Zrcadla

V první řadě výtečná hudba, výtečný Kiefer Sutherland a výtečně zvládnutá práce s atmosférou. Hororový guru Alexandre Aja radioaktivitou zmutované potomky horníků vyměnil za napůl vyléčeného alkoholika/bývalého poldu (letitého detektiva položí jedna mrtvola?), potulujícího se na okraji propasti. Klišé kupí klišé, ale budiž odpuštěno. Námět totiž přímo vybízí k vizuální filmařině. Důvěrně známý svět zrcadel, do kterých denně několikrát koukáme, je bravurně zbaven svých daných pravidel a depresivní jízda může začít. Jenže – stejně jako v předešlých kouscích – si se scénáři francouzský režisér nikdy příliš hlavu nelámal, ale tentokrát se mu to krutě vymstilo – a to nijak zvlášť nerýpám (kam až sahají možnosti „zrcadel“?). Naštěstí nechybí podpora v režii, která se krve zdaleka neštítí a v hereckých partech (výborný Kiefer po nálezu mrtvé sestry), přičemž můžu slíbit, že z takové Amy Smart vám spadne čelist. A to doslova. Tvůrci si hrají s možnostmi vidění, důraz se klade na obraz, který chytře deformuje realitu. Na druhou stranu si přiznejme, že to mnohdy vypadá, jakoby Aja točil pro různé diváctvo. Chtěl se zavděčit „nenáročným“ teenagerům (nepropracované vizuální nápady či ochota vycházet vstříc mlsnému mužskému oku – osa Paula Patton – mokré tričko – poctivě detailní kamera, tady nejsem proti) stejně jako přemýšlivějším milovníkům žánru (viz. závěrečná pointa), jenže tři nesourodé závěry už je docela dost – navíc cesta k nim je minimálně diskutabilní.. Po mystičnu přichází akční nářez, následován „obrácením předešlého naruby“. O zklamání se přesto nejedná, viděl jsem PODSTATNĚ nevydařenější remaky asijských hororů (Zmeškaný hovor považuji za ideální příklad), krokem zpět ale Zrcadla bohužel jsou. Každopádně se těším, jak se drzý Aja popere s plánovanou Piraňou.. (30.10.2008)

Aja svým dalším remakem opět dokázal co umí (krev) a co jde zcela mimo něj (vše ostatní). Je obrovská škoda, že po vynikajícím Haute tension utopil svůj možný talent v páchnoucích vodách současného mainstreamového horroru. Sutherland potěší, absence strachu už nikoli. Více: http://blog.obitus.cz/2008/09/mirrors.html (26.09.2008)

Na Mirrors jsem se podívala krátce po podobně laděném The Midnight Meat Train a co do příběhu i zpracování se mi TMMT rozhodně líbil víc. Alexandre opět dokazuje, že s krví to umí a jeho režie vyzvedává Mirrors z céčkových vod ( koupelnová scéna patří k vrcholům žánru), scénař je ale řidší než cedník, podává jen věci stokrát viděné jinde a vrství jedno klišé na druhé. Alespoň je tu Kiefer Sutherland, který si se svým cholerikem poradil velice dobře a jen díky němu jsem Mirrors vůbec dokoukala. Jinak konečná bitva s démonem trochu připomíná závěrečný souboj s vílou Zubničkou z Darkness Falls a spíš rozesměje než vystraší. Ve srovnání s Hills have eyes Mirrors dost upadají, i tak ale jako většina napjatě čekám, jestli se Alexanderovi konečně dostane pod ruku lepší scénař, protože krev k pořádnému filmu přece jen nestačí. (10.10.2008)

Další zbytečný remake. Děravý scénář, divné dialogy, plochý a místy i nudný film. Jedná se spíše o mysteriózní drama o záhadě, které se Ben snaží přijít na kloub, nežli o klasický horor s pocitem strachu z neznámého zla. Navíc od dob "24" Kiefera Sutherlanda vůbec nemusím. Stejně jako u filmu The Hills Have Eyes, mé pocity jsou stále víceméně chladné a i když je jistě Aja pro mnohé spásou a inspirací v žánru hororu, pro mě prozatím zůstává, dle svých výtvorů, režisérem poněkud nezajímavým. Takhle to dopadá, když se vezme korejská předloha, natočí ji Francouz a své dílo směřuje do amerických kin. Možná jako hit měsíce na Nově Mirrors uspějí, ale jít na to do kina je ještě mnohem horší než se na sebe ráno podívat do zrcadla. (4/10) (10.12.2008)

O Zrkadlách som si prečítal zopár recenzií a hoci neboli žiadna sláva, na (ďalší) remake francúzskeho dravca Alexandre Ajau (Hory majú oči) som sa tešil. Dotyčné recenzie som úspešne ignoroval. To som ale nemal robiť. Prvá polovica ma bavila. Sústredený Kiefer Sutherland (užívajúci si vďaka seriálu 24 comeback), parádna výprava obrovského vyhoreného obchodného centra, nekompromisné gore (hrdlo, čeľusť) a pôsobivá atmosféra zraniteľného nočného strážnika s baterkou v temných nociach čeliaceho mysterióznym silám, ktoré od neho niečo chcú a on nevie čo. Už v prvej polovici ma nebavilo viacero vecí, ale inak fajn. Bohužiaľ, druhá polovica sa zmenila v chaotické niečo. Bezradne pobehujúci Kiefer prestáva stíhať, budova je čudne zaplavená vodou, logika si berie dovolenku (už sa nevráti) a solídne rozbehnutý horor sa mení v smršť zmätených a otravných akčných scén, kedy niekto niekam stále uteká a nejako s tým súvisia prekliate zrkadlá, stále niečo vybuchuje (alebo aspoň horí, či krváca) a univerzum je strašne ťažko pochopiteľné (vôbec som sa v pravidlách toho, čo duchovia môžu a čo nie, nevyznal). Škoda no. Ale úplná mizéria to určite nie je. Kórejský originál z r. 2003 mi pripadal ešte slabší. (15.01.2010)