Rekviem

„Modlil som sa za teba.“ – „Veľmi to nepomohlo.“ Komentár obsahuje spoilery. Na začiatok musím povedať, že je to film, ktorý by ste mali vidieť napriek jeho chybám a že som o ňom celý nasledujúci deň rozmýšľal, čo v priemere dokážu tak tri štyri filmy ročne (z celkového počtu povedzme 400, ktoré do roka vidím). Nemecká snímka REKVIEM bohužiaľ končí vo chvíli, kedy začína byť najpôsobivejšia. Strohá správa, bežiaca pod záverečnými titulkami, diváka, beztak otraseného a šokovaného, už len definitívne doklepne kúsok bližšie k truhle. Tvorcovia hodinu a pol budujú atmosféru, psychológiu a vzťahy, čoho dôsledkom je nanešťastie nuda. Zrejme to však bolo nutné, pretože práve vďaka tomu, že postavy poznáme, je vyvrcholenie zdrvujúcejšie, až možno budete cez noc rozmýšľať, či sa tiene pri posteli nejako čudne nepohybujú. Film je inšpirovaný (hoci sa to snaží úvodným titulkom poprieť) skutočnými udalosťami zo 70. rokov 20. storočia. Vtedy mladá, nábožensky silne založená Anneliese Michelová zahynula počas exorcizmu (vyháňanie diabla z tela obete) na následky vyčerpania (resp. odmietanie stravy a tekutín). Súd odsúdil na pobyt za mrežami jej rodičov a dvoch kňazov, ktorí sa na obradnom katolíckom rituáli podieľali. Rodičia totiž usúdili, že dcére lieky nepomôžu (lekári mali podozrenie na epilepsiu, na ktorú dievča aj bralo lieky). Radšej uverili, že ich dieťa je posadnuté diablom a privolali na pomoc kňazov. Počas súdneho procesu odborníci (doktori) naznačili, že okrem epilepsie mohlo dievča trpieť aj (resp. iba) na duševné poruchy (depresia, schizofrénia). Snímka sa ku koncu prísne drží reality – v minulosti boli z posadnutosti diablom vinené skutočne prevažne dospievajúce dievčatá, údajná posadnutosť sa naozaj často spájala s epilepsiou („počutie démonov“ sa dá ospravedlniť tým, že epileptik počuje pred záchvatom hlasy, prípadne cíti zvláštne pachy; „prehnaná fyzická sila“ posadnutej obete sa dá vysvetliť epileptickými kŕčmi, počas ktorých sa pacient neovláda a vzniká teda dojem, že je „silnejší“) a za vyvrcholenie exorcizmu je naozaj pokladaná chvíľa, kedy je démon vyzvaný vyzradiť nahlas svoje meno. P.S. V moci diabla bolo týmito udalosťami inšpirované skutočne len veľmi voľne. (26.08.2009)

Čekal jsem napínavý film, u kterého se budu bát. Dočkal jsem se pouze pár znepokojujících scén, u kterých jsem alespoň nezíval. Hlavní hrdinka hrála posedlost velmi civilně a věrohodně, a jediná držela film nad vodou. Čekal jsem, co z filmu nakonec vyleze, ale vysvětlení se dá pobrat snad až ze závěrečných titulků. Nudil jsem se chvílemi nehorázně, zkoušel jsem to párkrát vypnout, ale satan mi vždy bolestivě zkroutil prsty, takže jsem to musel dokoukat. Pro mě něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.... (14.12.2013)

Že sa kvalitného filmu o exorcizme dočkám aj z nemeckej produkcie som naozaj nečakal. Horrorový žáner je len okrajovou súčasťou tejto skvelo zahratej, temnej psychologickej drámy, ktorá je pre mňa zatiaľ najcivilnejším zobrazením danej témy. I tak ale občas stráca dych a okysličenie by sa mu zišlo najmä po stránke napätia, hlavne zo začiatku a trošku premyslenejšieho záveru. 75%. (05.10.2008)

Již před více lety jsem viděl americkou verzi příběhu Anneliese Michel, a sice film V moci ďábla (2005), a když bych měl oba filmy porovnat, tak každý se dívá na onu problematiku exorcismu z jiné perspektivy. Jakožto člověk odkojený zejména na americké produkci a výrazně audiovizuálně pojatých filmech, se mně více líbil film z roku 2005. Avšak i Requiem, které se spíše soustředilo na vnitřní vývoj hlavní postavy, mě do jisté míry zaujalo, akorát jsem tam postrádal nějakou výraznější gradaci děje. Zkrátka nenápadný a skromně natočený film, který těží zejména z námětu a herectví Sandry Hüller. (22.12.2014)

Příjemná retro atmosféra Německa 70.let, nepříjemné drápky nemoci nelítostně se zasekávající do mladičké studentky Michaely. Epilepsie se zjevuje v těch nejméně očekávaných momentech. Michaela je věřící, svou nemoc začne vnímat jako posednutí ďáblem. Hlavní myšlenkou filmu je vlastně Michaelino upnutí se k Bohu tam, kde už jí nikdo jiný pomoci nedokáže, což ji vžene až do slepé uličky, kdy už není schopna rozpoznat realitu od iluze. Celý film se atmosféra zahušťuje, závěrečné vymítání je potom vypjatější, a mnohem silnější než obdobné scény z Vymítače ďábla apod. Nejedná se ale o žádný horor, ani thriller, což dokazuje právě závěr, který se v těchto nejemociálnějších scénách příliš nevyžívá, a skončí v podstatě v tom nejlepším/nejsilnějším. Film tak je spíš než „film-zábava“, „film-svědectví“. Smutné, poutavé, velmi dobře natočené. (12.07.2006)