12:08 Na východ od Bukurešti

Ako naznačuje plagát - mnohé veci ostanú nevypovedané. Aj keď zjavne toto je film natočený najmä pre bulharské publikum, tuzemský divák má to šťastie, že vie "o čo ide" a tak vie oceniť nápad aj spracovanie. Krásne fungujúca satira, ktorá začne mať grády až v druhej polovici, ale vďaka svojej dĺžke to zhltnete na jeden šup. 80%. (02.02.2014)

Humorny, avsak horky obrazek toho, nakolik se rumunska mentalita 17 let po revoluci zmenila, ci spisem nezmenila. Po delsi expozici a nekolika scen na ni navazujicich se zbytek filmu (zhruba 2/3) odehrava v televiznim studiu, kde sledujeme nepretrzity zaber tri akteru televizni talkshow na tema "Probehla v prosinci ´89 v Rumunsku revoluce nebo ne?". Tato anotace muze tomu, kdo film nevidel, navodit pocit nudy, opak je vsak pravdou. Divak se nenudi ani minutu, je nucen sledovat a poslouchat kazdou postavu zvlast a pritom vsechny najednou. Mnohokrat je donucen se uprimne od plic zasmat. Autorovi se podarilo natocit hodnotny a vtipny film na vazne tema, jehoz hlavni sila spociva v tom, ze za beznych okolnosti celemu Rumunsku jen pri vysloveni jmena "Ceausescu" tuhne usmev na rtech. (14.07.2006)

Jsou filmy, které vypovídají o minulosti a pak jsou filmy, které reflektují současnost. 12:08 Na východ od Bukurešti reflektuje minulost skrze současnost. Jádrem snímku je totiž debata v lokálním televizním studiu na téma rumunské revoluce z prosince 1989, v níž konečně padl Nicolae Ceauşescu. Debata je to ale z mnoha důvodů natolik absurdní, že nakonec vypovídá více o jejích účastnících a rovným dílem také okolnostech, za kterých vzniká. Geniálním tahem je především zpřítomnění studiové kamery, která - vedená rukou diletantského mladíka - provádí chaotická přerámování, nesmyslná přeostřování a nesystematicky skáče mezi detailními a celkovými záběry. Trapnost celé diskuze o tom, zda lidé z provinčního městečka vyběhli demonstrovat před nebo až poté, co Cauşescu rezignovaně odletěl v helikoptéře, se tak odráží v samotné formě snímku a oživuje úmorné handrkování protagonistů. Jak se mimochodem dozvídáme, největší změnou oproti totalitní době je, že "dnes už tolik nesněží". (21.05.2013)

Byla či nebyla u nás revoluce? 1) 31letý režisér, scénárista a koproducent Corneliu Porumboiu se narodil ve východorumunském Vaslui, 70titisícovém městečku velikosti Opavy či Mostu asi 40 km vzdušnou čarou od moldavských hranic. Myšlení obyvatel maloměsta tedy zná dobře, a na filmu je to znát. 2) Filmu porozumí především ti, kteří dobře znají rumunskou mentalitu a poměry uvadajícího socialismu. Být mi dnes 18, polovinu dialogů prostě nepochopím, připadnou mi hloupé, o ničem, lidi jako z panoptika a především žádná akce. 3) Pár "akcí" jsem už zažil a přidaly mi pořádné šrámy na duši. Pár lidí jsem poznal i v mezních životních situacích. Pár měsíců jsem pobyl i v Rumunsku a pár let v reálném socialismu. Věřte mi, moji mladí dosud nezkušení přátelé, že film nepřehání ani trošičku. Naopak bych ocenil minimalismus v dialozích, ději i v hereckých výkonech. 4) Provinční městečko Vaslui vypadá i 16 let po pádu Caucescova režimu, jakoby k žádné změně nedošlo. Otlučené domy, nefungující výtahy, prázdnými ulicemi občas projede osamělá Dacia. Chybí, pravda, všudepřítomná hesla. Řídké připomínky současnosti (jeden mobil v celém snímku nebo dva ojeté západní vozy) působí nepatřičně jakoby z jiného světa. Vlastně se toho moc nezměnilo, zvláště ne v lidských duších. (30.05.2011)

Pri tomto filme ma napadla jedna myšlienka. A síce, že aké smiešne z pohľadu bežného života sú všetky tie veľké udalosti, revolúcia v r. 89.... Dnes je to prezentované všetko tak, ako keby sa len odvtedy začalo žiť. Pritom pre bežného človeka si nič vtedy také nestalo (samozrejme okrem tých pár úmrtí ľudí, ktorí chceli byť hrdinami). Skôr veci spejú k horšiemu. Ale slnko svieti rovnako, aj Zem sa rovnako točí... Film na premýšľanie, aj keď dejová linka je trocha slabšia, ale tí páni potom v tom štúdiu pobavili, najmä ten čo sa chcel ukázať... A k tomu civilná forma, spokojnosť. Nadpriemer. 75/100 (22.10.2020)