12:08 Na východ od Bukurešti

Humorny, avsak horky obrazek toho, nakolik se rumunska mentalita 17 let po revoluci zmenila, ci spisem nezmenila. Po delsi expozici a nekolika scen na ni navazujicich se zbytek filmu (zhruba 2/3) odehrava v televiznim studiu, kde sledujeme nepretrzity zaber tri akteru televizni talkshow na tema "Probehla v prosinci ´89 v Rumunsku revoluce nebo ne?". Tato anotace muze tomu, kdo film nevidel, navodit pocit nudy, opak je vsak pravdou. Divak se nenudi ani minutu, je nucen sledovat a poslouchat kazdou postavu zvlast a pritom vsechny najednou. Mnohokrat je donucen se uprimne od plic zasmat. Autorovi se podarilo natocit hodnotny a vtipny film na vazne tema, jehoz hlavni sila spociva v tom, ze za beznych okolnosti celemu Rumunsku jen pri vysloveni jmena "Ceausescu" tuhne usmev na rtech. (14.07.2006)

Pokus o satirickou rekonstrukci událostí, které se udály během zimního dne 22. 12. 1989 v jedné zapadlé rumunské vísce během svržení tyrana Ceauşeska a jeho vlády. Film, jenž je rozdělen na dvě poloviny, nejdříve sleduje účastníky budoucí TV talk show v jejich každodenním rozjímání a postupné přípravě na televizní rozpravu. Ze druhé části, oné televizní konfrontace moderátora a jeho dvou hostů, jsem měl poněkud obavu, ale je to právě tato část, která dělá film tak kvalitním, jakým je. Hosté urážející se navzájem, pseudointelektuální výmysly moderátora, výhružky z řad volajících diváků do vysílání, neschopný kameraman, naprosto postavené na hlavu, absurdita na entou. Suma sumárum trochu rozvláčnější začátek vystřídaný geniálně natočenou a sestříhanou televizní debatou à la Ota Černý aneb jak pravil Herakleitos blablabla... (11.08.2008)

Film, který nemůže než vyvolat nálady tehdejšího "revolučního nadšení" ve východní Evropě. Taky jsem se toho zůčastnil, i když mnohem obezřetněji a s očima víc otevřenýma než v roce 68. A jak to opravdu bylo? Byli jsme vůbec tam, kde tvrdíme, že jsme byli? A bylo skutečně naše troubení, po kterém padly zdi Jericha? Scénář, který zpracovává Corneliu Porumboiu, ze země, která si "sametu" užila méně než my, je možno po patnácti - a ještě dalších patnácti letech - brát v úvahu jako alternativu Hutkova vyhlášení"pravdomluvného slova" a Havlova provolání o "lásce a pravdě, které musí..." Každopádně už nastal čas, udělat si ze sebe trochu legrace, než neustále vysílat projevy a muziku před sroceným davem. (20.02.2021)

Celovečerní debut Cornelia Porumboia, ověnčený cenou z Cannes, je skutečně hodně originální politickou satirou. Koncepce snímku, kdy rozdělení příběhu do dvou souměrných polovin, dělá formu tak trochu experimentální, přičemž hlavně druhá půle ,,live vysílání" v televizním studiu je skutečně sama originálem. Záměrně nepodařené nájezdy kamery, amatérské moderování i televizní přenos, neúměrně dlouhá stopáž vidlácké talk show atd. daly vzpomenout na dřevní doby porevolučního televizního vysílání i u nás, jak je známe ze začátku 90. let minulého století. Satirický přesah celého vyprávění ale zastiňuje předešlé - je v celkovém marasmu socialistického satelitu vůbec možné najít morálně nepokřiveného hrdinu? Stěží... Podobné filmy: Smrt pana Lazaresca (01.10.2010)

Ohniskem tohoto nenápadného, ale důsledného a geniálně pointovaného, snímku, který z rozespalých nejistot probouzí své hrdiny příležitostí vyslovit se k osudovým událostem Rumunska, je temný dialog před slepým okem televizní kamery, v němž se zpřítomňuje všeobecné zlhostejnění pravdy a lži. Dokumentaristicky založený rozhovor se mění unylým chladem moderátora v nenápadný výslech a (zřejmě) instruovanými telefonáty otevírá cestu nové společenské proměně, novému ohledávání dna. (03.03.2018)