Taxidermia

To, že je film součástí Projektu 100, nezaručuje automaticky to, že bude i hodnotný. To, že je film vydáván za "zrcadlo zvrácené době a společnosti", ještě neznamená, že jím skutečně je. Pro mě jde v tomhle maďarském guláši jen o vršení hnusu bez ladu a skladu bez výpovědní hodnoty, ale kdo v tom nutně potřebuje najít něco víc - jak je libo. (01.03.2007)

"A povedzte mi, Kefalín, čo vy si predstavujete pod takým slovom absurdný?" Já mám představu celkem jasnou. Tři absurdní příběhy o třech absurdních postavičkách a jejich absurdních cílech mi ji ujasnily víc, než cokoliv jiného. Perverzní myšlenky, posměch sexualitě, obžérství a blbosti (individuální i masové ve formě komunistického zřízení- zase ta absurdita) jsou zábavné i nakažlivě chytlavé a zároveň vedou k hlubokomyslným úvahám, myšlenkám a pokrokovým teoriím. Jak vlastním tak těm v Taxidermii nahlas vyřčeným. Třeba, že: "kunda se netočí kolem světa, nýbrž svět kolem kundy!". Naturalistické, objevné, bizarní, ideově bohaté a hlavně neskutečně zábavné dílko:) (08.01.2014)

Taxidermii je těžké nejen hodnotit, ale také komentovat. Tohle jsem od Maďarů rozhodně nečekal. Byl to pro mě velký šok, že maďarská distribuce dokázala stvořit něco tak komicky nechutného. Nechutného vtom slova smyslu, že zde nešlo jen o pouhopouhou brutalitu, ale také např. o masivní žranicové závody, které vyústili v hromadné zvracení do předem stanovené blicí zóny. Celkem tři příběhy okořeněné pořádnou dávkou nechutnosti všeho typu s mírnou komickou vložkou. (12.05.2013)

Taxidermia posouvá hranice sofistikované dekadence a neředěné amorálnosti tak daleko, jak to jen jde. „Epický“ maďarský film o třech generacích jedné rodiny, během něhož se dočkají dehonestujícího zesměšnění sex, jídlo a smrt, přináší mimo spousty originálních nápadů v mnoha ohledech velmi neotřelou koncepci organizace časových rovin. Zejména však metody překračování omezujících představ o vkusnosti jsou fascinující: od klování zobákem do penisu a znásilňování prasečích ostatků přes nechutné žraní a nekonečné zvracení až k lidským embryím v klíčenkách. Jeho uvědomělost a ďábelská propracovanost navíc znemožňuje jej i přes okázalou absenci morálky nařknout z jakékoli lacinosti. Už kvůli formální dokonalosti, s níž inscenuje sérii odporností, překonává čas (od vizuální metafory s neckami v dlouhém krouživém záběru ke zdánlivě prostým jízdám napříč továrnou) a vytváří svět, ve kterém byste NIKDY nechtěli žít a žádného jeho hrdinu znát, ale který je takovým způsobem naplněný nápady, že by to vystačilo na několik dalších filmů. Pokud v sobě máte jen trochu dekadentního myšlení, budete se smát až k slzám. A pokud budete prostě jen zvracet, nebuďte smutní. Postavy na plátně vám budou ochotně asistovat. Dokonce dobrovolně. Sportu zdar. (18.01.2007)

Film, který ve mně zanechal následky. Něco takového člověk vidí dvakrát za život. Názor na TAXIDEMII se diametrálně liší, od zatracení lidské psychiky až k bezmeznému obdivu jeho originality (samo-pitvání, lidské embryo v klíčence, nebo masivní přežírání pro úspěch). Bolestný pohled v nejtemnější formě sofistikované hranici. Přesun lidského posouvání TAXIDERMII směrem k úvahám bizarního ztvárnění. Jeden z filmů, který už nechci "nikdy" vidět. (02.12.2012)