Světla v soumraku

Kaurismaki už tady hodně vaří z vody. Oproti jeho starším filmům je to opravdu jen odvar, scénář je slabší, hlavní hrdina ničím nezaujme... Poznáte že je to Kaurismakiho práce (podobné postupy, Kati Outinen za pokladnou) - je ale škoda, že si povzdechnete "tohle už není ono"... 5/10 (13.01.2007)

Samota vražená zrcadlem až do morku kostí. Mlčení oběti proniká do temnoty vymetených ulic. Osaměním povrzávají boty, bublá cigaretový dým. Pohledy trefované mimo doslech se tříští o zdi. Vláčné nic zavlečené do vyhrocených situací zalepuje život pustinami. Soumrak se tmaví a prohlubuje… Ale ruka Kohosi poplete tu opuštěnou a v nebi svitne naděje.// Jediný film z K. minimalistické trilogie, který se od celku (postavy) krouhá až k detailu, dlani; od „popisné“ metafory k metafoře „prosté“. (31.03.2009)

Mechanické odcudzenie jednotlivcov ako dôsledok postupného zániku pút tvorených tradičnými komunitami (rodina, nezištné priateľstvá). Všetko v mene "slobody" a hesiel o nutnosti individuálnych postupov. Kaurismäki príbeh o vykorenení a využívaní poňal ako minimalistickú, no štýlovo vybrúsenú smutnú milostnú drámu mladého nočného strážnika. Kamera uchvacujúco zachytila postavy ako strnulé portréty vystupujúce z kontrastne čierneho pozadia. Hustnúci smútok mechanizovanej roboty, tichého bytu a zafajčených barov dotvárajú prevažne posmutnelé melódie. Zložito nastavené spoločenské pravidlá neumožňujú hrdinovi vymaniť sa z podradného postavenia (pokus o podnikanie). Osamotene blúdi nocou. Náhla zmena v podobe očarujúcej krásky nezaváňa kóšer citmi, ale zúfalý samotár chce veriť, že našiel tú pravú. Raz však darmo: moc patrí bezškrupulóznym podvodníkom a ich kurvám, ktorých súcit končí v korení sa bohatstvu a moci. Stále ponurejší a trpkejší Kaurismäki nemá ilúzie o súčasnom svete, napriek tomu ponúka istú, i keď malú, nádej na obnovu vzťahov ich znovuvybudovaním zdola (Muž z minulosti), či v spoločensky rovnocennom prostredí. (09.01.2007)

Prvý krát ma Kaurismakiho film chytil od prvých minút. Zrejme to malo za následok, že v druhej polovici som sa začínal trochu ošívať a príliš som nechápal, kam sa príbeh dostáva. Zvyknutý na pozitivizmus a čierny humor niektorých Akiho filmov, som sa nakoniec cítil dosť podvedený. Navyše sa hrdina chová ako idiot, ťažko mu držať palce, keď si stále necháva znova a znova srať na hlavu. Na druhý krát sa niektoré veci javia v trochu inom svetle. Aj ten hrdinov idiotizmus je pochopiteľnejší. Niežeby som mal v úmysle sa niekedy chovať podobne. (18.05.2012)

Ke komorním sociálně laděným melodramatům Aki Kaurismäkiho jsem vstřícný a pár z nich jsem nadělil 4*. V případě Světel v soumraku svou tvůrčí metodu a styl nezměnil, ale dotáhl do extrému jeden ze svých typických tvůrčích rysů, tzn. zájem o outsidery nejrůznějšího ražení. Světová kinematografie je plná nýmandů, zoufalců a ztroskotanců, kteří jsou ale obvykle vybaveni nějakými sympatickými rysy, takže jim fandíte minimálně proto, že je vám těch nešťastníků líto. Koistinen zdaleka není tím největším outsiderem, na jakého v dnešní kinematografii můžete narazit, takový Max Horowitz z filmu Mary a Max od Adama Elliota je na tom nesrovnatelně hůř, ať už jde o jeho osamělost nebo celkově bezútěšnou existenci, a přece je vám ta postava nepoměrně bližší a držíte jí palce. U Světel soumraku je problém, že hlavní hrdina je jednoduše sebestředný blb. Byl jím kdykoli v minulosti, je jím dnes a už po několika minutách je vám jasné, že jím zůstane i kdykoliv ve vzdálené budoucnosti. A za všechny své kotrmelce, neschopnost komunikace a sebereflexe si může jen on sám. To je potom ovšem pocit ztotožnění s takovou postavou záležitost pro masochisty. Pokud vašeho hrdinu mlátí a vy pomstychtivě říkáte "Vražte mu ještě jednu a konečně ho doražte, ať už to má za sebou", není něco v pořádku. Celé by se to ještě dalo brát jako rozbor určitého lidského typu, kdyby dějový vývoj odpovídal logice postav. Celé je to vlastně režijní konstrukt, protože nebylo nutné posílat Koistinena do vězení a nebylo nutné ho zbavit dalšího zaměstnání. Prostě to tak režisér potřeboval a nechtělo se mu vymýšlet zápletku, která by vývoj nasměřovala dál. Celkový dojem: 25 %. (22.11.2010)