlášť zamyslenie sa nad tým, koho má vlastne skutočne rád a tak hlavne prvú polovicu tomu nemám čo vytknúť, potenciál tejto témy je využitý asi naplno. Ale v druhej polovici sa to už trochu zhorší, stále je to výrazný nadpriemer s množstvom skutočne vydarených situácií, ale už mám z toho pocit, že menej je niekedy viac, viacero nových prvkov, ale hlavne správanie postáv mi už nesadlo až tak ideálne, ako pred tým a to výsledný dojem predsa len čiastočne narušuje. Ale zase chválim výbornú záverečnú scénu a to hlavne z toho pohľadu, čím vlastne film začal. Herecké obsadenie je výborné, mám tu hneď dvoch obľúbencov, či už Sung Hyun-Ah alebo Ha Jung-Woo, ale bavili ma aj zvyšné postavy. Réžia a technická stránka sú skvelé, Kim Ki-Duk to opäť zvládol prvotriedne, síce mám trochu pocit, že to pôsobí viac filmovejšie na úkor poetiky a že je to viac prístupnejšie bežnému divákovi, ale v konečnom dôsledku to aj tak funguje stále skvelo. Stačilo pozmeniť pár prvkov v druhej polovici a plné hodnotenie by tomu určite neuniklo, ale aj tak som veľmi spokojný, mimoriadne zaujímavý film, ktorý si rád ešte pozriem a po filmoch 3-Iron a Samaritánka mi príde z Kim Ki-dukovej tvorby asi najlepší. 81% (31.03.2013)

v prvom rade velke uuuuuuuuuuuuuf....ja proste z Hyeon-a Seong nemozem. To co z nej vyzaruje, ma total dostava !!! V Aein excelovala...perfektna bola aj v Scarlet Letter, aj ked iba vedlajsou rolickou...ktora ju aj tak ani trochu nebrzdila, a ted v shigan opat potvrdila...ze s nou urcite do buducna treba ratat !!! Filmik ako taky...snazil hrat dvoma tvárami...a temnotu a stylik Kim Ki-duka bolo citit od prvych minut...Resp. uz pred tym, ako som si vyberal filmik na vecer...bol shigan jednym z kandidatov, aj ked som vedel, ze ak ho zvolim...nebudem to mat az take lahke:)))...a to uz len z toho dovodu, ze to bolo pod dohladom prave ki-duka :). A aj tak sa stalo...a urcite filmik nie je na kazdu naladu a situaciu. Nechcem tym povedat...ze spada do priemeru, alebo podobne...kvalitu si fakt drzi cely cas...ale proste treba si vymaknut dobu, kedy ho pustit....nazdar (02.07.2008)