12:08 Na východ od Bukurešti

Ako naznačuje plagát - mnohé veci ostanú nevypovedané. Aj keď zjavne toto je film natočený najmä pre bulharské publikum, tuzemský divák má to šťastie, že vie "o čo ide" a tak vie oceniť nápad aj spracovanie. Krásne fungujúca satira, ktorá začne mať grády až v druhej polovici, ale vďaka svojej dĺžke to zhltnete na jeden šup. 80%. (02.02.2014)

Napínavá uzemňující dramata z jedné místnosti se odehrávají nejčastěji v soudní síni. Tato rekonstrukce událostí a objasňování historické pravdy byla zajímavým překvapením s pocitově podobným příběhem z televizního studia v průběhu přímého přenosu diskusního pořadu. Pomyslný proces s hostem, tvrdícím ve svůj prospěch verzi odlišnou oproti všem ostatním svědkům nemá svého soudce, vlastně ani obžalovaného v tom pravém slova smyslu, ale dopustil-li se pan Manescu veřejných lží, po skončení se možná přeci jen stává odsouzeným s dírou ve svědomí, a možná i několika dalšími lidí v okolí...? Pro cizího diváka je tento film i zajímavým exkursem do revolučních událostí koncem roku 1989 v další krajině bývalého východního bloku. Také oceňuji výrazný satirický ráz (místy až s přesahy do hořké komedie), stejně jako poselství snímku, který rozehrává důmyslnou charakterní hru jedince ve vztahu k společenským dějinám, ale i nevyhnutelného zaujetí vlastního postoje ve významném okamžiku. Zdlouhavý úvod filmu přes 35 minut (i spolu s úplným zakončením) ve stylu Benninga nebo pozdního R. Anderssona mi moc nesedl, stejně jako u zmíněných tvůrců mi to připadalo jako série někdy více, někdy méně zajímavých a někdy i téměř nic neříkajících statických záběrů a kdyby zůstal v takovém duchu celý film, asi bych nedal víc, než 2 hvězdičky. Přestože ty záběry nám něco řeknou o budoucích postavách, často mě moc upoutat nedokázaly. Od momentu přesunutí do televizního studia je to zdařilá politická satira, které bych se nebál dát i plný počet, kdyby jí nebrzdilo to všechno před tím. A protože jsou podobně originální a nekompromisní satirické filmy dost vzácné, stejně jako u Číňanů v Paříži přidám 4. hvězdičku, minimálně do té doby, než neuvidím něco formálně i obsahově podobného ražení a zároveň jako celek vyrovnanějšího. [75%] (05.05.2022)

Pokus o satirickou rekonstrukci událostí, které se udály během zimního dne 22. 12. 1989 v jedné zapadlé rumunské vísce během svržení tyrana Ceauşeska a jeho vlády. Film, jenž je rozdělen na dvě poloviny, nejdříve sleduje účastníky budoucí TV talk show v jejich každodenním rozjímání a postupné přípravě na televizní rozpravu. Ze druhé části, oné televizní konfrontace moderátora a jeho dvou hostů, jsem měl poněkud obavu, ale je to právě tato část, která dělá film tak kvalitním, jakým je. Hosté urážející se navzájem, pseudointelektuální výmysly moderátora, výhružky z řad volajících diváků do vysílání, neschopný kameraman, naprosto postavené na hlavu, absurdita na entou. Suma sumárum trochu rozvláčnější začátek vystřídaný geniálně natočenou a sestříhanou televizní debatou à la Ota Černý aneb jak pravil Herakleitos blablabla... (11.08.2008)

Film pozoruhodný jak formou, tak zejména obsahem. (I když, jak mi zrovna včera někdo vysvětlil, „v 21. století se už bitvy o formu a obsah nevedou“. Inu, v 21. století se už nedělá leccos.) --- Tak nejprve obsah. Je jím sdělení, že „revoluce“ roku 1989 je z valné části mýtus, vítězství, které si falešně přivlastnili falešní vítězové. Neměli bychom se chlácholit ujištěním, že film je z Rumunska a o Rumunsku. Tam i u nás (a nejen v roce 1989, ale třeba i při vzniku republiky v roce 1918) jacísi aktivní a stateční odpůrci režimu existovali, ale moc se nezhroutila ani tak pod jejich tlakem, jako mnohem spíše díky ztrátě důvěry v její pokračování ze strany těch, kteří dosud byli její oporou. --- A jak divákovi ukázat děravost onoho mýtu? Autor zvolil prostředí šedivého okresního města a studia lokální televizní stanice. Malost a neumětelství jsou všudypřítomné. A právě díky této okolnosti, díky nepřítomnosti mediálních profesionálů, mýtotvůrců moderního věku, mohlo dojít k tomu, že se televizní diskusní pořad trapně rozsypal po několika diváckých telefonátech, které civilně a autenticky odhalily, že v daném městě žádní disidenti nebyli a žádná revoluce se nekonala. --- Film je, pravda, náročnější na pozornost, ale současně velmi zábavný svým záměrným buranstvím a provinčností. Ne náhodou si člověk vzpomene na jiného mýtického velikána, Járu Cimrmana, a kolektiv zanícených vědeckých propagátorů jeho zapomenutého a nezapomenutelného díla. Cítíme, že kdyby Cimrmanů a jiných revolučních hrdinů nebylo, museli bychom si je vymyslet. (03.01.2011)

Je veľmi dôležité, či jeden alkoholik a jeden Santa Claus prišli na námestie pred alebo po 12:08 22.12 roku pána 1989, ale v Rumunsku je úplne jedno, či sa píše rok 1989, alebo 2005. Vyzerá to tam totiž úplne rovnako. Ľudia sú stále rovnakí, stále si závidia nos medzi očami, stále nemajú peniaze a stále ich dokáže jednou vetou najlepšie zhodnotiť jeden šmelinársky prisťahovalec z ďalekého východu. Svojou výpoveďou veľmi hodnotný film, ktorý však popri ďalšej rumunskej novovlnovej konkurencii, ktorú sme mali možnosť u nás vzhliadnuť, pôsobí dosť nízkorozpočtovo a scenáristicky chudobnejšie. Takže moje hodnotenie sa odvíja od hodnotenia Pána Lazaresca a Mesiacov a týždňov, tie sú po všetkých stránkach o jeden a pol triedy vyššie. Ak by som ich nevidel a musel porovnávať s našou (a českou) produkciou, ktorá sa v tomto smere (resp. riešením syndrómu minulosti a otázok spoločnosti všeobecne) uberá komerčnejším smerom, tak by to bolo za čisté štyri. (18.07.2013)