Taxidermia

Vytříbeně stylizované zhmotnění Freudovského ID na filmovém plátně, které je jedním z oněch filmů, jež posouvají vnitřní divácké hranice toho, co se ještě dá na plátně zobrazit a niterně morálně akceptovat. Taxidermii bych přirovnal k sémantickému zrcadlu nastavenému takovým filmům, jako je třeba Fincherovo Sedm. Tam, kde končí stylizace filmu noir jako vážně prezentované hry s divákem, začíná hra rozehraná György Pálfim. Takhle úchylný, ale široce akceptovatelný film jsem ještě neviděl. Vezměte si ty nejúchylnější scény dějin západní mainstreamové kinematografie - blinkací scénu ze Smyslu života, Boratova tlustá nahá těla v souboji muže proti muži, zvracecí sexuální scénu z Hanekeho Pianistky, výjevy z Pasoliniho Vepřince, Fincherovy oběti smrtelných hříchů atd. a sestavte je do jednoho epického filmového tvaru - vznikne vám cosi, co bude zároveň hrůzné ve své nechutnosti, ale i i směšné ve své absurdnosti. Taxidermia je jistě v intencích postmoderny míněna jako provokace (stejně jako v samém závěru snímku kritizované současné moderní výtvarné umění - právě v Rakousku mají performance, při nichž vznikají plátna z krve právě poražených dobytčat již slušnou tradici...), má však i velký satirický přesah. Osa filmového příběhu je trojgenerační, triáda je tedy ukotvena i ve významové symbolice - 1. propojení surové sexuality s rustikální fascinací zabíjačkou a syrovým masem (řetězení detailů naporcovaného masa s detaily sexuálního aktu), kdy se k pornografii vytváří analogie pornografie zabíjení živého tvora... Leitmotivem jsou tu pak dřevěné necky sloužící jako vana, kde se stýkají veškeré archetypální činnosti koloběhu lidského života (formálně brilantní cirkulující záběr necek-vany s proměňujícím se symbolickým obsahem) 2. Vyzdvižení konzumní podstaty socialismu a jeho propojení s nezřízeným obžerstvím, symbolicky vyjádřeným coby režimem preferovaná sportovní disciplína. Právě ony propriety vrcholového sportu dělají z prostřední části Taxidermie zřejmě nejsilnější úsek... Všechno to organizované blinkání, absurdní tréninky, zmínky o přehlížení této pseudodisciplíny ze strany MOV... 3. Posedlost nesmrtelností odrážející se v pradávné archaické (třeba egyptské) zálibě mumifikovat svá těla volně se přenášející k umanutí umělce stát se skrze své dílo nesmrtelným... (analogie ke Kunderově Nesmrtelnosti?) Taxidermia zkrátka nabízí mnohé - brilantní vizuální stránku, překvapivé formální postupy, úžasně dotaženou mizanscénu...a také sémantická pole, jimž vévodí ideologické podbarvení a propojení s panujícími režimy jednotlivých časových rovin, přičemž dominuje závěrečná otupělost a cynismus moderního západního člověka (způsobená právě médii - viz třeba právě fenomén brutalizace filmů...) a ochota akceptovat v rámci zábavy a povyražení ducha takřka cokoliv - třeba exponát z lidské kůže či lidské embryo v klíčence... Podobné filmy: Underground, Černá kočka, bílý kocour, Život je zázrak, Borat, A fost sau n-a fost?, Monty Pythonův smysl života (18.02.2008)

Taxidermii je těžké nejen hodnotit, ale také komentovat. Tohle jsem od Maďarů rozhodně nečekal. Byl to pro mě velký šok, že maďarská distribuce dokázala stvořit něco tak komicky nechutného. Nechutného vtom slova smyslu, že zde nešlo jen o pouhopouhou brutalitu, ale také např. o masivní žranicové závody, které vyústili v hromadné zvracení do předem stanovené blicí zóny. Celkem tři příběhy okořeněné pořádnou dávkou nechutnosti všeho typu s mírnou komickou vložkou. (12.05.2013)

Veľmi... zvláštny zážitok. A veľmi kontroverzný film, sledujúci tri generácie v strhujúcom, sugestívnom snímku, ktorý mnohý nedokážu dopozerať do konca. Pálfi nám ukazuje veci, ktoré sú všade okolo nás, ale nechceme ich vidieť a nechápeme ich podstatu. Podľa môjho názoru revolučný film, ktorý úplne zmenil môj pohľad na kinematografiu. Maďari majú jednoducho na tieto bizarné perly patent. Ale jeden krát mi to stačilo. (07.08.2013)

Možná teď budu znít jako úchyl, ale současný svět potřebuje filmy jako Taxidermia, o samotné kinematografii ani nemluvě. Amorální, zvrácené, nihilistické a naprosto fascinující zesměšnění a znetvoření tří základních esencí lidského života, od něhož navzdory striktnímu uměleckému odosobnění nelze odtrhnout oči a které skýtá tolik morálních vodítek a poselství, že přístupnou formu případného remaku by měl točit ze záhrobí Ingmar Bergman - samozřejmě přeháním, ale tenhle film si zkrátka zaslouží vaši pozornost. Pravděpodobně vás znechutí a nakopne do intimních míst myšlenkových procesů, ale pokud dokážete alespoň trochu ocenit výstavbu filmu coby vyprávěcího nástroje nebo brilantní práci s kamerou, vedením pozornosti či časoprostorovým prolínáním motivů či celých příběhových bloků, Taxidermia vás přinejmenším zdravě zaujme a pohltí...... A vyblije :D 80% (02.11.2016)

Velice těžko se tenhle film komentuje nebo hodnotí. Myslím, že mají pravdu jak ti, co ho vyzdvihují pro svou silnou dekadentnost a originalitu, tak mají pravdu i ti, kteří Taxidermii kritizují pro svou zvrácenost a minimální dějový rozsah. Já osobně bych Taxidermii zhodnotil jako těžko uchopitelné dílo, u kterého se ani nebudete smát ani bát, jen si během filmu uvědomíte jako já, že se vám dělají vrásky na čele z nechápavého a znechuceného výrazu. Jediný klad filmu = KAMERA! Největší mínus = samotný obsah filmu! (15.06.2010)