Nejlepší sportovec století

Pokud by byl Taeke dejme tomu šachistou, šlo by o poctivý komorně poetický film o poctivosti a hledání smyslu života. Obskurní záliba zajiš´tuje filmu úsměvné momenty (ovšem notně lyrického charakteru, komedií bych film zrovna nenazýval) a diváka snadněji postrčí k obecným úvahám o pravých hodnotách. Z výšky několika metrů se holt na svět díváte z nadhledem. Škoda, že tahle atrakce není pro mě, několikaměsíční shlížení z takové výšky by mi asi neudělalo dobře (a co hygiena. ptám se?). A pokud jde o to srovnání s Cimrmanem - nemám ověřený důkaz, ale mám dojem, že náš Jára seděl dva roky na vrcholku stěžně lodi, se kterou obeplul svět. Lod se kývala a Jára během plavby napsal několik oper. Kdepak, kampak na našeho Járu.. (15.07.2010)

Nebyl sportovcem v právém smyslu slova, spíše extra houževnatým a trpělivým samotářem. Doba, po kterou tihle sedláci z Fríska dokázali sedět na kůle uprostřed jezera, byla ale neuvěřitelná. Když to špatně načasovali, zastihla je zima. V sedě spali, snášeli déšť a mráz. Zajímavé je, že se o takové závodníky musel celejch 3/4 roku někdo starat - vozit na loďce proviant apod. Příběh šedesátileté nadvlády Taekeho byl vlastně celoživotním příběhem - na kůle začal a na kůle skončil. Nebylo však moc precizně ukázáno, jak porážel soupeře, kdy dosáhl rekordy a jak dosáhl oné nadvlády. Naopak byly vykresleny spíše jeho relativní neúspěchy, za které ale sám nemohl. Takový člověk sedící na kůle je strašně zranitelný a snadný cíl. (02.05.2011)

Upřímně, Nejlepší sportovec století mě opravdu hodně minul. U téhle komedie/tragikomedie jsem se za celou dobu pořádně nezasmál, snad jen pár usměvných scén by se zde našlo. Příběh byl docela dost nudný, absurdní, nereálný a hlavní hrdina mi byl bohužel jak zjevem, tak svým chováním krajně nesympatický. Za kladné body snímku by se daly počítat krásná kamera, hudba a lehce pohodová, příjemná atmosféra, ale první a druhou složku najdete vlastně v každém současném přírodovědném dokumentu, takže tentokráte budu přísnější a hodnotím pouze 2*. (15.07.2010)

Ten hlavní herec mi hrozně připomíná Ferry Corstena, ale stejně většině to jméno nic neřekne. A já ani nevím proč, ale už jenom kvůli tomu, jsem ten film chtěl vidět. A on byl opravdu hezkej, moc hezkej. Takovej o životě zase z jiného pohledu. Vrcholy, pády, životní úděly. Pořád něco. A celé zabalené do zajímavého sportu sezení na kůlu. Nechápu třeba, jak tam dokázali takových 200 dnů vydržet sedět. Málokdo by měl takovou trpělivost. Ale v tom filmu bylo nádherně vidět ještě něco jiného a to fakt, že ženská, ačkoliv je pro chlapa potřeba, dokáže zničit chlapskej život lusknutím prstu. Dokáže zničit jeho cíle, jeho sny, všecko. Z jejich strany je to totiž ohromně jednoduchý. Ale nakonec jsou stejně potřeba. Je to těžký životní úděl každýho chlapa. (17.07.2010)

Člověka až zarazí, jak absurdní sport, jakým je sezení na kůlu, může být národním sportem - v tomto případě Frísů. Postupně se člověk dozvídá, že na kůlu se dají dělat různé věci, jako např. vzpěr na rukou, čurání, stání, jedení, čtení, povídání, dá se z něj ve spánku či únavou spadnout rovnou do vody, ale taky se z něj krásně pozoruje veškeré dění kolem. A ještě jeden bonus: při troše zručnosti obou zúčastněných se na něm dá i milovat. A nakonec za to všechno, co na něm zvládnete včetně toho nejdůležitějšího, a to časového rekordu, budete odměněni cenou nejlepší sportovec století:-) Jenže to by na nejvyšší hodnocení nestačilo. Co z tohoto filmu činí nezapomenutelný zážitek je to, co se děje kolem kůlu - vztahy mezi lidmi, jak se kdo na tuto aktivitu dívá, co tato aktivita dělá se samotným aktérem - co v něm umocňuje a co potlačuje - co to dělá s ostatními v jednotlivostech, ale i skupinově jako národní sport... A když je to vše velmi dobře zfilmováno a umocněno hudbou Zbigniewa Preisnera, člověk jaksi zapomene na veškerou absurditu onoho sportu... (15.01.2011)